Pondělí 3. listopadu 1873

Dnes ráno jsme se slečnou Hitchcockovou poprvé pili čaj, je docela milá a já si na ni začínám zvykat. Vrátila jsem se k obvyklému rozvrhu lekcí, který mámina nemoc a příjezd Hitchcockové trochu přerušily. Je hrozné počasí! Ten déšť! Dostávám dopisy, jeden od Heleny, druhý od Lízy. Jsou v Paříži a přijíždějí do Nice dnes nebo zítra. Já, Paul, Hitchcocková jim jdeme ve tři naproti (nepromokavý plášť, černý klobouk, sluší). - Vlak přijíždí, dívám se na tváře ve vagonech, ale nikde nikdo. Byla jsem si skoro jistá, že dnes nepřijedou. Vracíme se, v takovém dešti je procházka nepříjemná, co mě teď trápí, je Paul, nic nedělá, vysedává u Khalkionoffa, pochytává všechny jeho způsoby. Ten chlapec mě přivádí k šílenství! Nechápu, jak čtrnáctiletý chlapík může nechápat, že musí pracovat.
S dědečkem jsme uzavřeli mír; zrovna vcházel do salonu, já seděla u klavíru. Pozdravila jsem ho polibkem. V jádru jsem hodná, ať si říkají, co chtějí. Collignon se s bratrem setkala s Howardovými na nádraží a možná přijede do Nice. Ta verbež! Doufám, že nepřijede. Bylo by to velké neštěstí, poplete hlavu tomu ubohému starci a ten nechá devět dětí bez ničeho.
Chraň nás od toho Bůh.
Měla jsem první lekci s Hitchcockovou, docela to šlo.
Mámě je lépe, ale Paul trápí ji i mě. Můj Bože, rač mu vnuknout trochu rozumu.
Utopí se ve špatné společnosti.
Dnes v noci jsem spala na zemi. Už jsem usnula, když se mi zdálo, že závěs i s garnýží spadne, jako bych slyšela zapraskání. Bez dlouhého přemýšlení popadnu matraci, polštář, složím to všechno na koberec a sladce spím dál. Ráno jsem neměla odvahu vstát, otevřu oči, chci vstát, vystrčím ruku, ale je taková zima a postel je tak teplá, a tak dále. Vyskočila jsem z postele za deset minut osm, v osm jsem měla lekci. Mám tak ráda svou postel večer i ráno.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „met the Howards“. ↩