Neděle, 8. února 1874

Mám velké zpoždění, ale oblékám se, jak nejrychleji mohu, a jdu sama do kostela; vcházím současně s Hubou, což způsobí, že plukovnice mámě, která byla odpoledne u paní Antonské, řekne, že jsem přišla s Labanoffovými. Beru s sebou Solominku, jedu k Mortierovi, odvážím Solominku k ní domů a vracím se. Zatímco čekám na kočár (hnědá róba, dobrá, ale velmi ošuntělá), procházím se s Mačenkou v salonu, ona mluví o róbách.
Máma a má teta přijdou pro Dinu a mě a jedeme na Promenádu.
Lambertye se znovu objevuje ve společnosti, několik dní nebyl vidět; dnes řídí spřežení s Chimayem.
Huba je někde v Úžině. Na balkóně klubu Méditerranée jsou vystaveni všichni členové. Lewin, Krassowsky, Jarochewsky, Lambertye a množství jiných, které neznám. Ráda bych věděla, kdo je ten, kterého srovnávám s vévodou a kdo se od něj liší – zkusme to říct jasně. Když se vezme kus látky, rozdělí se přesně na dvě části, jednu polovinu dáme ušít šaty Garachovi a druhou Worthovi a tyto dvoje šaty postavíme vedle sebe. Tak vypadají tito dva muži, látka je úplně stejná a velikost také... Je také červený, také vysoký, také rusý a obléká se úplně jako Hamilton, jenomže: jste Jan, jste Jakub, jste rusý, jste hloupý, ale nejste Jean-Jacques Rousseau.
Potkáváme barona, který letí ve voze s dvěma koňmi, zastaví s velkým hlukem, běží k našemu kočáru a odevzdává lístky, byl by je přinesl k nám, ale má tolik, tolik, tolik práce s tím karnevalem „který jsme zařídili" – že nemá ani minutu.
Zdá se, že se na mě dívá jako na nepřítelkyni, já se na něj dívám také. Už není pořád s Hubou. Odvážíme mámu a mou tetu na nádraží, odtud jedeme s Dinou do London House objednat něco a pak se u Rumpelmayera usazujeme u okna v prvním salonku. Francia vejde a já jsem zčervenala, ale doufám, že to neviděl, protože jsem předstírala, že si prohlížím výklad. Pak vejde také ta dáma, co se směje. Letos ji vidím dost zřídka.
K večeři ta Hitchcocková dala najevo, že nechce odejít, je tak drzá. Říká, že chce vidět, jak odejdeme
my před ní, a z několika ostrých poznámek a slov je vidět, že ji je třeba vyhnat, aby odešla. Nikdy jsem neviděla tak hloupé, tvrdé stvorení, tak zbavené sebeúcty a veškerého pochopení a jemnosti.
Trochu jsem poškádlila tátu, říkajíc, že jsem krásná.
Už nemluvím o vévodovi z Hamiltonu, protože jsem řekla vše, řekla jsem příliš. Měla jsem to zavřít v sobě, aniž bych to předala na papír tím škrábáním.
Měla jsem ho milovat a tuto lásku skrýt v sobě. Jsem dost bláznivá, abych si vytvářela lásky na ulicích, vybírala si ideály, zbožňovala je a pak je oplakávala. Není to dost hloupé! Ale vpravdě, záležitost Hamilton byla velmi vážná. Boreel se mi líbil, ale Hamiltona miluji. Odlišoval se ode všech ostatních jako primadona od sboru, od chvíle, kdy jsem ho uviděla. Vždy byl pro mě bytostí zvláštní, neobyčejnou a podivuhodnou. Především byl velikým originálem, extravagantním. Byl dokonalostí; vévodou anglicko-pařížským. Už ho nemám ráda, ale zbožňuji ho. Je to vše, co je nejlepší na světě; jediný tvor, kterého bych mohla milovat, jediný, kterého toužím mít kvůli němu samému, jediný...
[Škrtnuto: Všichni ostatní] I kdybych milovala někoho jiného, on vždy zůstane mou modlou, mým ideálem. Ostatní vnímám jako muže, jeho jako boha. Jen před ním se cítím schopna pokleknout, jen jeho se mohu ponížit milovat. Jiný mě může milovat a vždy na něj budu hledět jako na nižšího, jako na otroka, ke kterému se nikdy neponížím, ale kterého nepozdvihnu až k sobě.
Jeho, kterého pokládám za bytost výjimečnou, za poloboha. Jeho, dokonalost dokonalostí, oženil se s Angličankou. Je to znetvořující [sic].
Uvidíme, jak jeho sňatek skončí. Ale co je mi po tom!
Jsem bláznivá, miluji ho a budu ho milovat.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „drives".