❦
Úterý 13. ledna 1874
Mardi, 13 janvier 1874
Dala jsem si pod polštář hřeben a malé zrcátko a zdálo se mi, že mě Allard češe, a skutečně mě Joséphine budí se slovy, že na mě čeká kadeřník. To vše dokazuje, že ještě nejsem v tom věku, abych věštila budoucnost1. Loni se mi zdálo, že jezdím na koni, a včera že mě česají, a to všechno se splnilo.
J’avais mis sous l’oreiller un peigne et un petit miroir et j’ai rêvé qu’Allard me coiffait, en effet Joséphine me réveille en disant que le coiffeur m’attendait. Tout cela prouve que je ne suis pas en âge de deviner l’avenir. L’année dernière j’ai rêvé que je montais à cheval et hier qu’on me coiffait, et tout cela s’est réalisé.
To zvíře mě neučeše tak, jak mám ráda.
Cet animal ne me coiffe pas comme j’aime.
Jdeme do kostela (světle modré šaty, hnědý klobouk, ujde to, cítila jsem se hrozně nesvá), v kostele mi bylo celou dobu mizerně, byla chvíle, kdy jsem chtěla odejít, konečně je naštěstí po všem. Ty šaty jsou velmi nepohodlné, živůtek je špatně ušitý. Navíc mě účes rozčiloval. Myslím, že jsem byla směšná.
Nous allons à l’église (robe bleue ciel, chapeau brun, pas mal, très mal à mon aise), tout le temps à l’église j’étais misérable, il y avait un moment où je voulais m’en aller, enfin par bonheur c’est fini. Cette robe est très inconfortable, le corsage est mal fait. De plus la coiffure me chiffonnait. Je crois que j’étais ridicule.
Navrhuji kněžně a Mášence, aby šly se mnou, zatímco ostatní by jeli před Augustem, my bychom najaly fiakr a jely k Réserve a pak na Promenádu, ale u nás nikdy nic nejde, vždycky se najdou překážky; máma řekla, že brzy pojedou do Monaka, že budeme mít Augusta, že bude lepší si ty dva louisy, co mi dala, nechat. Bylo to jako voda studená sprcha; vyjíždím s nimi v landau s úmyslem se pro ně vrátit.
Je propose à la princesse et à Machenka de venir avec moi, tandis que les autres précéderaient Auguste, nous prendrions un fiacre et nous irions à la Réserve et puis à la Promenade, mais chez nous rien ne se fait, il y a des obstacles; maman a dit que bientôt ils iront à Monaco, que nous aurons Auguste, qu’il vaut mieux garder les deux louis qu’elle m’a donnés. C’était comme de l’eau une douche froide; je sors avec eux en landau avec l’intention de retourner les chercher.
Na Promenádě ještě není mnoho lidí, jakmile projíždíme, veliký Audiffret, který jde pěšky, naskočí do malého kočáru (vévodovského typu) a vřítí se na náš tak, že se mu, myslím, zlomí jeden blatník, ale bylo to schválně, protože se ani neohlédl.
Il n’y a pas encore beaucoup de monde à la Promenade, aussitôt que nous passons le Grand Audiffret qui était à pied monte en une petite voiture (genre duc) et se précipite sur la nôtre si bien qu’une des ailes de la sienne se casse je crois, mais c’était fait exprès car il ne s’est pas même tourné.
Před měsícem nám ho měl představit ten spiritista, ale ten malý šašek ho nepředstavil.
Il y a un mois il devait nous être présenté par le spirite mais ce petit fou ne l’a pas présenté.
Smála jsem se tomu dobrodružství, vystavil se tomu, že bude vypadat směšně, ubohý hlupák! Vezu je na nádraží. Chci vzít kočár, fiakr, ale Dina v černých šatech chce kočár na volání; bereme odporný nicejský „elegán“. Nebudu vyprávět, jak dědeček nechtěl jet v malém kočáře, jak jsme zůstali půl hodiny u Baquis, jak Georges a Stiopa všem lezli na nervy, jak bych byla raději zůstala doma, než abych se takhle mučila. Nakonec já a kněžna jedeme v tomhle nicejském „elegánu“; prach nás oslepuje, mělo by se trochu skropit. Chtěla jsem přesednout do landau, ale dlouho jsme ho hledaly, teprve poté, co jsem dvakrát musela snést nenávistný pohled té opice Lambertyeho, který byl s Labanoffovými a celou partou pánů: být tak vystavena všemu prachu. Byla jsem bez sebe, nejraději bych se rozplakala. Konečně landau, usedám do něj šťastná.
J’ai ri de cette aventure, il s’est exposé à devenir ridicule pauvre bête ! Je les conduis à la gare. Je veux prendre une calèche, un fiacre mais Dina vêtue de sa robe noire veut une voiture à volonté; nous prenons une élégance niçoise détestable. Je ne dirai pas comment papa ne voulut pas aller en petite voiture, comment on resta une demi-heure à la Baquis, comment Georges et Stiopa agaçaient tout le monde, comment j’aurais mieux voulu rester chez moi que de me martyriser ainsi. Enfin moi et la princesse nous allons dans cette élégance niçoise; une poussière éclaboussante, on ferait bien d’arroser un peu. Je voulais déménager dans le landau mais nous l’avons longtemps cherché, ce n’est qu’après avoir deux fois subi le regard haïssable du singe Lambertye qui était avec les Labanoff et un bataclan de messieurs: être ainsi exposée à toute la poussière. J’étais hors de moi, j’aurais voulu pleurer. Enfin le landau, je m’y place avec bonheur.
Jsem sama se sebou spokojená, protože už se nečervenám pro nic za nic, jako dřív kvůli Wittgensteinovi, kvůli Audiffretovi, dokonce někdy kvůli té opici Lambertyemu. Právě jsem říkala své trojí smiluj se4, když projíždí Wittgenstein, není opilý. Lord Falkner je velmi často daleko od stavu střídmosti; dnes ráno jsme ho potkali zavěšeného do nějakého pána a opilého jako prase. Nemyslím, že vévoda z Hamiltonu tolik pil, to by na něm bylo vidět, a on byl úplně svěží.
Je suis contente de moi car je ne rougis plus à tort et à travers, comme autrefois je rougissais pour Wittgenstein, pour Audiffret même quelquefois pour le singe Lambertye. J’étais en train de dire mon triple miserere lorsque Wittgenstein passe, il n’est pas ivre. Lord Falkner est très souvent loin d’être en état de tempérance; ce matin nous l’avons rencontré bras dessus, bras dessous avec un monsieur et ivre comme un cochon. Je ne crois pas que le duc de Hamilton buvait tant, ça se verrait sur sa face, et il était tout frais.
Je to ubohý den! Jsem tak nešťastná a ubohá už od rána. Vidím všechny šťastné a spokojené, ve společnosti, uspokojené, a já jediná se připravuji snést válku jak cesty, tak lítosti, kterou si vybaví ten, kdo nevěří5.
C’est une misérable journée ! Je suis si malheureuse et misérable depuis le matin. Je vois tout le monde heureux et content, en société, satisfait, ed io sol uno m’apparecchiavo a sostenere la guerra si del cammino e si della pietate che ritrarrà a mente chi non crede.
Veliký Bože, bude celý rok pro mě tak nepříjemný?
Grand Dieu, est-ce que toute l’année sera aussi désagréable pour moi ?
Nemohu bez závisti vidět ty party u Úžiny much, protože jsem závistivá! Cítím se zaprášená, ubohá, nešťastná. Zkrátka, byla jsem nesmírně ráda, že jsem se vrátila domů a mohla si sednout k pianu.
Je ne puis pas voir les bataclans au détroit des Mouches sans envie, car je suis envieuse ! Je me sens poussiéreuse, misérable, malheureuse. Bref, j’étais souverainement contente de rentrer et de me mettre au piano.
Zítra je první velká soutěž, posílám pro fiakr, v osm hodin večer si beru svůj spiklenecký plášť, který je večer velmi pohodlný, a s kněžnou jedeme na nádraží zjistit, kdy odjíždí zvláštní vlak; je zima a příjemně, na nádraží není živá duše kromě nějakého muže, který spí na lavici v koutě. Ale naštěstí najdeme plakát. Je potřeba mít zvláštní lístky, které se dají koupit mimo jiné v sekretariátech hlavních hotelů. Jdeme k Chauvainovi, ale je příliš pozdě, ostatně se dají koupit u vchodu do čekárny první třídy.
Demain c’est le premier grand concours, j’envoie chercher un fiacre, à huit heures du soir je mets mon conspirateur très commode le soir, et avec la princesse nous allons à la gare savoir l’heure du départ du train spécial; il fait froid et bon, à la gare il n’y a pas une âme excepté un homme endormi sur un banc au coin. Mais par bonheur nous trouvons une affiche. Il faut avoir des billets spéciaux qu’on se procure entre autres aux secrétariats des principaux hôtels. Nous allons chez Chauvain, mais c’est trop tard, d’ailleurs on peut les prendre à l’entrée de la salle d’attente de première classe.
Říkám, ať jedeme přes Promenádu, když jsme naproti Centifolii, otočíme to a jedeme domů.
Je dis de passer par la Promenade, arrivé vis-à-vis Centifolia nous tournons et rentrons.
Měla jsem tváře štípané zimou, a to mám ráda.
J’avais les joues pincées par le froid, et j’aime cela.
Doufám (po tomhle doufám jsem si znovu přečetla dnešní den) doufám, že celý rok nebude jako dnes.
J’espère (après ce j’espère j’ai relu la journée d’aujourd’hui) j’espère que toute l’année ne sera pas comme aujourd’hui.
Můj Bože, jak trávíme svůj první leden!
Mon Dieu comme nous passons notre premier janvier !
Dobře jsem povečeřela, to je útěcha.
J’ai bien dîné, c’est une consolation.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „in fretta“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „relieved“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „miserere“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky, citát z Danteho Pekla II, 3–6 v Mariině znění: „ed io sol uno m’apparecchiavo a sostenere la guerra si del cammino e si della pietate che ritrarrà a mente chi non crede“. ↩