Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek, 5. února 1874

Nechávám se učesat od Allarda, udělal mi velmi hezký účes, polovina vlasů nahoru, jak mám ráda, a druhá dolů. Dina s týmž účesem udělala dojem svými nádhernými vlasy.
Simone jí udělala šaty podle Wortha, a opravdu velmi dobře. Dnes večer je Nagornoffův koncert (šedorůžové šaty docela dobré, obličej v pořádku). Máme místa ve druhé řadě. Jsou tam skoro všichni Rusové, polovina výnosu ve prospěch Samartseffa. Byla jsem klidná, protože celý sál byl téměř známý. Šla jsem si promluvit se všemi těmi lidmi. Hélène je hanebně oblečená a téměř ošklivá, nemá obočí, paní a slečna Filimonoffovy, pan Potemkin, pan a paní Warrodelovi, paní Antonská, pan Barnola. Kníže Gagarine, hrabě Markoff a pan Zibin jsou pořadatelé koncertu. Všichni na mě byli velmi milí.
Před nás se posazují kněžna Labanoffová a Huba s baronem a ještě jedním pánem. K mému velkému úžasu jsem viděla, že Huba nesahá od ucha k uchu, ale naopak je tak malá, tak malá, že je sotva vidět (dnes odpoledne jsem viděla Gioiu na koni s baronem Cartierem, je směšná). Baron [Na okraji: nazývám Woermana baronem posměšně] se otočí a mluví s mámou a pak se mnou, dokonce mě unavil svými řečmi, u vchodu jsem vzala malou kytičku fialek, kterou jsem si dala doprostřed výstřihu, a baron (Woerman) mi řekl, že fialky jsou velmi krásné, ale že je musím dát stranou.
– Pro dítě je všechno dobré, říká máma.
– To mi je naprosto lhostejné.
– Ne, slečno, musíte je dát stranou.
Tak jsem je dala stranou. To zvíře se mi dívalo na krk a
myslím, že bych měla být naštvaná, protože se díval z domýšlivosti.
– Myslím, slečno, že mě už nechcete znát, pozdravil jsem vás několikrát a vy jste předstírala, že mě nevidíte.
– Vůbec ne, pane, ale jednou jste vy nepozdravil mě, jindy jsem já nechtěla zdravit první.
– Čtyřikrát, jednou na nábřeží svatého Jana Křtitele! jindy na Promenádě, potřetí na avenue atd.
– Jen jednou, a ostatní to bylo neúmyslné.
Už si nepamatuji, jak jsem to řekla, vím jen, že jsem to řekla dobře a máma byla spokojená.
Zdá se mi, že Huba (jestli to nejsou její ústa, pak je to její nos, který je opravdová Huba) se mi vysmívá. Tetička říká, že mě obdivuje. Raději věřím tomu, co vidím. Baron se mnou mluvil pořád jen aby se vytahoval před Hubou. Ale jak tu Hubu nenávidím, protože se mi zdá, že se mi vysmívá. Jak bych jí to chtěla zničit konfetami na karnevalu!
Udělala jsem hloupost. Dala jsem osobně kytici paní Silwanoffové. Roztrhá mě Skariatinová, která se na mě dívala hroznýma očima! Její dcera je ošklivá grimaskářka.
Ve druhé řadě za námi seděly kněžna Souvoroffová, slečna de Galve a ta dáma, která má společnici, malá Galve je v modrém jako vždycky a roztomilá jako vždycky.
Souvoroffová musí být hloupá.
Myslím, že jsem byla směšná při předávání kytice, ujišťují mě, že ne, ale jsem si jistá, že ano. No, pokusme se na to zapomenout.
Koncert je okouzlující, paní Connauová zpívá nádherně, ale ta Ruska je mizerná. Nagornoff hraje obdivuhodně a housle mám moc ráda.
Je tam velmi urozený svět. A máme mnoho známých, to je hlavní; i mužů.
Jsem velmi spokojená, že jsem tam šla.
Myslím, že jednoho dne zešílím, protože se mi zdám tak směšná a zdá se mi, že se mi všichni vysmívají, to je hrozný pocit! Chtěla bych se ho zbavit.
Při odchodu je to velmi veselé a odcházím spokojená. Moje šaty a kytice mi otrávily večer.
Zapomenu.