❦
Středa 5. listopadu 1873
Mercredi 5 novembre 1873
Jdeme ven s Hitchcockovou pěšky (modré šaty, černý klobouk, sluší) „je tak nevinná“, že mi řekla, že se nesmí chodit každý den procházet na promenádu, protože vás všichni budou znát1. Od srdce jsem se tomu zasmála.
Nous sortons avec Hitchcock à pied (robe bleue, chapeau noir, bien) « elle est tellement innocente » qu’elle m’a dit qu’il ne fallait pas aller tous les jours se promener à la promenade because everybody will know you. J’ai sincèrement ri de cela.
Máma dnes poprvé vychází z domu. Po večeři nic nedělám, oddávám se lenosti. V půl deváté jedeme na nádraží naproti Howardovým. Já, Dina, Paul a Hitchcocková. Nádherná měsíční noc. Jsme tam příliš brzy, dáme otevřít landauer a jedeme k Saccovi pro kytice. Paul je budižkničemu, umí se jen šklebit a recitovat divadelní scény, ale je zábavný, když má člověk chuť se smát. Vracíme se na nádraží obtěžkaní dvěma kyticemi, které píchaly do nosu, když jsme k nim přivoněli, ale to jen přidávalo na všeobecné veselosti. Je tam starý Plantus, cestoval s Howardovými, ale přijel o několik hodin dřív, někde se od nich oddělil, nevím kde. Vlak má třicet pět minut zpoždění, čekat je opravdu hrozně otravné, abych se pobavila, povídala jsem si s Plantusem a nakonec jsem ho poprosila, aby mi ty květiny pojmenoval, prozkoumal je atd. atd. Byla to obyčejná kytice růží, tulipánů, fialek a heliotropů, ale Plantus ji dlouho zkoumal, pak mu zřejmě nestačilo světlo, poprosil mě, abych šla do čekárny, tam přiblížil kytici k lampě, nasadil si brýle, dlouho se na ni díval a konečně spustil řadu latinských jmen s nehorázně příšernou anglickou výslovností. Celou dobu jsem zachovávala kamennou vážnost a předstírala, že mě ta jména, která ze sebe sypal, i ta mizerná kytice nesmírně zajímají. Ale zatímco se tím takhle zabýváme, hlásí vlak a zavírají čekárnu první třídy, kde jsme byli, a tak utíkáme přes třetí třídu a rychle proklouzneme kolem zmateného úředníka. Konečně je tu ten vlak, vidím ve tmě jeho dvě oči, jak se rychle přibližují. Upřeně sleduji okna a konečně objevím hledané objekty. Willy, který vypadal jako holka, hlídkoval u okna, aby nás vyhlížel2.
Maman pour la première fois sort aujourd’hui. Après dîner je ne fais rien, pour me livrer à la paresse. A huit heures et demie nous allons à la gare rencontrer les Howard. Moi, Dina, Paul et Hitchcock. Un clair de lune délicieux. Nous sommes trop tôt, on ouvre le landau et nous allons chez Sacco prendre des bouquets. Paul est un vaut-rien, il ne sait que grimacer et réciter des scènes de théâtre, mais il est amusant quand on a envie de rire. Nous retournons à la gare chargés de deux bouquets qui piquaient le nez lorsque nous les sentions mais ça ne faisait qu’ajouter à la gaieté générale. Le vieux Plantus est là, il voyageait avec les Howard mais arriva quelques heures avant eux les ayant quittés je ne sais où. Il y a trente-cinq minutes de retard, en vérité c’est bien ennuyeux d’attendre, pour me divertir j’ai causé avec Plantus, et enfin je l’ai prié de me dire les noms des fleurs, de les examiner, etc. etc. C’était un simple bouquet de roses, tulipes, violettes et héliotropes, mais Plantus l’examina longtemps, puis il paraît que la lumière n’était pas suffisante, il me pria de passer dans la salle d’attente où, ayant approché le bouquet près de la lampe et mis ses lunettes, il le regarda longtemps et commença enfin une série de noms latins avec une prononciation anglaise extra-monstrueuse. Tout le temps je gardais un sérieux rigide et feignait de m’intéresser beaucoup aux noms qu’il me débitait et à ce vil bouquet. Mais pendant que nous étions ainsi occupés, le train est annoncé et on ferme la salle des premières classes où nous nous trouvions, nous voilà donc courant à la troisième classe et passant vite au nez de l’employé étourdi. Le voilà enfin ce train, je vois dans l’obscurité ses deux yeux qui s’avancent rapidement. Je fixe les fenêtres et enfin découvre les objets cherchés. Willy qui avait l’air d’une fille était posté à la fenêtre to watch us.
Nastoupím do vagonu a polibky mě málem udusí. Jsou všichni tak rádi, že nás vidí, tak šťastní, že tu scénu opravdu nedokážu popsat.
Je monte en wagon et des baisers m’écrasent presque. Ils sont tous tellement contents de nous voir, tellement heureux que vraiment je me trouve dans l’impossibilité de décrire cette scène.
Paul bere tašky, já beru Helenu a Lízu, nasedáme do našeho kočáru, já, Líza, Helena, Dina, Hitchcocková a Paul na kozlíku, a jedeme do vily Howardů, kde je připravený čaj, vcházíme do jídelny a opravdu jsem měla takový hlad jako ti cestující. Nemožné, říkám, nemožné popsat všechno, co se napovídalo, a spočítat všechny polibky. Myslím, že v nich mám opravdové přítelkyně.
Paul prend les sacs, je prends Hélène et Lise, nous nous mettons dans notre voiture, moi, Lise, Hélène, Dina, Hitchcock et Paul sur le siège et nous allons à la villa Howard où le thé est préparé, nous entrons dans la salle à manger et vraiment j’avais aussi faim que les voyageurs. Impossible dis-je, impossible de décrire tout ce qui fut dit et compter tous les baisers. Je crois que j’ai là de vraies amies.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Ano, opravdové přítelkyně! Existují vůbec přátelé?]
[Annotation: 1875. Oui, de vraies amies ! Est-ce qu’il y a des amis ?]
Mám raději Helenu a Líza žárlí, chudinka. Potichu s Helenou utečeme do jejich studovny, nesvítí se tam, sedneme si na pohovku a povídáme si do úplného vyčerpání3. Pak přijdou Dina, Líza, Aggie, chlapci a všichni.
J’aime mieux Hélène et Lise est jalouse, pauvre enfant. Doucement nous nous échappons avec Hélène dans leur salle d’étude, il n’y a pas de lumière, nous nous asseyons sur un canapé et bavardons à più non posso. Puis viennent Dina, Lise, Aggie, les garçons et tous.
Ale je čas odejít. A s tisícerým ujišťováním o přátelství4, lásce a něžnosti se loučíme. Tenhle zápis píšu až druhý den, protože jsem věděla, jak je Helena hezká, a nechtěla jsem se unavovat.
Mais il est temps de partir. Et avec mille protestations de friendship, d’amour et de tendresse nous nous quittons. Je fais ce journal le lendemain, car sachant comme Hélène est jolie je ne voulais pas me fatiguer.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „because everybody will know you“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „to watch us“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „a più non posso“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „friendship“. ↩