Vcházíme k Manbymu podívat se na nevím jaké sukno, ale postupně se krám ztmavuje, zavírají okenice; ptám se proč, ale neposlouchám odpověď, zapomínám se [Škrtnuto: Když se proberu] a vím, že se krám zvedá; nemůžeme nic vidět, všechno je zavřené, není ani nejmenší otřes, ale vím, že se vznášíme. Náhle jsme zastaveni, je velmi světlo a už nevidíme zemi, tak jsme od ní daleko (vysoko). Vidím dvoje schody, na kterých potkávám oba malé Bravury, slečnu de Galve, paní Zveguinzoffovou. Divím se, že je tu vidím; jak se sem mohli dostat, a oni jakoby přišli odněkud ještě výš, zdálo se jim naprosto přirozené, že se nacházejí na těch schodech. Vzala jsem paní Zveguinzoffovou za ruku a řekla jsem jí, jak jsem ráda, že ji potkávám, a že ačkoli ji neznám, je mi [Škrtnuto: se zdá] dražší než známá, neboť ji nacházím tak vysoko ve vzduchu, kde jsem si myslela být sama, a že jsem ji často vídala na promenádě des Anglais. Přijímá tyto city dost chladně a jako by nechápala, proč jsem překvapená, že ji tu vidím, jako by věci byly, jak mají být, a to já jsem si to všechno namyslela. Okny nevidíme ze všech stran než vzduch. A od té chvíle si už nepamatuji nic, tam končí můj fantastický a podivný sen. [Na příč stránky: Sen významný a dobré předzvěsti.] Ve dvě hodiny jdu pěšky s Mačenkou (hnědá róba, černý klobouk, účes více dozadu a dva malé hřebínky s kuličkami, jeden na každé straně, dobře). Když tam dorazíme, Mačenka je unavená, zůstává v zahradě a já vystupuji a procházím se po pokojích, je tu nádherné echo, zpívám z plna hrdla. Dělám tisíc plánů, o křídle, vylepšeních. Pak vidím přicházet všechny naše lidi, beru tátu pod paží a nechávám ho všechno prohlédnout. Aničkovovi všechno kritizují nevhodným způsobem, to jsou divoši! Paní Kouličová také přišla. Celou tu dobu prohlížíme. Jsem velmi unavená, vynechávám podrobnosti, bolí mě hlava. V půl páté odjíždíme. Dnes je u hudby víc lidí než obvykle. A vidím toho, kdo se neobjevil po tak dlouhou dobu, hraběte de Lambertye, s vévodou z Mouchy, všichni tři se otočili. Doprovodím mámu a tetu na nádraží a jedu s tátou k 55 hledat Stiopu a Mačenku, ale nenajdeme je. Na promenádě vidím ještě jednu zajímavou postavu, Wittgensteina s knížetem Dolgorouky. Nechávám tátu doma a jdu říct těm několika lidem, které známe, aby zítra ve dvě hodiny přišli na křtiny naší vily otcem Levitským. Naleznu Potemkinovy u nich, mladí manželé rozšifrovávali valčík na čtyři ruce. Zůstanu u nich pár minut. Píšu Hélène, paní Teplakoffové a Filimonovovým. Objednala jsem kulebaky atd. Ráda bych začala v novém domě. Máma se vrátila z Monaka, jdu k ní a koná se malá rodinná porada.
Nous entrons chez Manby demander je ne sais quel drap, mais peu à peu le magasin s'obscurcit, on ferme les persiennes; je demande pourquoi, mais je n'écoute pas la réponse, je m'oublie [Rayé: Lorsque je reviens à moi] et je sais que le magasin s'élève; nous ne pouvons rien voir, tout est fermé, il n'y a pas la moindre secousse mais je sais que nous nous élevons. Tout à coup nous voilà arrêtés, il fait très clair et on ne voit plus la terre tant nous en sommes loin (haut). Je vois deux escaliers sur lesquels je rencontre les deux petits Bravura, Mlle de Galve, Mme Zveguinzoff. Je m'étonne de les voir ici; comment pouvaient-ils y arriver et ils semblaient trouver très naturel de se trouver sur ces escaliers et semblaient venir d'encore plus haut. Je pris Mme Zveguinzoff par la main et je lui dis combien j'étais contente de la rencontrer, et que bien que je ne la connaisse pas, elle [Rayé: me semble] m'est plus chère qu'une connaissance, puisque je la retrouve si haut dans les airs où je me croyais seule, et que je la voyais souvent à la promenade des Anglais. Elle accueille ces sentiments assez froidement et semble ne pas comprendre pourquoi je suis étonnée de la voir ici, comme si les choses sont comme elles doivent être et c'est moi qui a imaginé tout cela. Par les fenêtres on ne voit que l'air de tous les côtés.