❦
Pátek, 6. března 1874
Vendredi, 6 mars 1874
To byl šílený den! Už od deseti se oblékám (hnědé šaty, černý klobouk, nový účes, sluší).
Voilà une journée de folie ! Dès dix heures je m’habille (robe brune, chapeau noir, nouvelle coiffure, bien ).
Strašně mě mučí, v jedenáct hodin jsem chtěla kočár, abych objednala v London House všechno pro ten oběd, a čekám až do poledne. Nakonec jedu s Paulem, najímáme si fiakr a nejdřív zajedeme k Filimonoffům říct jim, ať přijdou, a pak na Vilu 55. Máma a Stiopa připravují. Nenávidím, když se to dělá takhle! Místo aby všechno připravilo a zařídilo služebnictvo z London House, protože oni vědí jak na to, je to jejich řemeslo, děláme práci, jakou dělá služebnictvo z Černjakovky.1 K dovršení neštěstí propouštím fiakr, protože si myslím, že vezmeme Augustův kočár, ale Dina a ostatní odjíždějí a já na ně musím čekat. Je víc než protivné vědět, že každou chvíli přijdou hosté, a vidět, že nic není hotové. Dům je úplně prázdný, jen stůl a dva tucty židlí.
On me martyrise terriblement, à onze heures je voulais la voiture pour commander au London House tout ce qu’il faut pour ce déjeuner, j’attends jusqu’à midi. Alors je vais avec Paul, nous prenons un fiacre et avant tout nous allons chez les Filimonoff pour leur dire de venir, puis à 55. Maman et Stiopa préparent. Je déteste lorsqu’on fait les choses comme cela ! Au lieu de faire tout faire et préparer par des domestiques du London House car eux ils savent, c’est leur métier, on se livre aux occupations de la domesticité de Tcherniakovka. Pour comble de disgrâce, je renvoie mon fiacre pensant prendre Auguste, mais Dina etc. s’en vont et je dois les attendre. C’est plus que détestable de savoir que d’un moment à l’autre le monde va arriver et de voir que rien n’est prêt. La maison est toute vide, il n’y a qu’une table et deux douzaines de chaises.
Zpívala jsem, abych zkrátila čekání, ale pak jsem ztratila trpělivost a dala se do pláče v severovýchodním rohu bílého salonku. Teta přijíždí ve fiakru, prosím ji, aby šla se mnou (můj deník bude hloupý, protože jsem velmi znepokojená, slyším sténání2 mámy, která je, myslím, po těch útrapách velmi nemocná).
Je chantais pour faire passer le temps, mais je n’avais plus de patience et je me mis à pleurer dans le coin nord-est du salon blanc. Ma tante vient en fiacre, je la prie d’aller avec moi (mon journal sera stupide car je suis fort inquiète, j’entends les gémissements de maman qui est je crois très malade, après ces fatigues.)
Letíme do London House, kde objednávám, co chybělo.
Nous volons au London House où je commande ce qui manquait.
Souvoroffovi a Galve obědvají v zahradě. Sotva služebníci z London House všechno podali, už začínají přicházet hosté.
Les Souvoroff et Galve déjeunent au jardin. A peine tout a été servi par les domestiques du London House qu’on commence à arriver.
Je tu celkem asi čtyřicet osob. Několika z nich jsem musela ukazovat dům a zahradu, takže jsem asi desetkrát vyběhla až nahoru. Beru s sebou slečny, obě Howardovy, Filimonoffovou, Dinu, prohlížíme všechno. Bavím je, rozpovídám je, smějeme se; nakonec jdeme i do stájí, zkrátka všude.
Il y a à peu près quarante personnes en tout. A plusieurs il fallait montrer la maison et le jardin, de sorte que je montai une dizaine de fois jusqu’en haut. J’emmène les demoiselles, les deux Howard, Filimonoff, Dina, nous visitons tout. Je les amuse, je les fais parler, nous rions; enfin nous passons à l’écurie, partout en un mot.
Začíná Te Deum.3 Pak se podává oběd, který je skvostný. Pravda, ne všichni mají místa k sezení, my mladí lidé a mladá paní Potemkinová zůstáváme v bílém salonku, kde nás obsluhují dost mizerně. (Máma má strašný nervový záchvat, slyším to) šampaňské teče proudem. Kolem půl páté všichni odjíždějí. Nechávám si u sebe Marii Filimonoffovou, které budu prostě říkat Mania, jak mě požádala. Měla jsem v úmyslu po obědě vystavit celou společnost na terasách, ale... Mezitím se vystavuji s Manií a Paulem; Emile, který byl u první dražby, prochází kolem a dívá se na nás zvědavě, jako by chtěl vědět, jestli jsme něco koupili; několikrát se otáčí, jistý, že jsem tady doma.
Le Te Deum commence. Après le déjeuner est servi, qui est magnifique. Il est vrai que tout le monde n’a pas des places, nous les jeunes gens et Mme Potemkine la jeune, nous restons au salon blanc où nous sommes assez médiocrement servies. (Maman a une terrible attaque de nerfs, j’entends cela) le champagne coule à flots. Vers quatre heures et demie on part. Je garde Marie Filimonoff que je nommerai simplement Mania comme elle m’a priée. J’avais l’intention d’exhiber après déjeuner toute la société sur les terrasses, mais... En attendant je m’exhibe avec Mania et Paul; Emile qui a assisté à la première vente passe et nous regarde avec curiosité, comme s’il voulait savoir si nous avons acheté; il se tourne plusieurs fois, sûr que je suis chez moi.
Bavilo mě pozorovat popa4 a kostelníka, které jsme vozili v našem landau a kteří nás pokaždé velmi poníženě zdravili, nanejvýš spokojeni s jídlem, pitím i projížďkou.
Je m’amusais à regarder le pope et le sacristain qu’on promenait dans notre landau et qui chaque fois nous saluaient très humblement, fort satisfaits du mangé, du bu et du promené.
Do domu už nechodím, protože zůstali jen muži a odda konají docela výrazné libace. Jdu se projít s Manií (slyším mámu, je to hrozné), kterou pak dovedu domů. Myslím, že všichni byli spokojeni.
Je ne rentre plus dans la maison car les hommes seuls sont restés et se livr font des libations fort prononcées. Je vais me promener avec Mania (j’entends maman, c’est affreux) que je ramène chez elle. Je crois que tout le monde a été satisfait.
Ke stolu v Baquis usedáme v sedm. Mám veliký hlad, protože jsem neměla čas jíst, Tormosoffová večeří s námi. Stiopa mluvil o Solomince špatně, jak si ostatně zaslouží, protože nás stále pomlouvá za všechny naše laskavosti, aniž bychom kdy daly sebemenší záminku kromě pozornosti, dobroty a shovívavosti.
Lorsque nous nous mettons à table à Baquis il est sept heures. J’ai très faim, n’ayant pas eu le temps de manger, la Tormosoff dîne. Stiopa a parlé de Solominka mal, comme elle le mérite d’ailleurs, car elle ne fait que nous calomnier pour toutes nos bontés, et sans que jamais nous ayons donné le moindre prétexte excepté de l’attention, de la bonté et de indulgence.
Bylo to ke konci večeře. Tormosoffová docela bláznivě vzala Solominku v ochranu a odešla.
C’était vers la fin du dîner. Tormosoff a assez follement pris sa défense et sortit.
Slyším mámu a zuřím sama na sebe, že jsem si ji troufla kárat kvůli tomu obědu a všem těm hloupostem. Opravdu jsem nesnesitelně netrpělivá a nesnášenlivá. Nemohu snést, když se mi někdo protiví, sebemenší odlišný názor mě rozčílí a musím se buď hádat, nebo utéct. Kdybych byla královnou, zakázala bych mít jiný názor než můj. Kvůli tomu jsem drzá a hrubá k mámě, kterou snad mé dlouho nahromaděné výčitky přivedly k nemoci. Vždyť ona cítí to, co cítím já, a trpí víc než já, a já jí dělám výčitky... Za co! Je to snad její vina! Bože, odpusť mi. Ne, žádám o odpuštění příliš často, musím si ho zasloužit. Ale prosím Pannu Marii, aby mi dala trpělivost a učinila mě méně popudlivou.
J’entends maman et je suis enragée contre moi pour l’avoir osé gronder pour ce déjeuner et toutes ces bêtises. Vraiment je suis d’une impatience et d’une intolérance impardonnables. Je ne puis m’entendre contrarier, la moindre différence d’accès me met hors de moi et je suis obligée ou de disputer ou de m’enfuir. Si j’étais reine je défendrais d’avoir une autre opinion que la mienne. Cela me rend impertinente et grossière avec maman que peut-être mes reproches accumulés depuis longtemps ont rendue malade. Car elle sent ce que je sens et souffre plus que moi et moi je lui reproche... Quoi ! Est-ce sa faute ! Dieu pardonnez-moi. Non, je demande trop souvent pardon, je dois le mériter. Mais je supplie la Sainte Vierge de me donner de la patience et me rendre moins irritable.
Poznámky
Pozn. překl.: Černjakovka (Tcherniakova) byla rodinná usedlost poblíž Poltavy, kde Mariina rodina žila před přestěhováním na západ. Marie užívá tento výraz pohrdavě pro venkovské ruské služebnictvo. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Te Deum laudamus – latinský chvalozpěv „Tebe, Bože, chválíme“, zpívaný při pravoslavném svěcení domu; kněz kropeným svěcenou vodou jednotlivé místnosti. ↩
Pozn. překl.: Pop – z ruštiny „священník“ (svjaščennik); pravoslavný kněz. ↩