Pátek, 6. února 1874

Jak bych se chtěla zbavit té hloupé Angličanky, odporné, otravné a nehodné ani pohrdání. Je to náš první pátek. Bylo tam trochu lidí.
První byl Tormosoff, kterého jsme vzali s sebou při odchodu s tátou (hnědé šaty dobré). Je tam mnoho lidí, první osoba, kterou vidím, je Woerman, kterého tentokrát zdravím.
Nechávám tátu a Tormosoffa na Promenádě. Jdu k tomu uboháčkovi Bouchonovi, najdu tam ještě ubožejší botky, beru jednu...
Pak beru Hitchcockovou, kterou rychle vysadím u Pont Neuf, jde na poštu. Stavíme se u Allarda a u Mortiera, objednávám si tyrolský klobouk, Dina kupuje černý. Děláme dojem, byly tam dámy, které se hned ptaly, kdo jsme. Viděla jsem to, už když jsem byla v kočáře, jak se to pozná.
Allard přichází nás učesat na ten ples paní Emnausové. Ta stará Američanka nemůže pochopit, že nechodím do společnosti, dává za příklad ty dva chlapce, kteří skáčou všude. I kdyby ji zabili, nemůže pochopit, že nesmím chodit tak, musím jít aspoň na hodinu. Ale Allard mi udělal účes slečinky, který nenávidím, řekla jsem mu, že je ošklivý, byl zmaten; bylo mi ho líto a dovolila jsem mu, aby mě upravil. Ale účes se mi nelíbil a je to hotové. Řekla jsem mu, že je dobrý, ale po jeho odchodu jsem se rozčesala a pustila jsem se do oblékání našich lidí.
Přichází diadia a všichni se shromáždili u tetičky, která nejde kvůli oku, které má velmi oteklé.
Upravuji matčinu tuniku, připevňujem květiny, připichám, tahám a všechno jde dobře. Nechávám mámu projít dvakrát pokojem tam a zpátky, abych to dobře viděla. Ale Dina mě volá. Klekám si, upravuji jí sukně a tak dobře (jak obdivuješ, co děláš, domýšlivé dítě!), že její šaty změní vzhled a stanou se takovými, jak mám ráda. Vláčím se po kolenou a zvolám:
– Jak nešťastní jsou milenci, kteří dvorně klečí!
– Ou! Ou! dělá Paul z druhé strany pokoje (jsme u mě).
– Verše? říká Dina.
– Jsou to?
Konečně jsem dokončila svou práci.
Kdo oblékne mě!!! Nebude nikdo dost důstojný a dost zběhlý. Moje děti se chystají jít v jednu hodinu na ples Grand Hôtelu, řízený a pod záštitou slečen z Nice.
Zůstávám s radostí. Huba byla v úžině. Kde je vlastně Lambertye? Není ho nikde vidět; odjel snad?
Koupila jsem si starý vějíř, zbožňuji ho, je velmi starý, opotřebovaný a krásný.

Poznámky

Pozn. překl.: Význam fráze „au détroit" není zcela jasný.