Úterý, 10. února 1874

Jdeme na ten křest. Obřad byl k smíchu a hloupý. Biskup hloupý a směšný, pokrytecký. Nudila jsem se. Večer u Howardů děti zahrají dvě komedie. Bylo tam hodně lidí, Sabatierovi, se kterými jsem se seznámila a kteří jsou velmi milí, Boutowští o něco méně mrzutí a Mac Lorenová velmi milá. Hrabě Markoff byl pozván sám, což dokazuje, že na něj mají zálusk.
Scéna, opona, výzdoba, rampa, všechno tam bylo, perfektní divadlo jedním slovem. Hrálo se velmi dobře, hlavně Hélène a Tebbitt. Měla jsem vedle sebe malou Sabatierovou (růžové šaty, nijak špatné, nebo spíš špatné kvůli té příšerné a nemožné robe a ošklivému účesu), takže mi máma nepřímo vyčítala.
Zajdu do pracovny, kde se převlékají. Vidím, jak přátelství Hélène trochu vyprchává, ale mě na tom záleží jen pro zdání. Jdeme do salonu, všechno je dokonale upravené. Procházím se tu s Marcem, tu s Lise. Bylo tam hodně lidí, které téměř všechny alespoň znám od vidění.
Paní Allenová je velmi, velmi milá. Nemohu podat žádné podrobnosti, máma mě dosti trápila vždy nepřímo, musím jít spát, pláču kvůli těm útokům, které mi vyčítají můj obličej. Mohu ho snad změnit! Udělala jsem si ho snad sama! Je to snad moje vina, že jsou krásnější než já. Nemám co na sebe, jsem sklíčená hlavně kvůli našemu životu, který mi působí vážné starosti. Bože můj, chraň mě!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „a perfect théâtre".