❦
Sobota 27. prosince 1873
Samedi 27 décembre 1873
Právě jsem dočetla „Apokalypsu“ a nerozumím jí o nic víc než ostatní. Několikrát jsem podřimovala1 a přistihla jsem se s nosem skloněným nad knihou, ale jakmile jsem se podívala jinam, nechtělo se mi spát, je půl jedenácté večer.
Je viens de lire « L’Apocalypse », et je n’y comprends pas plus que les autres. Je somnolais plusieurs fois, et je me suis surprise le nez penché sur le livre, mais aussitôt que je regardais ailleurs je n’avais pas sommeil, il est dix heures et demie du soir.
Dnes ráno hodně pršelo, ale kolem poledne okouzlující slunce. (Jako já.) Odvezeme mámu a tetu na nádraží (hnědé šaty, ujde to), pak jdu k Monierovi zkoušet bílé šaty.
Il pleuvait beaucoup ce matin mais vers midi un soleil charmant. (C’est comme moi). Nous conduisons maman et ma tante à la gare (robe brune, pas mal) puis je vais essayer ma robe blanche chez Monier.
Krásný den, pár kapek deště za slunce. Letos nebylo podzimu2, kdy prší šest týdnů, vychází se v nepromokavých pláštích3, s deštníky, kočáry obalené blátem stříkají na ubohé chodce, stálí hosté postupně přijíždějí, objevují se na promenádě a rozhlížejí se vlevo vpravo udiveně, spokojeně4, jako by všechno a všechny poznávali. Cizinci, kteří přijíždějí poprvé, obcházejí město s povýšeným výrazem, procházejí po nábřežích, zastavují se v houfech a dívají se na vlny, které se valí na promenádu, které přinášejí kamínky a občas smočí příliš zvědavé Angličany nebo ty, kdo se tak chtějí tvářit – ti stojí na lavicích a mluví nahlas, ukazujíce nevím co v moři špičkami svých deštníků; pak konečně ty zástupy přilepené jako mouchy na zábradlí mostu, které obdivují Paillon, když se ta hrozná řeka valí s prudkostí Styxu, zuřivě se vrhá do moře a zápasí s vlnami, které svou vodou zbarvuje. Všechno dohromady je jedna masa barvy bílé kávy. Když se plážové kabinky stáhnou až na samotnou promenádu a lázeňští zřízenci se promění v kočí, lokaje v livrejích atd. atd.
C’est une belle journée, quelques gouttes d’eau à travers le soleil. Cette année il n’y avait pas d’Autunno, lorsqu’il pleut pendant six semaines, on sort en waterproofs, avec parapluies, les voitures chargées de boue éclaboussent les malheureux piétons, les habitués peu à peu arrivent, font leur apparition sur la promenade et regardent à gauche et à droite d’un regard étonné, pleased et qui a l’air de reconnaître tout et tous. Les étrangers qui viennent pour la première fois font le tour de la ville d’un air superbe, passent les quais, s’arrêtent en foule pour regarder les vagues qui viennent sur la promenade apportant des cailloux et baignant quelquefois les trop curieux Anglais ou ceux qui veulent en avoir l’air, qui se mettent debout sur les bancs et causent à haute voix montrant je ne sais plus quoi dans la mer avec les pointes de leurs parapluies; puis enfin ces foules collées commes des mouches au bord du pont qui admirent le Paillon lorsque ce fleuve terrible roule avec l’impétuosité du Styx et se jette furieusement dans la mer combattant les vagues qui sont teintes par ses eaux. Le tout présente une masse de café au lait. Lorsque les cabines de bains sont retirées sur la promenade même, et que les baigneurs se transforment en cochers, domestiques en livrées, etc. etc.
Lidé si začnou stěžovat na špatné počasí; slunce se ukáže na hodinu, v „Les Echos“ vyjde článek o tom nebeském tělese, které dává světlo atd. Paní Prodgersová se objeví majestátně rozložená ve své victorii, nos zdvižený a klobouk až za temenem, nohy přikryté kožešinou pochybného původu. Přijíždí také paní vikomtesa Vigier v předpotopní lastuře tažené prudkými draky a dívá se na kolemjdoucí jako víla, která se vrací dobýt své panství o které ji připravili. Objeví se Boreel celý v modrém se svým pečlivě ostříhaným pudlem, nejprve pěšky, pak na lehkém vozíku5 nebo jiném fantastickém vozidle, pak veliký Audiffret, který se, když nemohl odjet, v létě schovával, aby měl kouzlo cizince. Konečně, konečně přicházejí Falknerovi, lady Howardová se svým ryšavým manželem a tlustý Merck: nedělitelná trojice. V té době už je Nice zaplavena kurtizánami6 všeho druhu, a konečně je vidět i vévodu z Hamiltonu; nejdřív se objeví pěšky, ale vždycky vypadá, jako by letěl nad zemí; sotva pár minut postojí a s někým promluví, už se vrhá do svého ďábelského vozu taženého unášeného šedkou; občas ho člověk možná zahlédne před hotelem d’Angleterre, s holí opřenou o špičku nohy, nebo s lady Howardovou a spol., ale vždycky proletí promenádou jako šíp, načež je u dveří č. 77 vidět jeho nádherný vůz a oře se svěšenou hlavou. Kolem páté hodiny s Merckem unášeni společně k tomu tajemnému paláci, nebo ještě za deště v bílém kaučukovém plášti bez deštníku zapaluje cigaretu; vždy k tomuto příbytku. Nebo ještě s malým italským markýzem, je zábavné vidět ta dvě záda vedle sebe. Cestou na dostihy ho člověk vidí v tom háji na jakési terase, jak sedí s Laïs7 (jelikož on je Alkibiadés8) a jí. Sedí a vypadá, jako by se vznášel ve vzduchu a letěl jako šíp.
On commence à se plaindre du mauvais temps; le soleil apparaît pour une heure, on fait un article dans « Les Echos » sur cet astre qui donne la lumière etc. Mme Prodgers paraît majestueusement couchée dans sa victoria, le nez en l’air et le chapeau au-delà de la tête, les pieds couverts d’une fourrure d’origine douteuse. Mme la vicomtesse Vigier vient aussi traînée par des dragons impétueux dans une coquille antédiluvienne et regardant les passants d’un air d’une fée qui vient reconquérir ses domaines qu’on lui avait ravis. Paraît Boreel tout en bleu avec son caniche bien rasé, d’abord à pied, ensuite sur un dog-cab ou autre véhicule fantastique, puis le grand Audiffret qui ne pouvant partir se cachait l’été pour avoir le charme d’un étranger. Enfin, enfin viennent les Falkner, lady Howard avec son mari roux et le gros Merck: trinité indivisible. A cette époque Nice est déjà inondée de cocottes de toutes sortes, et enfin on voit le duc de Hamilton, d’abord paraître à pied, mais il a toujours l’air de voler au-dessus de la terre, à peine quelques minutes reste-t-il debout à parler à quelqu’un qu’il se jette dans sa voiture du diable traînée emportée par un rat; on le voit peut-être quelquefois devant l’hôtel d’Angleterre, la canne appuyée sur le bout du pied, ou bien avec lady Howard et C° mais toujours passant comme une flèche la promenade, après quoi on voit son splendide char et coursier la tête basse à la porte du n° 77. Vers cinq heures avec Merck emporté ensemble vers ce palais mystérieux, ou encore pendant la pluie en un caoutchouc blanc sans parapluie allumant une cigarette; toujours vers cette demeure. Ou encore avec le petit marquis italien, c’est amusant de voir les deux dos à côté l’un de l’autre. En allant aux courses on le voit dans ce bosquet en cette espèce de terrasse assis avec Laïs (puisqu’il est Alcibiade) et mangeant. Il est assis et il a l’air en l’air et volant comme un trait.
Dost o něm.
Assez de lui.
J’ai oublié les bataclans; Gros, (Maurice) toujours avide de saisir le bras de quelqu’un, Saëtone avec son air superbe, plusieurs autres infusoires, et d’autres jeunes gens moins remarquables mais touchants.
Střídají se plesy, večírky, koncerty, dostihy. Na tribunách jsou k vidění pořád tytéž hraběnky Sapristi11, vévodkyně Fiche-ton-Camp12 a vévodové Va-nu-pieds13. Samí nesmírně distingovaní a vysoce urození. Je vidět vévodu z Hamiltonu, jak kulhavě stoupá a sestupuje s holí po stupních tribun, bezstarostně drze si pohvizduje a jde se ztratit do vážírny14.
Se succèdent les bals, les soirées, les concerts, les courses. Sur les tribunes on voit encore les mêmes comtesses de Sapristi, des duchesses de Fiche-ton-Camp et des ducs de Va-nu-pieds. Tous de grande distinction et haute noblesse. On voit le duc de Hamilton monter et descendre boitant avec une canne les degrés des tribunes, sifflant d’un air insouciant insolent et allant se perdre dans le pesage.
Ale nejzvláštnější a nejzábavnější je cizí, nový bataklán, jako Galveovi. Všichni o nich mluví. Tolik se liší od ostatních, i mezi cizinci mají punc cizoty. Ale mluvila jsem jen o podzimu, a teď jsme uprostřed zimy.
Mais le plus curieux et amusant c’est un bataclan étranger, nouveau, comme les Galve. Tous en parlent. Ils se distinguent tellement des autres, ils ont le cachet étranger parmi les étrangers. Mais je ne parlais que d’automne mais voilà en plein hiver.
Paní d’Auzac se svým dětinsky dráždivým a hloupým smíchem, matka Michel, polské kmeny, lidé, které nikdo nezná, a nakonec kurtizány.
Madame d’Auzac avec ses rires enfantinement agaçants et bêtes, la mère Michel, les tribus polonaises, les gens qu’on ne connaît pas, enfin les cocottes.
Letos, v tomhle nešťastném roce, nic z toho.
Cette malheureuse année rien de tout cela.
Ale zpět k věci15, jdu pro Hitchcockovou a vyrazíme pěšky, obléknu si spiklenecký plášť16 a holínky17. Když jsem došla až k Laïs, bylo mi horko a chtěla jsem ho sundat, ale když zahlédnu Lambertyeho, chci, aby ho viděl. Obě Galveovy stojí ve velkých nebesky modrých toaletách u oken s nějakými pány. Tu malou jsem nepoznala, tolik ji změnila toaleta a modrá mašle vpředu. Vezmu si kočár, dojedu až k č. 17 a vrátím se podívat na Galveovy. Takhle nevypadají zrovna jak se sluší18, princ tu není, a tak mají ošklivého černého vévodu de La Conquista.
Mais revenons à nos moutons, je vais chercher Hitchcock et nous marchons, je mets le manteau conspirateur et les Wellington boots. J’avais chaud après avoir marché jusqu’à Laïs, je voulais l’ôter mais apercevant Lambertye je veux qu’il le voie. Les Galve toutes les deux en grandes toilettes bleu ciel sont aux fenêtres avec des messieurs. Je n’ai pas reconnu la petite, tant l’a changé la toilette et le nœud bleu devant. Je prends la voiture pour aller jusqu’au n° 17 et retourner voir les Galve. Elles n’ont pas l’air très comme il faut ainsi, le prince n’est pas, alors elles ont le vilain noir duc de La Conquista.
Večer princezna rozsvěcuje (a my s ní, já a Dina) vánoční stromek pro Nadiu, který koupila v London House za sto franků. Ten stromek mi připomněl dětství. Nikdy jsem žádné neměla, dětství!
Le soir la princesse allume (et nous avec elle, moi et Dina) l’arbre de Noël pour Nadia qu’elle a pris au London House pour cent francs. Cet arbre m’a rappelé mon enfance. Je n’en ai jamais eu, d’enfance !
Zavolali Fortuného a směl si vybrat, chudáček malý, měl velkou radost. Odporné a netaktní děti Anitchkoffových se vnutily, tak dostaly taky něco. Pro každou z nás je bonboniéra, pro mámu atd. atd., dokonce i pro Solominku a Hitchcockovou. Scéna se odehrávala ve žlutém salonu s následujícími postavami: já, princezna, Dina, Solominka, Hitchcocková, Nadia, dědeček a děti Anitchkoffových. Strikerovi večeřeli u nás; tyhle nevázané způsoby nemám ráda.
On appela Fortuné et il lui fut permis de choisir, pauvre petit, il était très content. Les dégoûtants et indélicats enfants d’Anitchkoff s’imposèrent, on leur donna aussi quelque chose. Il y a une bonbonnière pour nous toutes, maman etc. etc. même Solominka et Hitchcock. La scène se passait au salon jaune avec les personnages suivants: moi, la princesse, Dina, Solominka, Hitchcock, Nadia, papa, et les Anitchkoff enfants. Les Striker dînèrent chez nous; je n’aime pas ces manières libres.
Solomince připadla bonboniéra ve tvaru poštovní zásilky, bylo na ní vytištěno: Zásilka, a já jsem připsala: od Srba19.
A Solominka revenait une bonbonnière en forme d’envoi postal, c’était imprimé : Envoi, de Serbe ai-je ajouté.
Musíte vědět, že tu je jeden srbský pán, nevím, jak se jmenuje, bydlí v penzionu (Buxearlet) jako Tormosoff a ten o něm pořád mluví; každé ráno přijde a říká:
Il faut savoir qu’il y a ici un monsieur serbe, je ne sais pas son nom qui loge dans la pension (Buxearlet) comme Tormosoff et dont ce dernier parle constamment, tous les matins il vient et dit:
„Víte, co ten Srb udělal?“ atd.
— Savez-vous ce que le Serbe a fait ? etc.
Walitský nás už několik dní hrozně rozesmává: předbíhá Tormosoffa a každé ráno vykládá, že ten Srb jednou spolkl noční košile, jindy snědl celou večeři že odnesl všechen papír ze záchodu, naposled ohryzal zvoneček. A už nemohu na toho nešťastného Srba myslet bez smíchu. Solominka měla bonbon v ústech, když četla: Srb, div se nezadusila a dlouho se dusila smíchem, že ze sebe nemohla dostat slovo.
Walitsky depuis plusieurs jours nous fait rire terriblement en devançant Tormosoff et en disant tous les matins que tantôt ce Serbe a avalé les chemises de nuit, tantôt il a mangé tout le dîner qu’il a enlevé tous les papiers du cabinet, la dernière fois il rongea une clochette. Et je ne puis plus penser sans rire à ce malheureux Serbe. Solominka avait un bonbon dans la bouche lorsqu’elle lut: Serbe, elle s’étouffa presque et resta longtemps suffoquée de rire sans pouvoir dire mot.
Nakonec já, Marie, končím tuhle dlouhou řadu hloupostí a jdu spát. Kdo má uši, slyš, co budu říkat ve snu svému polštáři.
Enfin moi, Marie, je finis la longue série de bêtises et je vais me coucher. Que ceux qui ont des oreilles écoutent ce que je dirai en rêvant à mon oreiller.
Amen.
Amen.
na okraji
Apokalypsa mi připomíná dopis, který Walitský napsal Makaroffovi. Kůň bez ocasu a kolejnice bez náspů nejsou pták atd. atd. atd.
dans la marge L’Apocalypse me rappelle la lettre que Walitsky écrivit à Makaroff. Un cheval sans queue et des rails sans remblai ne sont pas un oiseau etc. etc. etc.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Autunno“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproofs“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „pleased“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „dog-cab“. ↩
Pozn. překl.: Kurtizány (cocottes) – lehké ženy z polosvěta. ↩
Pozn. překl.: Laïs – slavná řecká hetéra (kurtizána). ↩
Pozn. překl.: Alkibiadés – athénský státník a vojevůdce proslulý šarmem a skandály. ↩
Pozn. překl.: „Bataclan“ (bataklán) – Mariino hovorové označení pro módní společnost, kliku i s jejím okázalým doprovodem. ↩
Pozn. překl.: „Infusoires“ – nálevníci, mikroskopičtí živočichové; Marie tak zesměšňuje bezvýznamné mladíky z promenády. ↩
Pozn. překl.: „Comtesses de Sapristi“ – Mariiny satirické vymyšlené tituly; „sapristi!“ je francouzské zaklení (asi „sakra!“). ↩
Pozn. překl.: „Duchesses de Fiche-ton-Camp“ – zhruba „vévodkyně z Táhni-odsud“. ↩
Pozn. překl.: „Ducs de Va-nu-pieds“ – „vévodové z Bosých nohou“; va-nu-pieds = otrhanec, tulák. ↩
Pozn. překl.: „Le pesage“ – vážírna na dostihovém závodišti, kde se váží jezdci; prostor vyhrazený členům a vybrané společnosti. ↩
Pozn. překl.: V originále „revenons à nos moutons“, doslova „vraťme se k našim ovcím“ – vraťme se k věci. ↩
Pozn. překl.: Ulster přezdívaný „spiklenec“, který si Marie objednala u Manbyho (15. prosince). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Wellington boots“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩
Pozn. překl.: Narážka na srbského penzionáře, o kterém Walitský vtipkuje (viz níže). ↩