Úterý 10. března 1874
# Mardi, 10 mars 1874
Je pozdě, o dnešku podám zprávu zítra. Ale nemohu si pomoci – musím říct, jak jsem jím naplněná, jak ho vidím, jak ho miluji. Byli jsme u mámy, byla jsem zamyšlená, když jsem si ho představila, jak sedí na židli, na níž seděl Lefèvre, viděla jsem ho, mluvil...
Il est tard, je rendrai compte d'aujourd'hui demain. Mais je ne puis m'empêcher de dire combien je suis remplie de lui, comme je le vois, comme je l'aime. Nous étions chez maman j'étais pensive lorsque je me le représente assis sur la chaise sur laquelle était Lefèvre, je l'ai vu, il parlait...
Můj Bože, jak ho miluji!
Mon Dieu, combien je l'aime !