Jsem v příšerném stavu, ale začněme včerejškem. Allardová mě učesala a já si vzala bílé šaty, které jsou opravdu velmi hezké. Vyjíždíme, je tam hudba a když jsme projížděly, viděla jsem Lambertyeho u jednoho kočáru, na promenádě je několik lidí, kteří tam měli být. Je to odpolední taneční večírek u Howardových. Při vstupu vidím téměř všechny naše známé, ale není tam moc lidí, chybějí hlavně pánové, jsou jen nějací Tebbitové, Barterové a v tomhle duchu, to nestačí na velký odpolední taneční večírek. Téměř nikdo z elegantní společnosti tam není, pouze paní d'Apletcheieffová, která vstoupila s Vídeňankou, jež je k mému velkému údivu slečna, myslela jsem, že je šest let vdovou. Lewin, Woerman a kníže Čtvěrtinskij [rusky: 13 písmen, francouzsky: 14 písmen], paní Nariškinová, jeho teta, Nervo a ještě několik osob. Všichni Rusové, které známe, a zbytek Angličanky a pár Angličanů. Dost se nudilo, nebylo dost tanečníků a chudinky slečny umíraly nudou. Většinu času jsem zůstala v modrém salonu, kde byl bufet, a v malé zelené komůrce. Woerman mě skoro neopouštěl. Škoda, že je tak hloupý, člověk neví, o čem s ním mluvit; nic nechápe a k tomu se snaží být vtipný a dělat slovní hříčky a já nevím co ještě. Nevím, co ode mě chce; jeho laskavosti mě obtěžovaly, protože ta čarodějnice Julia Stěpanovna mě po cestě tak sledovala pohledem, když ten blázen stál vedle mě. Stála jsem s Allenem, přišel ke mně, já jsem si sedla a on si sedl taky. Pak jsem se ocitla v druhém salonu, je tam také. Několikrát jsem odešla a několikrát mě znovu našel. Mstí se za můj včerejší pozdrav, fakt je, že ho zdravím sotva, Dina říká, že vůbec ne. Ta ubohá paní Howardová neumí vést svůj salon a její děti také ne. Helena, které je skoro sedmnáct, vůbec neumí chovat se ani vést ostatní. Pánové nebyli představeni dámám, takže jsme se jen procházeli a dívali se na sebe navzájem a to bylo všechno. Rytíř Hidalgo, bývalý ministr plenipotenciář, byl nucen prosit (jeho slovo) paní Apletcheieffovou, aby ho představila mámě, on, který necítil nic jiného než toto, který ji následoval jako stín už dva roky (stále jeho slova) a který nechtěl odjet z Nice, aniž by měl tu čest, to štěstí atd. atd. Myslela jsem, že mi představí knížete, který se procházel a díval se na mě, pak se radil s baronem. Je to velmi slušný mladý muž z dobré rodiny. [Škrtnuto: Shrnutí tohoto dop.] Procházela jsem se, seděla jsem, trochu tančila, jako ostatně všichni. Závěr: velmi málo živé, málo lidí, na okamžik – to jest na konci, když jsme tančili grand-papa – to vypadalo trochu veselejší, bylo víc elánu, ale za vteřinu jsem si všimla, že ne, bylo to stejně vlažné jako na začátku. Má drahá teta v barvě suchého listí trůnila a s Nervem, to je páreček! teta Tutčeffová. Páni domu jsou s námi dost chladní; myslím, že je to proto, že jsme u nich nebyli měsíc, zatímco oni k nám přicházejí často. Má teta si všimla té chladnosti a je velmi rozzlobená, já taky, všichni taky. Máňa se nudila víc než ostatní. Požádala jsem mámu, aby [Škrtnuto: požádala] poprosila paní Apletcheieffovou, aby mě představila Vídeňance, protože je to slečna. Líbí se mi to mladé děvče; řekla jsem jí, že ji znám už dlouho, že jsem ji viděla na Výstavě, připomněla jsem jí dokonce její róbu. Jednou jsem si ji spletla s paní Beketoffovou a několik minut ji sledovala. První dojem je dobrý. Nebyla ani živá duše, která by neobdivovala mé šaty. Ale dnes! To je strašné. Byli jsme ve vile s Biasini, kde mě velmi nudili. Po večeři jsem šla spát s mámou a jako vždy jsme mluvily o... jako vždy. Plakala jsem a máma také, říkala, že mám pravdu. Že v Nice už pro nás není možná žádná existence. Tyto scény je vždy těžké popisovat. Včera Patton řekl: „Jděte na ples, jinak si o vás budou zase něco vymýšlet." Máma měla tu krajní hloupost, že poslala k Lewinovi žádat o pozvánku. Teprve večer odpověděl s tisíci omluvami, že seznam je uzavřen. Jsem zuřivá, máma je velmi poraněná. Takže *to si o nás vymýšlejí!* Plakala jsem. Můj Bože, kolik ponížení, trápení, pláče! Má teta, která radila poslat k Lewinovi, byla zmatená a nakonec proti mně vybuchla, máma velmi nervózní se postavila na její stranu a už to začíná. Unavená a pobouřená jsem se nakonec vrhla k sobě. Je jedenáct hodin. Tahle scéna trvala od osmi do jedenácti. Jsem unavená a ostatně je nemožné popsat všechnu tu bídu a zásahy strýců a odporné zuřivosti Diny a všechno! Vím, že s mámou samotnou by nikdy nic nebylo, protože mi rozumí a není zlá. Mluvily jsme o tom, že prodáme 55 a pojedeme do Neapole, protože v Nice už pro nás není spása! Dej mi slova, abych vyjádřila, jak jsem nešťastná! Máma je tak slabá, tak nemocná, že... ach můj Bože, zachovej ji!