Sobota 17. ledna 1874

Prší. Myslím, že do Monaka nepojedu, ale náhle si vzpomenu, že příští Tir bude v pondělí a v pondělí nevycházím, protože máme tu odpolední zábavu (hnědé šaty, sluší), čím víc je nosím, tím víc se mi líbí. Auguste nepřišel a jdeme pěšky, ale naštěstí potkáme fiakr. Na nádraží už stojí všichni střelci pohromadě u vagonů (spiklenecký plášť), Lambertye tam také je a dívá se na mě, abych se tomu vyhnula, nasedám do vozu. Jedeme z Monaka do Monte Carla kočárem jako minule (ve vlaku já, máma, teta, Dina, Paul, Walitský, paní Anitchkoffová a Yakovleff) a obědváme v Hotel de Paris.
Prší a já jdu do sálu, hraji za mámu, samozřejmě, až do dvou hodin. Potom my, já a Paul, jdeme dolů, vejdu, přede mnou stál nějaký slušný pán a uvolnil mi místo, blízko mě byli ale také odporní lidé, kteří kouřili.
Cena je dvanáct tisíc pět set franků a umělecký předmět za tři tisíce.
Přišla jsem na druhé kolo a odešla jsem na konci čtvrtého, celkem jich bylo deset.
Saint-Clair dostal první cenu, jak jsem slyšela. Nechci, aby si lidé zvykli mě tu vídat, na Tiru zůstávám jen tři čtvrtě hodiny, sundám spiklenecký plášť, přistoupím k zábradlí, na chvíli přestalo pršet, dívám se a majestátně odcházím. Paul mi nesl deštník a plášť. Hraji za mámu trente et quarante, jeden louis, vyhrávám; prohlížíme si všechny stoly, u jednoho říkám: „Co je to za zvláštní sukno na tomhle stole, nevypadá jako ostatní.“ Paní Korsikoffová, která stála hned vedle, se na mě podívala a potom se usmála na mámu; paní de Galve oblečená jako holčička hraje u jiného stolu, až dnes zjišťuji, že má plochou a ošklivou tvář. Znovu potkáme paní Korsikoffovou a úsměv se opakuje. Vyhrála jsem šedesát franků. Smiluj se!
Ubohý hrabě de Galve; jakou má ošklivou ženu. On, třebaže starší, je pohledný a velmi pohledný pořád ze všech v Monaku nejpohlednější.
To prase Lambertye nepřišlo na stranu, kde jsem byla, jen se díval, když jsem odcházela. Je pravda, že jsem zůstala jen velmi krátce a že kolem něj byli střelci, ale přesto...
Sotva se vrátíme, přijdou k nám pro Arsona, jeho matka zemřela. To je hrozné!
Sotva jsem stačila něco spolknout, už jdu s Dinou a Paulem do města nakoupit na kotilón, sotva se vrátím, už jdeme do divadla, nepřevlečená, ve spikleneckém plášti a klobouku.
Chtěla jsem vidět Le Réveillon v podání Ravela. Myslela jsem, že začnou touto hrou, ale vůbec ne, týrali nás kusem Lo Specchio Infernale.
Le Réveillon se mi líbil. Gioia byla ve své lóži, stejná bronzová toaleta jako dnes v Monaku. Přišla ve čtyři, byla tak krásná, tak krásná, tak krásná, že se mi tajil dech. Obešly jsme si tu krásu s mámou, která pak u večeře řekla: „Jsem ráda, že ji Hamilton dnes neviděl.“
Mámě připadá nádherná, a to jsem ráda.
Proč ji vévoda z Hamiltonu opustil? Ona je krásná, krásná jako bohyně, a on krásný, krásný jako bůh. Mé dva ideály, mé dvě dokonalosti!
Saská byla v malé lóži v přízemí vlevo. Tato žena je také krásná, zvláště dnes večer vypadala skvěle, hlavně její tvář. Líbí se mi její výraz, nenuceně smyslný, opojný, zmalátněný a rozpustilý. Dnes večer měla nádhernou tvář, je to Fryné nebo Laïs, aspoň tváří. Gioia je modernější, ale oslnivá, ohromující, nesrovnatelná, hlavně držením těla, způsoby, postavou.
Odcházíme na začátku posledního dějství.
Dnes... chtěla jsem říct, že jsem zapomněla na vévodu z Hamiltonu, ale právě v tu chvíli se mi vrací a srdce se mi tiše rozechvěje.
Nepřišel a nepřijde, doufám. Zaplať Pánbůh, protože to bych byla opravdu k politování.
Ať se říká cokoli, je to polobůh mezi lidmi.
Sejde z očí, sejde z mysli. Na mysl mi přijde jen zřídka, a není divu, je tolik nových drobností, všedních, které nepozorovaně zaměstnávají a rozptylují ducha. Ty dostihy, ty střelby na Tiru, a konečně moje šaty, na kterých mi záleží a které… ne, ale ne! Přece jen ho cítím.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course“. Nezletilé nemohly hrát přímo, takže Marie sázela jménem matky. ↩
Pozn. překl.: Trente et quarante (třicet a čtyřicet) – karetní hazardní hra. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: Le Réveillon (francouzsky „Štědrovečerní hostina“, slavnostní noční hostina o Vánocích či na Silvestra) – divadelní hra; zavedený český název nemá. ↩
Pozn. překl.: „On nous a maltraité par“ – doslovně „týrali nás tím“; Mariino hyperbolické vyjádření nelibosti. ↩
Pozn. překl.: Lo Specchio Infernale (italsky „Pekelné zrcadlo“) – divadelní kus; zavedený český název nemá. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: Fryné a Laïs – slavné řecké hetéry (kurtizány) starověku; Marie je srovnává s klasickými ideály krásy. ↩