Pondělí 10. listopadu 1873

Celé ty dny přívalové deště, ale dnes je hezky. Měla jsem hodinu angličtiny, Walitský prudce otevře dveře, vřítí se dovnitř s notovým sešitem: „Věnováno paní vévodkyni z Hamiltonu, bádenské princezně“, vykřikne jako blázen a odejde. Hitchcocková se ptá, co to je, říkám, že nevím, ale Walitský vejde a povídá:
„Vy nic nevíte, ach! Slečna Marie je zamilovaná. Do vévody z Hamiltonu!“
„Och, jaká hloupost, nevěřte tomu, to jsou samé nesmysly, vévodu z Hamiltonu vůbec neznám. Jen jsem ho párkrát viděla na ulici.“
„Ale nemá smysl ho milovat, je ženatý,“ říká Hitchcocková.
„Ne, není, to ten starý byl ženatý s bádenskou princeznou, a ten už je mrtvý.“
„No, jsem si jistá, že jste říkala, že je milý.“
„Ne, nikdy, ale škádlí mě s tím, a to jsou samé nesmysly. Ujišťuji vás. Já jen tvrdím, že se mi líbí, jak se obléká, není to nic obyčejného, a oni mě škádlí. A představte si, jak jsem hloupá: když slyším jeho jméno, celá zrudnu.“
„Och! A co pak uděláte, až ho uvidíte? Budete celá rudá.“
„Nevím, ale on se bude ženit.“
„S kým.“
„Nevím.“
„Možná že víte, s kým?“
„Opravdu nevím.“
„Jméno Hamilton se mi moc líbí. Ano, je to velmi dobré jméno.“
„No, až ho uvidím, představím vám ho.“
„Vy ho znáte?“
„Ne. Je hezký?“
„Vůbec ne, zrzavý, tlustý, malé šedé oči, pořád se usmívá, protože je velmi často, skoro vždycky opilý.“
„Och! Pak vám ho nepředstavím, když pije, nebude z něj dobrý manžel.“
„Och, ale prosím vás, nezačínejte mě škádlit i vy, říkám, že jsou to samé nesmysly, taková malá holka jako já, a zamilovaná... och, hrůza! Nesmysl.“
„Ano, jste malá holka.“
Přivedou koně a vyjedeme s Paulem, je tu spousta lidí, ale jak je Nice špinavá, má-li tu člověk bydlet napořád! Přijet na měsíc dostihů jako na výlet, to je rozkošné, ale žít tu! Och! Proboha.
Můj kůň klouže, dovádí a vyvádí až příliš mnoho hloupostí, nechtěl jít dopředu, začal se točit dokola a vylezl na chodník, jen s námahou jsem ho rozešla. Ale ke konci šel tak dobře, že jsem úplně nadšená. Už se skoro stmívalo, rozsvěcovaly se lucerny, a tak jsme klusali, ale ten kůň je opravdu rozkošný. Učím ho klusat, skoro celou projížďku jsme jeli klusem, jela jsem velmi dobře, velmi dobře, a doma jsem prohlásila, že hořím novým plamenem pro... sebe.
Klusali jsme do úplného vyčerpání a já nedovolila zastavit: Vpřed, Jenningsi, vpřed! To je můj válečný pokřik. Kočí na dostizích v Paříži povzbuzoval Jenningse, když (ti koně) probíhali kolem a byli skoro v cíli: Vpřed, Jenningsi, vpřed. Pořád jsem to opakovala a budu to opakovat dlouho, bude to můj tik a moje „sakra“ místo „psů“. V zahradě tryskem jako na dostizích. Nádhera! Jdu nahoru po schodech v amazonce a s nachově rudým obličejem a dozvím se, že je u nás pan Tormosoff. Solominka je také v salonu, celá červená, vzrušená a rozčilená. Chudinka! Mluví se o paní Beketoffové; to je žena, která se mi líbí. Píše Tormosoffovi, že stráví zimu v Káhiře, ta šťastlivkyně!
U večeře vypiju, abych ohromila slečnu Hitchcockovou, sklenici červeného vína s vodou, pak čtvrt sklenice kořalky, všechno naráz. To mě rozveselí, a zopakovat všechno, co jsem napovídala... věru, to vzdávám. Vím jen, že jsem se smála, ona se smála, my jsme se smály, oni se smáli. Potom v salonu Walitský hraje. Jak krásně hraje, to je kouzlo. U večeře jsem vylíčila vévodu z Hamiltonu. Má kravské nohy, prasečí obličej a hroší záda. Zrzavé vlasy, červený obličej, malé oči. Hrozný.
Jak bych chtěla zůstat se všemi, zpívá se, ale lekce, ta rána lidského života. Když jsem s nimi hotová, jdu dát dobrou noc a začnou mě chválit, za mé studium, fyziku, chemii atd. atd., a Běta začne chválit můj obličej a říkat, že mám bílou pleť. Říkalo mi to už hodně lidí, ale nikdy tomu neuvěřím (Máma viděla prince Gagarina).
Píšu a slyším klavír a hlasy; jak bych chtěla odejít! ale ne, povinnost. Vpřed, Jenningsi, vpřed!
Jsou tu tři noví koně, Molly Brown, Mobile II, Whaler.
Jeho Mobile vyhrál první cenu v Porchefontaine (Page). Je to poprvé od Bádenských Lázní, co ho vidím vyhrát první cenu. Dívám se na jeho fotografii proti světlu, vidím jen zátylek, ale... v duchu vidím jeho tvář, tak živou, přirozenou.
Tolik ho miluji! Nevím proč... jsem hloupá. Jsem tak nešťastná a zároveň se směji, zpívám, jím. Hlavně jíst se nehodí pro mě, když jsem tak nešťastná. Ale jsem taková. Chvíli umírám a za vteřinu jsem veselá, živá a bláznivá, a když moje bláznění vrcholí, padám s o to větší silou do nudy, do bolesti. Můj drahý Hrochopotame, my se shledá...

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky (tento a devatenáct následujících odstavců). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „goodness“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I am quite delighted“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a più non posso“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Go on, Jennings, go on !“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „instead of“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „excited“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „He has cow’s legs, pig’s face and a hippopotamus’s back. Red hair, red face, little eyes. Awful.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „about my studies“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „con maggior forza“. ↩