Pátek 7. listopadu 1873

škrtnutoPlány na Rusko, Paříž, Bádenské Lázně, lítost kvůli vévodovi v kočáře.
V půl páté jsem s Paulem vyjela na koni, je to trochu pozdě, ale není už takové horko, na začátku jsem nemohla pořádně klusat, teprve ke konci jsem uspěla. Bylo tam dost pochybné společnosti. Dady a Brady také. Ale ubohý Paul se opičí po Khalkionoffovi a jezdí velmi špatně. Uprostřed projížďky vidíme, jak se k nám blíží kavalkáda, Arsonovi a paní Audiffretová. Cválají, my klusáme, ale když už jsme těsně u nich, můj kůň se vzepne, skočí a dá se do cvalu. Kavalkáda pronikavě vykřikne.
Arson okamžitě zastaví, „aby mě zachránil“, ale všechno dobře dopadne a klidně jedeme dál.
Dnes večer jsem natropila a napovídala tolik hloupostí, hlavně slečně Hitchcockové, že jsem z toho celá unavená. Hrála jsem kanárka a tvrdila, že je to ruská hymna, a tak dále.
Pitou začíná být hodně zlý a máma mi říkala, abych k němu nechodila blízko:
„Ukousne ti špičku nosu.“
„Pověsím ho.“
„To už bude pozdě.“
„Tak pověsím všechny, vás všechny.“
„Stejně už bude pozdě.“
„No tak se pověsím sama.“
A princezna na to:
„Víš, co by bylo nejlepší? Pověs se na krk vévodovi z Hamiltonu.“
„Ty vždycky musíš říct něco hloupého.“
Ti lidé mě otravují. Walitský mě taky rozčiluje. Včera jsem říkala, že Bádenské Lázně bez rulety jsou stejně okouzlující jako s ní, že minulé léto to bylo okouzlující, že tam bylo hodně lidí.
„Ano,“ říká Walitský, „Hamilton se procházel s prasetem.“
„To není pravda, to jsou hlouposti.“
„Ne, opravdu,“ říká máma a po ní teta:
„Ne vévoda, ale Carlo atd. atd.“
Hrozně jsem zčervenala. Nevědí, jak mě trápí svými nevhodnými žerty, a přesto dychtivě hltám všechno, co se o něm říká, a největší štěstí je pro mě slyšet o něm mluvit. Ještě dnes ráno u snídaně (ne oběda) začal dědeček Hitchcockové vyprávět historku o Renardovi, vešla jsem, abych slyšela vyslovit jeho jméno a opakovat jeho slova, a doplatila jsem na to, protože dědeček před Hitchcockovou, zatímco jsem byla v pokoji, řekl „milenka“ a jmenuje Gioiu. Dědeček je opravdu hloupý, že nechápe, že jsou věci, které se před dětmi neříkají, zvlášť když je u toho někdo cizí.
Tohle je můj oblíbený, milovaný a vytoužený plán, jet v březnu do Ruska dořešit ty záležitosti, které mi otravují život, vrátit se na podzim do ciziny, do Paříže, usadit se tam jak se sluší, na jaře do Anglie a v létě do Bádenských Lázní, které miluji, kde jsem byla šťastná. Kdyby tak Bůh dal, aby se to splnilo! Budu se k němu modlit, pokusím se zasloužit si to štěstí, nebudu zlá. Když se mluví o Bádenských Lázních, koušu se do rtů, abych se nerozplakala vztekem, nemohu si odpustit, že jsem tam poslední dvě léta nejela. A když mi připomenou den, kdy jsem chtěla (na zpáteční cestě z Paříže) zůstat den v Bádenských Lázních, cítím, jak mi stoupá do hrdla vše nejtíživější, červenám se a pláču. Tehdy jsem plakala dvě hodiny a nikdy na to nezapomenu; ta smutná vzpomínka mi zůstane a právě teď mě trápí. Běta měla tu drzost říct, že jsem hezčí než Howardovy dcery.
Helena a Líza mají ruské kostýmy, myslíme, že budou pořádat maškarní ples. Dělám si starosti s kostýmem, chtěla bych vypadat lépe, než jsem vypadala včera vedle nich. Chtěla bych vypadat dobře.
Pitou předevčírem roztrhal Solomince klobouky, odstěhovala se k paní Daniloffové, mysleli jsme, že je mezi námi konec, ale kdepak. Včera u nás večeřela a dnes obědvala a není o nic milejší.
Přátelé na dálku jsou ti praví přátelé.
Můj milý otec přijíždí do Nice. Zvíře!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „succeeded“. ↩
Pozn. překl.: V originále „bataclans“ — hovorově všelijaká cháska, harampádí. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Dady and Brady“. Mariiny přezdívky pro pana Addyho a pana Willyho. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky (tento a následující odstavec). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „breakfast (not lunch)“. ↩