Pátek, 13. února 1874

Krásný a chladný den. Hitchcocková odjíždí ve středu, jaké štěstí, (modré šaty, modrý klobouk, dobře) jedeme pro princeznu.
Na Promenádě téměř nikdo není. Syn krále hannoverského je v Nice, hned jsem na něj pomyslela. Jsem zvědavá, jaký je. S Hitchcockovou nejdu pěšky, tím víc jsem ráda.
Koupila jsem čtyřicet pět kilogramů konfet, jako začátek, pak projíždíme všude, kde jsou přípravy na karneval.
Princ krásný jako den přijel, vypadá jako odpuzující mrtvola.
Scházela jsem k večeři, ale cibulový zápach mě dusil, jí se tu denně a vztekám se ještě víc na drzost těch lidí než na ten zápach, že když znají můj odpor k té zelenině, osmělují se ji jíst. Jsem z toho celá rozrušená, běžím
rychle nahoru, lehnu si na postel nemocné mámy a rozplývám se v slzách.
Večeřela jsem nahoře.
Koupila jsem [Škrtnuto: pár] černé rukavice a černý vějíř, potají.
Jaká jsem dnes nešťastná!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „in fretta".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „upstairs".