Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 9. února 1874

Lundi, 9 février 1874

(Modrá róba, dobře). Je velmi krásně, vycházím s tetou a Dinou, v ulici Masséna potkáváme Pattona, který zůstane u dvířek kočáru půl hodiny. Navzdory jisté hrubosti mám Pattona dost ráda; je velmi galantní. Míjíme promenádu. Wittgensteinová je vlečena v křesle, je nemocná, ta stará fena. Její vznešeného manžela už není vidět. Jdu s Hitchcockovou a dvakrát potkám Lambertyeho

(Robe bleue, bien). Il fait très beau, je sors avec ma tante et Dina, dans la rue Masséna nous rencontrons Patton qui reste près de la portière une demi-heure. Malgré quelque rudesse j'aime assez Patton; il est fort galant. Nous passons à la promenade. La Wittgenstein est traînée dans un fauteuil, elle est malade la vieille chienne. On ne voit plus son auguste époux. Je marche avec Hitchcock et je rencontre deux fois Lambertye

mezi hejnem Španělek. Skoro jsem se začervenala a udýchala se. Jsem blázen! Kvůli takové obludě!

parmi un essaim d'Espagnoles. J'ai presque rougi et je devins essoufflée. Suis-je folle ! Pour un monstre pareil.

Přesto byl předmětem jednoho z románů, které si vymýšlím a které čtu v sobě.

Il a été cependant le sujet d'un des romans que j'improvise et que je lis dans moi-même.

Večer, svlečená hned po večeři, přicházím do salonu, kde jsou: máma, má teta, Mačenka, Dina a Walitsky. Přicházím mluvit o věci velmi vážné a důležité. Začínám:

Le soir déshabillée tout de suite après dîner, je viens au salon où sont: maman, ma tante, Machenka, Dina et Walitsky. Je viens parler d'une chose très grave et importante. Je commence:

– Dobrá, přišla jsem si s vámi trochu promluvit. Kolik je mi let?

- *Bon, je suis venue parler un peu avec vous. Quel âge ai-je ?*

Pak jsem se zeptala, kde se myslí žít, až mi bude šestnáct let. V jaké společnosti, jak. Nebude to v Nice mezi špínou, která mě rozčiluje, která mě hubí!!! Ale neodpověděli vážně. Bylo by to příliš zázračné na první útok. Doufám, že rozhovor často obnovím a s Boží pomocí něčeho dosáhnu.

Alors j'ai demandé où pense-t-on vivre lorsque j'aurai seize ans. Dans quelle société, comment. Ce ne sera pas à Nice entre les poussières qui m'exaspèrent, qui m'assassinent !!! Mais on ne répondit pas sérieusement. Ce serait trop merveilleux pour un premier assaut. J'espère renouveler souvent la conversation et obtenir quelque chose avec l'aide de Dieu.

Od té doby, co mi je patnáct, mě tato myšlenka téměř neopouští. Opravdu pláču při představě, že se vdám bídně! Nic se nevyrovná strachu, že se vdám ne tak, jak si přeji. Ta myšlenka mě pronásleduje, hlodá ve mně; zahánım ji a ona mě pronásleduje.

Depuis que j'ai quinze ans cette pensée ne me quitte presque plus. En effet je pleure à l'idée de *me marier* misérablement ! Rien ne peut égaler la peur que j'ai de *me marier* pas comme j'aime. La pensée m'en poursuit, me ronge; je la chasse et elle me poursuit.

Modlím se k Bohu, snad bude mít slitování s ubohým ctižádostivým stvořením. Místo aby mi vážně odpověděli, mluvilo se o Gritsii, o Finotovi, který se mámě velmi líbí a kterého neustále chválí. Bête se dokonce dotkl té posvátné osoby, když jsem řekla, že Finot je ošklivý.

Je prie Dieu, peut-être aura-t-il pitié d'une misérable ambitieuse. Au lieu de me répondre sérieusement on parla de Gritsia, de Finot qui plaît beaucoup à maman et qu'elle ne cesse de louer. Bête a même touché le personnage sacré, lorsque j'ai dit que Finot est laid.

– Nikdy jsem Hamiltona nepokládala za ideál krásy. Má kulatý, ale příjemný obličej.

- *Je n'ai jamais considéré Hamilton comme l'idéal de la beauté. Il a un visage rond mais agréable*.

Máma také říká, že byl, že je krásný.

Maman dit aussi qu'il était, qu'il est beau.

Ne, nechci o tom mluvit! Vzpomínám si na to a už nebudu moci uklidnit svá vzrušení!

Non je ne veux pas en parler ! Je m'en souviens et je ne pourrai plus calmer mes transports !

Vidím ho takového, jaký je, živého, je krásný, ušlechtilý, nádherný, zbožňuji ho!

Je le vois tel qu'il est, vivant, il est beau, noble, superbe, je l'adore !