❦
Neděle 9. listopadu 1873
Dimanche 9 novembre 1873
Vstávám brzy a jdu k mámě, přinášejí noviny, jako obvykle si beru Galignani’s, čtu: Post píše, že svatba vévody z Hamiltonu s lady Mary Montagu, nejstarší dcerou vévody z Manchesteru, se uskuteční v únoru, den ještě není stanoven.1
Je me lève de bonne heure et je vais chez maman, on apporte les journaux, selon mon habitude je prends le Galignani’s, je lis: The Post says the marriage of the Duke of Hamilton to Lady Mary Montagu eldest daughter of the Duke of Manchester will take place in February, the day is not yet fixed.
Všechna krev mi vyjede do hlavy a jsem ráda, že mohu honem2 odejít, když se dědeček šklebil a říkal, že ho otravuji. Jakmile jsem u sebe, běžím k zrcadlu; dělám to pokaždé, když mě něco silně rozruší, je opravdu zajímavé pozorovat ty různé výrazy a barvy. Když jsem se na sebe podívala, byla jsem rudá, ale za vteřinu jsem zbledla, zežloutla. Bylo mi horko a zima. Přestože to vím jistě, pokaždé, když o tom čtu nějakou zprávu, jsem překvapená a zarmoucená jako poprvé. Ale musím se obléknout; jdeme do kostela, já, Dina, Paul (hnědé šaty, černý klobouk, ujde to, sluší). Howardovi jsou tam také. Viděli jsme je, paní Howardová pro nás přijde ve tři a večeříme u nich.
Tout le sang se porte à ma tête et je suis heureuse de sortir in fretta lorsque papa grimaçait et disait que je l’ennuie. Une fois chez moi je cours au miroir; je fais cela toutes les fois que j’éprouve une forte émotion, c’est très curieux en vérité d’étudier les diverses expressions et couleurs. En me regardant j’étais rouge mais en une seconde je devins très pâle, jaune. J’eus chaud et froid. Malgré ma certitude toutes les fois que j’en lis des nouvelles je suis surprise et chagrinée comme la première fois. Mais il faut m’habiller; nous allons à l’église, moi, Dina, Paul (robe brune, chapeau noir, pas mal, bien). Les Howard y sont aussi. Nous les vîmes, Mme Howard viendra nous chercher à trois heures et nous dînons chez eux.
Od dvou do tří hodin jdu na procházku s Bětou. Jsem hrozně sklíčená3, znuděná a nudná. Nenávidím Nice, jak bych chtěla odjet. O tom jsme mluvily celou dobu po obědě. Říkala jsem, že Angličané nejezdí do Nice, a máma na to:
De deux à trois heures je vais faire une promenade avec Bête. Je suis awfully dismal, ennuyée et ennuyeuse. Je déteste Nice, que je voudrais m’en aller. Sur cela nous avons parlé tout le temps après déjeuner. Je disais que les Anglais ne viennent pas à Nice, alors maman :
„A Hamilton? To je výjimka, opilec, špína.“
- Et Hamilton ? C’est une exception, un ivrogne, une ordure.
„Přesně, špína,“ říká teta. „Ale ano, jistě.“ Zčervenala jsem, máma se zašklebila a teta, cítila jsem, jak se ve vedlejším pokoji usmívá. Pak jsme ještě mluvily o Nice, o její společnosti (?), že je tu jen Vigierová, Gros, Saëtone, Prodgers atd. atd. Že musíme odjet, máma i teta souhlasí, ale máma mi říká, že nemůžeme opustit Rusko před koncem procesu. A kdo nás z Ruska vyžene? Vždyť ho nemusíme opouštět. Copak je život, jaký vedeme v cizině, krásný? Jaké radosti? Jaká potěšení?!! Naše radosti jsou knihy.
- Exactement, une ordure, dit ma tante. Mais, oui, sans doute. J’ai rougi, maman fit une grimace et ma tante, je l’ai senti sourire dans l’autre chambre. Nous avons encore continué sur Nice, son monde (?) qu’il n’y a que Vigier, Gros, Saëtone, Prodgers, etc. etc. Qu’il faut s’en aller, maman et ma tante consentent mais maman me dit que nous ne pourrons pas quitter la Russie avant la fin du procès. Et qui nous chassera de Russie, nous n’avons pas besoin de la quitter. La vie que nous menons à l’étranger est-elle belle ? Quels plaisirs ? Quelles joies ?!! Pour nous les plaisirs sont les livres.
„Ano, to je všechno moc hezké, co říkáte, ale sami dobře víte, co říkám já; chápete, že mluvím pravdu.“
- Oui c’est très bien, vous dites cela, mais vous savez bien ce que je dis; vous comprenez que je dis la vérité.
A tak dále; pak Řím, Florencie, Paříž. Paní Howardová, Líza a Aggie pro nás přijedou. Paní Howardová, Aggie a Dina nasedají do našeho landaueru a já, Líza a Paul do jejich. Když přijedeme, vidím Helenu na zahradě s beránkem, který chodil za ní: jako obrázek!
Et ainsi de suite; puis Rome, Florence, Paris. Mme Howard, Lise et Aggie viennent nous chercher. Mme Howard, Aggie et Dina montent en notre landau et moi, Lise et Paul dans le leur. En arrivant je vois Hélène au jardin avec un agneau qui la suivait: tableau !
Jsem v lepší náladě a my docela pěkně klábosíme4. S Helenou se uchýlíme do koupelny a ona mi vypráví o slečně Jasparové. Nemá ji ráda, protože, říká, Jasparová nemá charakter, a má mě ráda, protože já ho mám. Vcelku jsme se shodly, že rasa guvernantek je ošklivý druh. Večeříme. Večeře je příliš lehká, nedivím se, že ty děti jsou tak bledé, a to je neděle. Přišla řeč na máminu nemoc a Paul se pustil do podrobností, ale já jsem to utnula:
Je suis de meilleure humeur et nous chatter pretty well. Moi et Hélène nous nous retirons dans la salle de bains et elle me raconte Mlle Jaspar. Elle ne l’aime pas parce que, dit-elle, Jaspar n’a pas [de] caractère et elle m’aime parce que j’en ai. Nous sommes convenues en général que la race des institutrices est une vilaine espèce. Nous dînons. Le dîner est trop léger, je ne m’étonne pas que ces enfants soient si pâles, et c’est dimanche. On parla de la maladie de maman et Paul commença à détailler mais je tranchais la question:
„Paule, chceš hrát na city, mlč.“
- Paul, tu veux faire du sentiment, tais-toi.
Ty děti si představují, že všechno, co dělám, musí být dobré a neobyčejné, chtějí si mě, hlavně Helena, brát za vzor. Je mrzuté, že nejsem hezká. Prosí mě, abych zpívala, jdeme nahoru. Po tisícerém odmítání svolím: „Ale v tmavém pokoji“, jsem jako slavíci, zpívám jen ve tmě. Šli jsme do tmavého pokoje a zpívala jsem Je ne suis qu’une herbagère5. Jsou nadšení6, uchvácení, okouzlení. Čaj se podává v předsálí a my si sedáme kolem stolu uprostřed.
Ces enfants s’imaginent que tout ce que je fais doit être bien et particulier, elles veulent, Hélène surtout, me prendre comme modèle. C’est ennuyeux que je ne sois pas jolie. On me supplie de chanter, on monte. Après mille refus je consens : « Mais dans une chambre sombre », je suis comme les rossignols je ne chante que dans l’obscurité. On alla dans une chambre sombre et j’ai chanté « Je ne suis qu’une herbagère ». On est delighted, extasié, charmé. On sert le thé au salon d’entrée et nous mettons autour de la table du milieu.
Mají tam rozkošné knihy: Les femmes célèbres7 od Sainte-Beuva, je tam jedna žena, jméno jsem zapomněla... Récamierová? Jednou se chci učesat jako ona a... obléknout se – tedy vlastně svléknout se jako ona. Jak je krásná.
Il y a des livres charmants: « Les femmes célèbres » par Sainte-Beuve, il y a une femme, j’oublie le nom... Récamier ? Je veux un jour me coiffer comme elle, et... m’habiller, c’est-à-dire me déshabiller comme elle. Qu’elle est belle.
Helena je opravdu velmi krásná. Nikdy jsem neviděla krásnější tvář. Naivní, svěží, mladá, krásná, milá a rozkošné rysy, dokonalá pleť. Neumím rozepisovat se o kráse druhých8. Řekla jsem všechno, co jsem mohla. Helenina tvář je obraz, báseň, kouzlo, božstvo.
Hélène est vraiment très belle. Jamais je n’ai vu une plus jolie figure. Naïve, fraîche, jeune, belle, sympathique et des traits adorables, un teint parfait. Je ne sais pas to enlarge on other people’s beauty. J’ai dit tout ce que j’ai pu. La figure d’Hélène est un tableau, un poème, un charme, une divinité.
K čertu se všemi Gioiemi! Ale Gioia je něco jiného, je v módě a vůbec, to je něco jiného: je zajímavá, obdivuhodná a svým způsobem výstřední. Helena je zlatíčko, krasavice. Její tvář, myslím.9 A je desetkrát hezčí, protože ví, že je krásná. Má zářivou, jiskrnou, vzrušenou tvář.
Au diable les Gioia ! Mais Gioia est autre chose, elle est à la mode et enfin c’est autre chose: elle est intéressante, admirable et excentrique dans son genre. Hélène est un amour, une beauté. Her face, I mean. Et elle est dix fois mieux parce qu’elle sait qu’elle est belle. Elle a une face radieuse, brillante, excitée.
Dost, tím obdivováním se jen ponižuji.
Assez, en l’admirant je m’humilie.
Proč nejsem krásná?
Pourquoi ne suis-je pas belle ?
Teď jsem tak přesvědčená, že bych se nikomu nemohla líbit, opravdu. Odcházíme ve čtvrt na devět. Zůstanu si povídat s mámou, Dinou, Walitským a tetou skoro do jedenácti. Vstanu v sedm hodin místo10 pěti.
J’ai une telle conviction en ce moment que je ne pourrais plaire à personne, vraiment. Nous quittons à huit heures un quart. Je reste à causer avec maman, Dina, Walitsky et ma tante jusqu’à presque onze heures. Je me lèverai à sept heures instead of cinq.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „The Post says the marriage of the Duke of Hamilton to Lady Mary Montagu eldest daughter of the Duke of Manchester will take place in February, the day is not yet fixed.“ ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „in fretta“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „awfully dismal“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „chatter pretty well“. ↩
Pozn. překl.: Název písně, doslova „Jsem jen pastevkyně“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „delighted“. ↩
Pozn. překl.: Název knihy doslova „Slavné ženy“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „to enlarge on other people’s beauty“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Her face, I mean.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „instead of“. ↩