❦
Úterý 4. listopadu 1873
Mardi 4 novembre 1873
Jdeme zase na nádraží, já, Dina a Hitchcocková, požádala jsem přednostu stanice o dovolení a šly jsme do bufetu. Už tam bylo několik lidí, pan a paní Addyovi a pan Willy se procházeli po nástupišti a my, než přijel vlak, také (modré šaty, černý klobouk, pěkné!). Postupně přicházeli další lidé. Konečně je tu vlak, ale marně hledáme, nic. Přijíždí spousta lidí, ale samí zaprášení. Naši sousedé z Acqua Viva pan a paní Clockmanovi a matka se dvěma skoro hezkými dcerami, Američankami. A jako korunu všeho slavný vévoda Gros, to zvíře mělo na hlavě komisařskou čepici. Jak je Nice špinavá! Jsou tu jen Saëtonové, Grosové atd. atd. Opravdu se cítím ponížená, že tu žiju, a stydím se za sebe. Ani jedna živá, čistá duše. To všechno je prach, oblázky, bahno a pomerančové kůry.
Nous allons encore à la gare, moi, Dina et Hitchcock, je demandai la permission au chef de gare et nous passâmes au buffet. Il y avait déjà quelques personnes, M. et Mme Addy et M. Willy se promenaient sur la plate-forme, ce que nous fîmes aussi (robe bleue, chapeau noir, bien) en attendant le train. Peu à peu il vint encore du monde. Enfin voilà le train, mais en vain nous cherchons, rien. Il arrive beaucoup de monde, mais poudreux. Nos voisins d’Acqua Viva M. et Mme Clockman et la mère avec deux quasi jolies filles, américaines. Et pour couronner le célèbre duc Gros, l’animal avait une casquette de commissaire sur la tête. Comme Nice est sale ! Il n’y que des Saëtone, des Gros, etc. etc. Vraiment je me sens humiliée de vivre ici et je suis honteuse de moi-même. Pas une âme vivante, propre. Tout cela ce sont de la poussière, des cailloux, du limon et de l’écorce d’orange.
Můj Bože, vyslyš mou modlitbu, dej, ať na jaře odjedeme z Nice. Všechno, čím pro mě Nice byla, je pryč. Ach! kdyby on přijel do Nice, s radostí bych tu zůstala!
Mon Dieu entends ma prière, fais-nous partir de Nice au printemps. Tout ce qui faisait Nice pour moi, n’est plus. Oh ! si il venait à Nice j’y resterais avec bonheur !
Spousta lidí jede do Monaka, ale jsou to zase jen citronové kůry. Pak jdeme pro můj deštník, nechala jsem ho v London House. Odtamtud já jdu pěšky1 s Hitchcockovou na poštu a do směnárny, cestou kolem Sacca se zastavím pro kytičku fialek, je tam Saëtone a taky si kupuje růži. Ten oblázek se opovažuje na mě koukat.
Une quantité de monde va à Monaco mais ce sont encore des écorces de citron. Nous allons alors chercher mon en-tout-cas, je l’ai laissé au London House. De là je walk avec Hitchcock à la poste et au change, en passant Sacco j’entre prendre un bouquet de violettes, il y a Saëtone qui achète lui aussi une rose. Ce caillou ose me regarder.
Začínám si zvykat na Hitchcockovou, je milá a doufám, že všechno půjde dobře.
Je commence à m’habituer à Hitchcock, elle est gentille et j’espère que tout ira bien.
Zajdeme na promenádu. Addy-Brady, jak Běta říká panu Addymu a panu Willymu, do Monaka nejeli, vidím ten rozkošný párek, jak se prochází v začarovaném okolí London House, chodili sem a tam2 a s každým dalším kolečkem měli oči menší a zasněnější.
Nous passons à la promenade Addy-Brady, comme appelle Bête M. Addy et M. Willy, ne sont pas allés à Monaco, je vois ce couple charmant se promener dans le voisinage enchanté du London House, ils marchaient up and down et à chaque tour de plus leurs yeux devenaient de plus en plus petits et rêveurs.
Slyším za sebou hlas:
J’entends derrière moi une voix:
„Dobrý den, Moussio.“
- Bonjour, Moussia.
Je to Nathalie Pattonová, chce vidět moje šaty, dobrá. Zavěsila jsem se do ní a došly jsme spolu až k nim domů; za pár minut jsme nasedly do kočáru, nechala jsem zajet kolem vily Howardů, jestli náhodou nepřijeli už včera večer, ale ne. Ještě několik pochůzek ve městě a jedeme3. Walitský mě potkává na poště, s telegramem od Howarda v ruce. Telegrafují z Turína, jak mi Líza psala v posledním dopise. Přijíždějí zítra večer ve tři čtvrtě na devět. Paní Markevitchová je malá, velmi špatně vychovaná žena a kvůli nějaké hlouposti s Walitským je nezdvořilá ke všem a opravdu se tváří, jako by u nás bydlela jako v hotelu jen z milosti. Přijde k obědu:
C’est Nathalie Patton, elle a envie de voir ma robe, bon. Je pris son bras et nous avons marché ensemble jusqu’à chez eux; dans quelques minutes nous prîmes la voiture, je fis passer devant la villa Howard pour voir si par accident ils ne seraient pas arrivés hier soir, mais non. Encore quelques commissions en ville et we are off. Walitsky me rencontre à la poste, le télégramme de Howard à la main. Ils télégraphient de Turin comme Lise me l’avait écrit dans sa dernière lettre. Ils arrivent demain à huit heures quarante-cinq minutes du soir, Mme Markevitch est une petite femme très mal élevée, et à cause de je ne sais quelle bêtise avec Walitsky devient impolie avec tous et a vraiment l’air de loger chez nous comme dans un hôtel par complaisance. Elle arrive à déjeuner:
„Co je? Honem“ – sní to a odejde. U večeře čte. To je opravdu něco nevídaného. Jako by nám prokazovala čest tím, že u nás zůstává.
- Qu’est-ce qu’il y a ? Allons vite - mange et s’en va. A dîner elle lit. Vraiment c’est bien extraordinaire. Comme si elle fait un honneur en restant chez nous.
Pan Anitchkoff to ostatně velmi pěkně vylíčil: tu čest, kterou nám prokazuje, jak je u nás nešťastná, jak špatně s ní zacházíme po všech těch milých dopisech, které nám napsala atd. atd., a skončil tím, že v hostinci si přece člověk nemusí dělat ohledy. Ach můj Bože, odnes nás z Nice!
En vérité M. Anitchkoff a très joliment raconté l’honneur qu’elle nous fait, comme elle est malheureuse chez nous, comme on la maltraite après toutes les bonnes lettres qu’elle nous a écrites, etc. etc. et il termine en disant qu’à la vérité on ne doit pas se gêner dans une auberge. Oh mon Dieu emporte-nous de Nice !
U Gioie znovu pozlacují a přestavují, myslím, že přijede.
On redore et on réarrange chez Gioia, je pense qu’elle viendra.
Procházely jsme kolem její vily a najednou se Běta ptá, jak se má správně říkat, premiers amours, nebo premières amours4, protože vaše máma dnes ráno řekla: on revient toujours à ses premières amours, a ne premiers amours.
Nous passions sa villa et tout à coup Bête demande comment on doit dire, premiers amours ou premières amours, car votre maman a dit ce matin: on revient toujours à ses premières amours, au lieu de premiers amours.
Říká to a dívá se přitom na vilu Gioia, hádám, že se mluvilo o vévodovi z Hamiltonu, o jeho svatbě a o Gioii.
Elle dit cela en regardant [la] villa Gioia, je devine, on a parlé du duc de Hamilton, de son marriage et de Gioia.
Máma říkala, že se vrátí k Gioii. Stačí mi slovo, pohled, gesto.
Maman disait qu’il reviendra à Gioia. Un mot, un regard, un geste me suffisent.
Jak jsem sklíčená. Proč mě nebude mít rád? Copak jsem tolik zhřešila?
Comme je suis ennuyée. Pourquoi ne m’aimera-t-il pas ? Ai-je tant péché ?
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „walk“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „up and down“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „we are off“. ↩
Pozn. překl.: Česky obojí „první lásky“; spor je o rod. Slovo amour je ve francouzštině mužského rodu, v množném čísle se však v knižním jazyce užívá i v rodě ženském. Rčení on revient toujours à ses premières amours znamená „člověk se vždycky vrací ke své první lásce“. ↩