❦
Úterý 21. října 1873
Mardi 21 octobre 1873
Po obědě1 mám jen dvě hodiny klavíru, jdu střílet s Walitským, Paulem a Trifonem. Paulova puška je velmi dobrá. Obešli jsme celé okolí, protože naše vila je opravdu celý venkov s pláněmi, obdělávanými poli a dokonce sedláky, a nenarazili jsme na jediný kus zvěře. Walitský odešel, vzala jsem pušku a střílela jsem na ubohé malé ptáče. Jaká jsem barbarka! Ale stávám se vášnivou lovkyní a uvažuji jinak, to znamená neuvažuji vůbec. Zranila jsem ho, ale uletěl — a já, krutá, jaká jsem, jsem se s tím nespokojila, pronásledovala jsem ho a srazila ho2 druhým výstřelem. Začínám už se zbraní zacházet obratně. Ach! To je radost, střílet!
After lunch je n’ai que deux heures de piano, je vais tirer avec Walitsky, Paul et Trifon. Le fusil de Paul est très bon. Nous avons fait le tour de toute la campagne, car notre villa est bien une campagne avec des plaines, des champs cultivés et même des paysans, sans rencontrer un seul gibier. Walitsky s’en alla, je pris le fusil et je tirais sur un pauvre petit oiseau. Barbare que je suis ! Mais je deviens un chasseur passionné et je raisonne autrement, c’est-à-dire je ne raisonne pas du tout.
Dostala jsem žaketu od Wortha, nelíbí se mi, naštěstí si ji máma nechává pro sebe nebo pro Dinu.
J’ai reçu la jaquette de Worth, elle ne me plaît pas, bien heureusement maman la garde pour elle ou pour Dina.
Konečně vycházíme (zelené šaty, sluší), na nábřeží Saint-Jean-Baptiste vidíme Wittgensteina s jeho krásně-ošklivou. Viděla jsem jim jen záda. Princeznu popadlo šílenství... subhorbitaire3, dejme tomu.
Nous sortons enfin (robe verte, bien) au quai Saint-Jean-Baptiste nous voyons Wittgenstein avec sa belle-laide. Je vis leur dos seulement.
„Obraťme, obraťme, ó! Rychle, rychle!“
— Tournons, tournons, oh ! vite, vite !
Obrátily jsme, ale bohužel příliš pozdě. Ti dva vytoužení se rozplynuli jako obláček, a navíc bylo třeba odvézt Paula do lycea. Čekaly jsme na něj u domu nějakých deset minut, cesta tam a zpět také zabrala čas. Přišly jsme o nejkrásnější chvíli procházky a k tomu ještě o Wittgensteina. Princezna se z toho nedá utěšit, mě to mrzí, chtěla bych je vidět, jsou to prozatím jediní, kdo je aspoň trochu zajímavý, zvláště on. Je to staré štěně4, hodí se na ni to ruské přísloví: Malý pes je do smrti štěně. Člověk si opravdu musí zvyknout, jinak nechápu toho Wittgensteina. Když jsme s Bête, smějeme se celou dobu, často něco začne říkat a zarazí se se slovy:
Nous avons tourné mais hélas trop tard. Les deux désirés s’évanouirent comme un nuage, de plus il fallait mener Paul au lycée. Nous l’avons attendu près de la maison une dizaine de minutes, aller et venir a aussi pris du temps. Nous perdîmes le plus beau moment de la promenade et Wittgenstein en plus. La princesse en est inconsolable, j’en suis fâchée, je voudrais les voir, ce sont les seuls pour le moment qui offrent quelque intérêt, lui surtout.
„Ach! To je mrzuté, že není vdaná! Nedá se říct všechno.“
— Ah ! que c’est ennuyeux qu’elle n’est pas mariée ! on ne peut pas tout dire.
Ale někdy jí unikne slovo, slabika a já pochopím, i když nechci. Jdeme do London House a najednou vcházejí vévoda d’Audiffret a princ Saëtone. Procházejí na druhou stranu. Princezna chce vidět i ty. A když dopijeme čokoládu, jdeme tam pod záminkou sendviče. Ale bohužel pro ni je nenajdeme! Dnes nám všechno uniká.
Mais quelquefois un mot, une syllabe lui échappent et je comprends, sans vouloir. Nous allons au London House et tout à coup entrent le duc d’Audiffret et le prince Saëtone. Ils passent de l’autre côté. La princesse veut voir même ceux-là. Et sous prétexte de sandwich nous allons ayant fini le chocolat. Mais hélas pour elle nous ne les trouvons pas ! Tout nous fuit aujourd’hui.
Vracíme se a cestou mluvíme o Wittgensteinovi, kterého mi chce vnutit. Ta Bête je bláznice!
Nous rentrons, et en route nous bavardons de Wittgenstein qu’elle veut m’imposer. Elle est folle cette Bête !
Zpívala jsem legendu z Fausta:
Je chantais la légende de Faust:
„Byl jednou jeden král, který byl věrný až do hrobu...“
— Il y eut un jour un roi qui jusqu’à la tombe fidèle...
„Ale není nikdo, kdo by byl věrný až do hrobu,“ přerušila Bête.
— Mais il n’y a personne qui soit fidèle jusqu’à la tombe, interrompit Bête.
„Ale ano, Wittgenstein věrný je.“
— Si, Wittgenstein est fidèle.
„Ale je věrný ze zvyku, ujišťuji vás, že kdyby ho chtěli oženit jako Hamiltona kvůli rodině, šlo by to velmi snadno, a ona by odletěla k čertu a rozbila by se tak, že by z ní zůstal jen sliz.“
— Mais il est fidèle par habitude, je vous assure que si l’on voulait le marier comme Hamilton pour la famille, on pourrait très facilement, et elle s’envolerait au diable et se briserait si bien qu’il n’en resterait que de la glaire.
Ale to se brzy stane, všichni teď zrovna...
Mais ça arrivera bientôt, tout le monde est en train de...
Bête se diví, jak máma může žít bez lásky7. Opravdu je to udivující! Já bych nemohla!
Bête s’étonne comment maman peut vivre sans love. En vérité c’est étonnant ! Je ne pourrais pas moi !
Už se večeří a dostáváme od mámy pokárání8, že jsme jedly před večeří. Už nevím jak, ale Neptun se rozzuřil a vlny rozkošného rodinného života se zvedají. Máma hubuje Paula, dědeček jí v tom brání, plete se do věcí, do kterých mu nic není, a tím podkopává Paulovu úctu k mámě. Paul odchází a brblá jako sluha; a když vchází k sobě, práskne dveřmi, máma běží za ním, dědeček se vrhá za mámou a křičí, ani sám neví proč — jdu do chodby prosit dědečka, aby se mámě nepletl do výchovy a nechal ji dělat, co chce. Je totiž zločin poštvávat děti proti rodičům, byť jen z hlouposti a nedostatku taktu. Potkám ho a říkám tiše:
On dîne déjà et nous recevons un scolding de maman pour avoir mangé avant dîner.
„Dědečku, nechte to, nerušte mámu.“
— Papa, laissez, ne dérangez pas maman.
Na tato slova křičí z plných plic, jako bych ho zabíjela. Nečekala jsem ty výkřiky a celá ohromená se vracím do jídelny.
A ces mots il crie de toute la force de ses poumons comme si je l’assassinais. Je ne m’attendais pas à ces cris et toute étonnée je rentre dans la salle à manger.
Dědeček je jako ti gauneři, kteří, když kolem nich projdete, křičí, že je okrádají, a lidé si přirozeně myslí, že je ta ubohá neviňátka, která jen jdou kolem, opravdu okrádají.
Papa est comme ces filous, qui lorsqu’on passe près d’eux crient qu’on les vole et naturellement les gens pensent qu’ils sont vraiment volés par les pauvres innocents qui ne font que passer.
To mě rozesmálo, všechny takové bouřky mě vždycky rozesmějí a potom je mi líto těch ubožáků, kteří, ač nemají žádné skutečné neštěstí, se sami trápí jen proto, že nemají co na práci.
Ça m’a fait rire, toutes ces bourrasques me font toujours rire et ensuite excitent ma pitié pour ces malheureux qui n’ayant aucun malheur se martyrisent eux-mêmes à cause de ne rien faire.
Dnes nerozumím Hamiltonovi, to znamená, že zítra se dozvím nějaké nové hrůzy a zemřu zoufalstvím.
Je ne comprends pas aujourd’hui Hamilton, ça veut dire que demain je saurai quelques nouvelles horreurs et mourrai de désespoir.
Každý večer se dívám na tu drahou fotografii, na které je kousek vévody z Hamiltonu.
Je regarde tous les soirs cette chère photographie où il y a un morceau du duc de Hamilton.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „After lunch“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „knock him down“. ↩
Pozn. překl.: V originále subhorbitaire [sic] – Mariino žertovné pseudoučené slovo (snad ze sous-orbitaire, „podočnicový“), smysl nejasný; ponecháno. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „puppy“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „breaking out“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „broke out“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „love“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „scolding“. ↩