Středa 14. ledna 1874

Jsem líná, vstávám až v osm, musím to změnit, jinak zhrubnu. Dnešní den nic nepokazilo, všechno bylo hezké a klidné.
V půl jedenácté odcházíme na nádraží, totiž já, máma, teta, Dina, Mášenka, Stiopa, Walitský a Paul. Slunce pálí (modré šaty, hnědý klobouk, sluší). Lístky kupujeme na nádraží u Chauvaina. Není tam ani jedna dáma, ale střelci se shromažďují, Saint-Clair, Lewin, Salting, hodný Merck, vypadá nejslušněji z celé té lůzy, jen ty zuby... nebylo by špatné otevřít pusu všem známým a prohlédnout jim zuby, když se to dělá koním; vzít jednou rukou za nos a druhou za bradu. Pan de Galve, ačkoli starší, vypadá ještě lépe než všichni tihle čuníci, působí vznešeně, jako velký pán. Trehern také vypadá dobře, ale už je odkvetlý, a ostatní – to jsou převlečení kadeřníci. Přijde i Lambertye ve svém dlouhém plášti-županu. Abych se vyhnula jeho hadím očím, usadím se v kupé. Všichni vystupují v Monaku, bereme kočár, jdu přímo do hotelu obědvat. Všichni střelci se tam také shromažďují k obědu, ale protože se u nás v rodině nikdy nedá nic udělat pořádně, všichni se rozprchnou a v restauraci zůstáváme jen tři: já, Dina a Mášenka.
Dala bych nevím co za to, abych mohla být s tou Bohem požehnanou partou. Život si dovedu představit jen s muži, ze sukní je mi zle. Zdálo se mi, že ta opice mluvila o mně s mužem, který byl vedle něj, protože s ním mluvil a díval se na mě. Posledních pár dní mi ta opice připadá odporná. Paul přichází a my odcházíme; ta ubohá Dina se bála projít jako první kolem toho stolu střelců, který jsme musely minout, ale já jsem nejodvážnější, hlavně tam, kde není proč být odvážná, a procházím první. Lambertyeho hlava je bez klobouku plešatá a vypadá jako hřebík.
Dina zůstává s mámou a jsme jen tři, já, Mášenka a Paul; a tím lépe, to by bylo hrozné, tři sukně a jedny ubohé kalhoty. Nikdy jsem nebyla u zahájení Tiru, dnes poprvé. Postavím se mezi sloupy, protože slunce pálí. Ale dívám se na nebe a náhle vidím něco jako koně ve vzduchu, teprve po několika minutách zjišťuji, že to byl balón ve tvaru krávy. Pak se přemístíme do první řady, ale s vlakem, který přijíždí v jednu, se Tir zaplní, přichází lady Falknerová, která opravdu zhezkla, pak Galvové v šedém, usazují se mezi sloupy, které jsem právě opustila.
První cenu vyhrál pan Pooool, nevím, jak se jmenuje, ale tolik protahuje své „pull“, že mu tak říkám. Druhý baron de Saint-Clair, třetí byl princ de Chimay, čtvrtý pan Joe Norris, jeden z nejlepších střelců, minul dvakrát, což vede k vyřazení ze soutěže. Když jsem ještě byla mezi sloupy, Soria mě pozdraví a přijde si se mnou promluvit, pak se dívá do programu, který jsem držela, a nakloní se tak blízko, že se mě dotýká. Nevěděla jsem, co dělat, podala jsem mu program. Je to člověk, který si myslí, že je bůh, všichni ho musí zbožňovat a už jeho dotek člověka blaží. A přitom je to obchodník s vínem a zpěvák, a vůbec není krásný, raději než jeho mám dokonce... dokonce i Lambertye.
Ale jsem ráda, že tam nejsou vévoda a vévodkyně z Hamiltonu, zemřela bych hrůzou.
Tir byl docela skvělý, paní Korsikoffová, ten tlustý kočí, přišel se šklebit a pokřikovat nahlas svou šerednou francouzštinou. Ubohý holub, ubohý holub!
Ale toho psa, toho já obdivuju, ten pes je úžasný, ubohý holub. Jaká hrůza! Och, měla jsem chuť se jí zeptat, proč sem chodí, když ji utrpení Ubohého holuba! tolik trápí? Ty necitlivé citlivosti mě pobuřují.
Ještě hodinu jsme v sálech; máma mi představila Lewina, říká, že loni mi hádal šestnáct! To je k smilování! Ale abych s ním mohla mluvit, musela jsem zvedat oči jako v modlitbě, tak je vysoký. Také jsem se seznámila s paní Dachkevitchovou, milá paní.
Jdeme dolů a pár kroků od kasina nasedá hrabě de Lambertye, směšný jako, jako on. Dina říká:
„Příjemné setkání.“
„Velmi příjemné.“
Příliš si mě ale prohlížet netroufl, byla jsem s mámou.
S dneškem jsem spokojená, chtěla bych být co nejdřív velká, abych mohla mít kolem sebe partu, takhle bych žila: žít zkrátka, vím v Paříži nebo Londýně podle okolností a přijet na měsíc do Nice dovádět s velkou vybranou partou.
Pořádat večeře po čtyřech a všelijaké báječné hlouposti. Ale, ale... manžel. Protože se všechny moje rozmary splnit nemohou, nenajdu manžela, který by byl zároveň mým milencem. Bude to možná mrzout, tupec, tvrdohlavec, který si bude chtít dělat, co chce, a nenechá mě plnit si rozmary.
Vysvětlení:
Teprve dnes jsem pochopila, jakou přítěží je manžel. Manžel! Brzda všech radostí, manžel, to, čemu se klasicky říká manžel! Ach! ach! ach! Nemyslela jsem na to. Protože nenajdu manžela takového, jaká žena budu. Všichni ti pánové se baví a řádí jako čerti a žení se, teprve až jsou unavení, vším, znavení vyčerpaní a znudění! Žení se, aby si odpočinuli, ubožáci, chtějí domácí život (Vysvětlení): chtějí, aby se jim dělalo po vůli, ti psi! hroši! prasata!
Co obdivují u jiné, kárají u své ženy, co je u jiné zcela jednoduché, je u vlastní ženy extravagance. A nejpřísnější jsou právě ti, kdo nadělali nejvíc hloupostí! Šperk za sto tisíc franků pro herečku je jednoduchá a obyčejná věc a pět tisíc franků pro vlastní ženu je extravagance. Kvůli milence by lezli po čtyřech od Vítězného oblouku až k Tuileriím, a řeknou, že je obtížné a nudné vyjet si s vlastní ženou kočárem... landauem!
Ti zbojníci...
Ale... ale... to jsou velmi staré, dobře známé pravdy, co tu říkám! A já, och! ubohá já! Myslela jsem, že říkám něco nového, něco silného.
Smiluj se, třikrát smiluj se!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „sick“. ↩
Pozn. překl.: Angl. „pull“ je povel „táhni“, kterým střelec vypouští holuba; střelec ho tak protahuje, že mu Marie přezdívá „Pooool“ (v češtině asi „Pan Táááhni“). Slovní hříčka stojí na anglickém slově, proto zůstává v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky (ve francouzské větě): „Quel miserere !“, doslova „Jaké smiluj se!“; Miserere je úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále „soupers à quatre pattes“ (večeře po čtyřech) – metafora divoké dekadentní zábavy. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „block head“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩