Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek, 19. února 1874

Worth mi poslal bílé šaty, velmi hezké. Nesu je k Simone, aby je upravila (modré šaty a klobouk dobře). My, já a Dina, potkáváme mámu, tetu a paní Anitchkoffovou na nábřeží pěšky, jedou do ciziny. Jsme jenom dvě s Dinou. Objednávám si u Viscontiho „Slavné ženy" od Sainte-Beuvea a „Ženu" od Larchera; dnes jsme potkali Lambertyeho a Audiffreta aspoň pětkrát. Ale hlavně Lambertyeho na promenádě dvakrát, jdeme do London House, on je úplně blízko, vracíme se a zase on, a znovu a znovu, až nakonec se mi chtělo smát. Hlavně se načesal nebo má paruku; a připomíná mi ty reklamy na padání vlasů. Ale u oběda se smějeme ještě víc, zdá se, že se šel bavit s tátou do malé zahrádky, začal tím, že se ho zeptal, jestli obýváme celou villu Baquis, jestli k nám chodí ta velmi statná dáma, a jestli je pravda, že se rozvedla se svým manželem. Vtom k němu přišel starý francouzský hrabě, tátův přítel, povídat si o politice, a Lambertye byl opuštěn. Táta to tak legračně vyprávěl a popisoval toho hraběte, načesaného jako Bijou (dnes to je), velmi navoněného, když vytáhl kapesník, atd.
atd. Celou dobu jsme se smáli a celkem slušně žertovali o princezně a hraběti. Ona ho dobře zná od vidění, prý často prochází naší zahradou.
Paul si nechal přinést z London House dvě láhve perlivého kvasu, který po otevření vystříkl až ke stropu a pokropil všechny. Večer hrajeme ruletu, hrála jsem vysoko, a když jsem zapomněla hrát, hráli za mě, protože znali moje čísla. Mám ráda hru, budu hrát. A je to.