Sobota, 7. března 1874

Celý tento týden jsem vynechala několik lekcí, stále kvůli tomu Ravelovi, který je v opravě.
Dnes jsem ho konečně dostala. S Mášenkou jsme vyřizovaly tisíc pochůzek.
Dnes ráno přišel učitel angličtiny, první lekce bude v pondělí.
Ve tři hodiny jedu na Vilu 55, ale Biasini, který tam měl být, přišel až ve čtyři, kdy jsem už byla pryč, protože jsem měla Bruneta ve čtvrt na pět.
Le Bec se po dlouhé nepřítomnosti znovu objevila na Promenádě, ale jen se svou matkou.
Dědeček a teta se k nám připojují na 55 a vyjíždíme všichni společně – já, teta, dědeček, Paul, Mášenka a Stiopa. Mášenka sedí mezi mnou a tetou.
Byla jsem u Simone, ale nebyla doma; je opravdu protivné, jak nechává lidi čekat! Jsem velmi netrpělivá a pěkně jsem si promluvila s jejími švadlenami. Chci své šedé šaty a ta žena nepřichází!
Večer hrajeme, pak čtu, takže jdu spát až v jednu hodinu.
Přinutili mě zčervenat kvůli Lambertyemu; lehce si tropí žerty; ne ze mě, ale z toho, že se na mě dívá. Nudím se, když jdu ven a nevidím jeho tvář, baví mě.
Nakreslila jsem malý plánek nových přístaveb. Kolik dohadování kvůli těm stavbám, nábytku, zahradě!

Poznámky

Pozn. překl.: „Ravel“ byl zřejmě Mariin klavír — Ravel byl známý francouzský výrobce klavírů v 19. století. ↩