Úterý 28. října 1873

Ó, jaký smutný den, snad jsem se ještě nikdy tolik nenudila. Slečna Hitchcocková, má nová vychovatelka, píše, že bude v Nice v sobotu.
Brunet nevím proč nepřichází, a já spokojeně jdu s Paulem střílet. Střílela jsem několikrát, ale bez výsledku; nicméně jednou jsem zranila ptáka za letu, druhou ránu jsem minula kvůli Paulovi, který mě dotěrně otravoval a tahal mi pušku z ruky pokaždé, když jsem chtěla střílet. Tentokrát si pušku vezme on — chtěla jsem ji znovu nabít, ale zrádce střílí sám, aby si přivlastnil ptáka, kterého jsem postřelila; ale za trest ho nemůžeme najít. Pochmurný a ošklivý den, pršelo.
Mámě není lépe — ti kati lékaři! Dali jí španělskou mušku, která strašně bolí. Nejlepší léky jsou studená voda nebo voda nebo horký čaj, je to přirozené a prosté. Na medicínu nevěřím; lékaři jsou ubožáci, kteří cpou do těch ubožáků všemožné hrůzy a nečistoty. Má-li člověk zemřít, zemře i s pomocí všech lékařů světa; nemá-li zemřít, nezemře, i když je úplně sám bez jakékoli pomoci.
Vložený listannotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Zdá se, že jsem byla fatalistka. Jsem jí ještě? Přesně nevím.]
Ale přesto bych já sama byla první, kdo by obviňoval, že se nepomohlo — jenže nebudu obviňovat klidně, bude to z bolesti, ze slabosti, z lidské chabosti.
Ale s rozvahou a klidně soudím, že je lepší obejít se bez všech těch farmaceutických hrůz. Nemohu hrát na klavír — tedy naprostá svoboda, a využívám toho. Jdeme s Bête pěšky (zelené šaty, pláštěnka, sluší), prší, ale mám plášť a deštník, jdeme do London House koupit mámě hrozny. Navrhuji jít na promenádu, není tu nikdo, trochu prší, promenáda je nádherná — už jsme skoro došly na konec, když se Nadia unavila. Ó! Jak nemám ráda děti! Vila Gioia je otevřená, prodává se, říká Auda Bête a Bête mně:
„Gioia,“ říká, „byla několikrát po krk v dluzích, podváděla Hamiltona na každém kroku. On, Hamilton, je touhle dobou už ženatý.“
Tohle říká Auda Bête; a prý je Gioia doma bez klobouku rozkošná.
Takže už je ženatý, je to jisté, je to pravda.
Při naší procházce po promenádě se princezna prohlásila za mou nejupřímnější a nejspolehlivější přítelkyni — a jsem tím opravdu okouzlená. Musely jsme vzít drožku, protože fouká vítr a déšť sílí. Za několik minut znovu vycházíme, ale v landu; klobouk mi sluší, ale jsem v takovém ubohém stavu mysli, že vůbec nic nechápu.
Jsem zdrcená, nikdy, nikdy jsem nebyla tak ubohá! Nic mě nezajímá, a to tak, že jsem si od Nadie vzala háček a vlnu a celou procházku jsem pletla a nezvedla oči. Unikl mi sten, Bête se mě desetkrát ptala proč. U Audy jsme s Bête objednaly šaty pro ni.
„Pryč, Bébelle, pryč. Ach!!“ říká Bête, když projíždíme kolem Wittgensteinova domu.
Já: „Ó ty, Bébelle, ty můžeš klidně odejít!“
„Ona i on,“ dodala jsem.
Ten Wittgenstein opravdu nestojí ani za vtip.
Jak bych chtěla mít teď dvacet let! Šla bych a našla bych ho, pronásledovala bych ho všude s jeho manželkou. On — ženatý!!! Tlustý zrzek, vévoda z Hamiltonu?! Nejlepší pijan světa! Ubohá ženo, lituji tě — opilý manžel!
Opilství je ze všech mužských neřestí ta, kterou mám nejradši. A tu bych si u svého manžela přála spíš než kteroukoli jinou. Ať se opíjí jako prase, jen když mě bude milovat a bude to muž, když zrovna nepije. Byla bych šťastná s Hamiltonem — ale jiná bude velmi nešťastná. Byl stvořen pro mě, milovala jsem ho, miluji ho tolik. Co mě zajímá, že je ženatý — přece si nemyslím, že ho přestanu milovat za hodinu. I s ženou na krku je pořád týž vévoda z Hamiltonu. Ale opravdu — nic se nevyrovná mému smutku!
Byla mi uloupena
Má Eurydika
Nic se nevyrovná Mé bolesti Krutý osud Nic se nevyrovná Mé bolesti!
Nejsem nic než necitlivá snílka, bez budoucnosti a plná ambicí — ale miluji vás k zbožnění, žít bez vás by mi bylo nemožné! To je velmi poetická píseň a pochází z „Dcery paní Angot“. Vyčerpala jsem svůj repertoár slov a už nevím, jak říct, jak jsem dnes ubohá. Ale jen čas může vyléčit utrpení.
Vložený listannotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Pche! Čas může vyléčit utrpení. To je hloupost! Vyléčily mě dva roky?]
Moje utrpení totiž, to je celý můj život, obrácený vzhůru nohama. Připravila jsem ho, uspořádala a vybudovala, a hle, v jediném okamžiku se všechno hroutí!
No, začínám hloupnout!
„Tvá bolest, du Perriere, bude tedy věčná?“
Ano, opakuji si neustále, že jsem vše uspořádala, vše předvídala, vše připravila — a v jediném okamžiku se vše rozbije; a budu si to opakovat ještě dlouho, i když budu milovat jiného (což mi připadá víc než nemožné). Budu si opakovat totéž.
Bůh chtěl dát uzdu mému troufalému jazyku a dokázat mi, že člověk nedělá, co chce.
[Poznámka: 1875. To je naprosto pravda.
1880. To všechno jsou pošetilé dětinskosti uměle vybičované hlavy.]
Nikdy nebudu milovat jiného tak, jak jsem milovala tohoto; budu ho milovat stejně, možná víc, ale ne tak jako Hamiltona. Je to zvláštní láska, poetická a šílená, vystavěná ve vzduchu a nesená sloupy z představivosti, zdobenými výmysly.
Ale kdyby do toho chtěl vložit Ale kdyby mě miloval, byla by to ta nejkrásnější, nejpevnější, nejpoetičtější, nejtrvalejší a nejkouzelnější láska na zemi.
Ale jsem zlomená, nešťastná, ubohá!
Doufám, že ho jednou znovu uvidím, a prosím Boha, aby mi dopřál, abych se mu mohla vysvětlit.
Při večeři dědeček nejen říkal ty nejhorší sprostoty, ale dokonce si troufl napadnout mé jméno a mou rodinu; odpovídala jsem mu stejně ošklivě, jak mluvil on se mnou. Je to starý hlupák, vyžilý, zkažený (mravně), necitelný jako kámen a protivný jako to nejprotivnější, nejdráždivější a nejohavnější, co na světě je, osel.
Jak může někdo ztratit rozum natolik, aby říkal ty nejohavnější věci, bez nejmenších skrupulí poskvrňoval mé mladé uši a doháněl mě k šílenému vzteku!
Zapomněla jsem, že jsem slíbila neodsekávat; příště raději odejdu, protože mě ta stará obluda, ten kus dřeva, přivádí k slzám vzteku a rozčilení.
Ke všem mým neštěstím mám navíc společnost toho starého kamene!
Mám nový tik: pletu. Začnu plést vlněný pruh a budu v něm pokračovat až do smrti; chci vidět, jak bude dlouhý, a každý rok vezmu jinou barvu. Začínám zelenou v roce 1873, 29. října, v úterý, zítra.
napříč stránkou
na pruh jsem zapomněla.
Rehberg soudí, že máma je na tom poměrně lépe.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „shoot“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „and I avail myself of it“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „wretched state of mind“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „heart-broken“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „groan“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „to day“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „time only can cure affliction“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Time can cure affliction“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „affliction“. ↩