Úterý, 3. února 1874

A obdivují ji!
Miserere!
Jak jen mohou být tak hloupí!
Máma mi koupila ještě několik knih, co čtu hned, je „Ludvík XIV. a jeho století." Kniha je přede mnou otevřená, dívám se na Buckinghama, je tak krásný. Jen Angličan může být tak krásný. Není nic jako anglický vévoda, pařížský; když na jednoho narazím, lhostejno kde, i v knize, nadchnu se a zbožňuji ho... Zbožňuji Buckinghama. Byl stejně silný jako Hamilton, [Škrtnuto: zbožňuji] co je to vůbec za muže, ti hubení! Čtu Buckinghamova dobrodružství, pohlcuji je. Hamilton je moderní Buckingham! Ale ten ubožák je spoután svým čestným manželstvím s peeress. Miserere! Angličanka nemůže být krásná, jak si přeji. Jako žena je tu jen já, jako muž anglicko-pařížský vévoda, ale musí být silný, jako... Ham... jako Buckingham. Koho ještě zbožňuji, je Nero.
Je skoro půlnoc, četla jsem. Jak je vidět, že jsem
tak mladá, za pár let mě kniha nenechá bdit, ale přiměje mě zívat.
Jak se považuji za moudrou! A jak se budu své moudrosti později smát.
Zdál se mi Hamilton, ale neměl svou tvář.
Nešla jsem spát, příští karneval mě zaměstnává a jdu o tom mluvit s Dinou, která čte v salónu při světle Josefíniny lampy.
Dlouho mluvíme, o kostýmech, o společnosti, především jak půjdeme. Zoufáme si nad svým životem, jak budeme samy, bude to nudné vidět všechny, jak se navzájem znají. Mluvíme tak dlouho, že se všichni vrátí z Monaka posledním vlakem a najdou nás takto. Scházím na večeři, uléhám ve dvě hodiny ráno, nekonečně litujíc zmeškaného plesu. Je to nejlepší ples sezóny a jak jsem rozzlobená, že tam máma nešla! No tak.
Zase šedivé a velmi chladné počasí. Jsem velmi nachlazená (konspirační plášť, dobře). Má člověk tak krásnou pleť za takového počasí.
Jdeme Dina, Paul a já na promenádu, je tam málo lidí, sundávám svůj konspirační plášť a oblékám si Dinin kabátek, který na mně vypadá hezky. Jdu se projít s Hitchcockovou. Vcházím k Bussimu, abych se podívala na perly, mám chuť na pár náušnic z černých perel.
Budeme mít, myslím, nějaké potíže se zbavit Hitchcockové. Chybí jí sebeúcta do té míry, že řekla: Myslím, že neodejdu před březnem. To je stvůra nehodná ani nenávisti.
Rozzlobila jsem otce tím, že jsem u stolu improvizovala špatné verše, pak jsem začala říkat, jak jsem krásná, okouzlující atd. atd. nejprve mi řekl, že jsem ošklivá, pak se rozzuřil a skončil křikem. Protože si myslím, že jsem s ním neměla žertovat, šla jsem udělat mír.
Když myslím na náš život, jsem zoufalá. Dina má pravdu, že nejde na ples, jít tam jako my je ohavné. Často zapomínám a zjemňuji si věci, ale holá pravda se ukáže a zbavuje mě iluzí, uvádí do zoufalství!..

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „walk".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I think you won't go before March."