Čtvrtek 5. března 1874

Včera večer jsem si dala zrcadlo pod polštář, abych zjistila, co přinese naše vila. Zde je můj sen:
Vcházíme k Manbymu podívat se na nevím jaké sukno, ale postupně se krám ztmavuje, zavírají okenice; ptám se proč, ale neposlouchám odpověď, zapomínám se [Škrtnuto: Když se proberu] a vím, že se krám zvedá; nemůžeme nic vidět, všechno je zavřené, není ani nejmenší otřes, ale vím, že se vznášíme. Náhle jsme zastaveni, je velmi světlo a už nevidíme zemi, tak jsme od ní daleko (vysoko). Vidím dvoje schody, na kterých potkávám oba malé Bravury, slečnu de Galve, paní Zveguinzoffovou. Divím se, že je tu vidím; jak se sem mohli dostat, a oni jakoby přišli odněkud ještě výš, zdálo se jim naprosto přirozené, že se nacházejí na těch schodech. Vzala jsem paní Zveguinzoffovou za ruku a řekla jsem jí, jak jsem ráda, že ji potkávám, a že ačkoli ji neznám, je mi [Škrtnuto: se zdá] dražší než známá, neboť ji nacházím tak vysoko ve vzduchu, kde jsem si myslela být sama, a že jsem ji často vídala na promenádě des Anglais. Přijímá tyto city dost chladně a jako by nechápala, proč jsem překvapená, že ji tu vidím, jako by věci byly, jak mají být, a to já jsem si to všechno namyslela. Okny nevidíme ze všech stran než vzduch.
A od té chvíle si už nepamatuji nic, tam končí můj fantastický a podivný sen.
[Na příč stránky: Sen významný a dobré předzvěsti.]
Ve dvě hodiny jdu pěšky s Mačenkou (hnědá róba, černý klobouk, účes více dozadu a dva malé hřebínky s kuličkami, jeden na každé straně, dobře). Když tam dorazíme, Mačenka je unavená, zůstává v zahradě a já vystupuji a procházím se po pokojích, je tu nádherné echo, zpívám z plna hrdla. Dělám tisíc plánů, o křídle, vylepšeních.
Pak vidím přicházet všechny naše lidi, beru tátu pod paží a nechávám ho všechno prohlédnout. Aničkovovi všechno kritizují nevhodným způsobem, to jsou divoši! Paní Kouličová také přišla.
Celou tu dobu prohlížíme. Jsem velmi unavená, vynechávám podrobnosti, bolí mě hlava.
V půl páté odjíždíme. Dnes je u hudby víc lidí než obvykle. A vidím toho, kdo se neobjevil po tak dlouhou dobu, hraběte de Lambertye, s vévodou z Mouchy, všichni tři se otočili.
Doprovodím mámu a tetu na nádraží a jedu s tátou k 55 hledat Stiopu a Mačenku, ale nenajdeme je.
Na promenádě vidím ještě jednu zajímavou postavu, Wittgensteina s knížetem Dolgorouky. Nechávám tátu doma a jdu říct těm několika lidem, které známe, aby zítra ve dvě hodiny přišli na křtiny naší vily otcem Levitským. Naleznu Potemkinovy u nich, mladí manželé rozšifrovávali valčík na čtyři ruce. Zůstanu u nich pár minut.
Píšu Hélène, paní Teplakoffové a Filimonovovým. Objednala jsem kulebaky atd.
Ráda bych začala v novém domě.
Máma se vrátila z Monaka, jdu k ní a koná se malá rodinná porada.