Pátek 6. března 1874

To byl šílený den! Od deseti hodin se oblékám (hnědé šaty, černý klobouk, nový účes, moc hezky).
Strašně mě mučí, v jedenáct hodin jsem chtěla kočár, abych objednala v London House všechno pro ten oběd, a čekám až do poledne. Nakonec jedu s Paulem, najímáme si fiakr a nejdřív zajedeme k Filimonoffům říct jim, ať přijdou, a pak na Vilu 55. Máma a Stiopa připravují. Nenávidím, když se to dělá takhle! Místo aby se všechno nechalo připravit a zařídit služebnictvem z London House, protože oni vědí jak na to, je to jejich řemeslo, odevzdáváme se úkonům služebnictva z Černjakovky. K dovršení neštěstí propouštím svůj fiakr, protože si myslím, že vezmeme Augustův kočár, ale Dina a ostatní odjíždějí a já na ně musím čekat. Je víc než protivné vědět, že každou chvíli přijdou hosté a vidět, že nic není hotové. Dům je úplně prázdný, jen stůl a dva tucty židlí.
Zpívala jsem, abych zkrátila čekání, ale pak jsem ztratila trpělivost a dala se do pláče v severovýchodním rohu bílého salonku. Teta přijíždí ve fiakru, prosím ji, aby šla se mnou (můj deník bude hloupý, protože jsem velmi znepokojená, slyším sténání mámy, která je, myslím, po těch útrapách velmi nemocná).
Letíme do London House, kde objednávám, co chybělo.
Souvoroffovi a Galve obědvají v zahradě. Sotva všechno obsloužili služebníci z London House, už začínají přicházet hosté.
Je tu celkem asi čtyřicet osob. Několika z nich jsem musela ukazovat dům a zahradu, takže jsem asi desetkrát vyběhla až nahoru. Beru s sebou slečny, obě Howardovy, Filimonoffa, Dinu, prohlížíme všechno. Bavím je, nutím je mluvit, smějeme se; nakonec jdeme i do stájí, zkrátka všude.
Začíná Te Deum. Pak se podává oběd, který je skvostný. Pravda, ne všichni mají místa k sezení, my mladí lidé a mladá paní Potemkinová zůstáváme v bílém salonku, kde nás obsloužení je dost mizerné. (Máma má strašný nervový záchvat, slyším to) šampaňské teče proudem. Kolem půl páté všichni odjíždějí. Nechávám si u sebe Marii Filimonoffovou, kterou budu jednoduše jmenovat Mania, jak mě požádala. Měla jsem v úmyslu po obědě vystavit celou společnost na terasách, ale... Mezitím se vystavuju s Manií a Paulem; Emile, který byl přítomen první dražbě, prochází kolem a dívá se na nás zvědavě, jako by chtěl vědět, jestli jsme něco koupili; několikrát se otáčí, jistý, že jsem tady doma.
Bavila jsem se sledováním popa a kostelníka, které jsme vozili v našem landau a kteří nás pokaždé velmi poníženě zdravili, nanejvýš spokojeni s jídlem, pitím i projížďkou.
Už nevstupuju do domu, protože zůstali jen muži a [Škrtnuto: odda] konají docela výrazné libace. Jdu se projít s Manií (slyším mámu, je to hrozné), kterou pak dovedu domů. Myslím, že všichni byli spokojeni.
Když usedáme ke stolu v Baquis, je sedm hodin. Mám veliký hlad, protože jsem neměla čas jíst, Tormosoffová večeří s námi. Stiopa mluvil o Solomince špatně, jak si ostatně zaslouží, protože nás stále pomlouvá za všechny naše laskavosti, aniž bychom kdy daly sebemenší záminku kromě pozornosti, dobroty a shovívavosti.
Bylo to ke konci večeře. Tormosoffová docela bláznivě vzala Solominku v ochranu a odešla.
Slyším mámu a zuřím sama na sebe, že jsem si troufla ji kárat kvůli tomu obědu a všem těm hloupostem. Opravdu jsem nesnesitelně netrpělivá a nesnášenlivá. Nemohu snést, když se mi někdo protiví, sebemenší odlišný názor mě rozčílí a musím buď hádat se, nebo utéct. Kdybych byla královnou, zakázala bych mít jiný názor než můj. Kvůli tomu jsem drzá a hrubá k mámě, kterou snad mé dlouho nahromaděné výčitky přivedly k nemoci. Protože ona cítí to, co cítím já, a trpí víc než já, a já jí dělám výčitky... Za co! Je to snad její vina! Bože, odpusť mi. Ne, žádám o odpuštění příliš často, musím si ho zasloužit. Ale prosím Pannu Marii, aby mi dala trpělivost a učinila mě méně popudlivou.

Poznámky

Pozn. překl.: Černjakovka (Tcherniakova) byla rodinná usedlost poblíž Poltavy, kde Mariina rodina žila před přestěhováním na západ. Marie užívá tento výraz pohrdavě pro venkovské ruské služebnictvo.
Pozn. překl.: Te Deum laudamus – latinský chvalozpěv „Tebe, Bože, chválíme", zpívaný při pravoslavném svěcení domu; kněz kropeným svěcenou vodou jednotlivé místnosti.
Pozn. překl.: Pop – z ruštiny „священník" (svjaščennik); pravoslavný kněz.