Středa 22. října 1873

Nic v novinách. Počkejme ještě.
V šest hodin, když jsem se chystala koupat, Dina vyjde z pokoje a chvíli si povídáme a smějeme se, já polonahá.
Budík mám v opravě a vstávám podle vnuknutí.
Vycházíme ve tři, hned po hodině angličtiny.
Je tu opravdu dost lidí.
Objevila se druhá Gioia, aspoň pro Nice. Je to málo známá koketa Pauline, která je už měsíc pod ochranou jednoho Angličana. Za měsíc dokázala získat byt v prvním patře na Promenádě Angličanů, mít kupé a viktorii, dva koně, módní komornou se zástěrkou z krajky, každý den novou toaletu, krásné šperky a koupit hotově za devět tisíc franků krajek. To je, doufám, rychlost! Myslím, že udělá rozruch; tuhle sezonu určitě.
Tahle žena není ani krásná, ani dobře rostlá (zelené šaty, sluší).
Projíždíme se, když tu vidím, že Bête lapá po dechu, a říká mi:
„Podívejte se na Wittgensteina, čestné slovo, podívejte se!!!“
A skutečně jsme viděly, jak kolem jede Wittgenstein se svou krasavicí, je velmi elegantní a ne příliš ošklivá, dokonce by byla hezká, kdyby nebyla tak stará. Za minutu obrátíme a vidíme je znovu. Ale ten prý krásný Wittgenstein je podle mě ošklivý — opravdu jsem si myslela, že je krásný, a chtěla jsem ho vidět, abych posoudila sama. Vypadá otupěle, tváře mu visí, výraz má hrozivý. Myslím, že ho ta žena zotročila, a odtud to jeho zasmušilé a tupé vzezření.
Jaký rozdíl oproti Hamiltonovi! Jaké zvíře se kdy odvážilo říct, že Wittgenstein je hezčí než Hamilton? Hamilton je krásný jako Apollo! A na tom Wittgensteinovi není krásného nic než výška a mohutnost.
Myslím, že se opíjí po rusku.
Nicméně, kdyby se ho máma mohla zmocnit, nebyla bych proti, ale kam ji to zavede?!! ?!! K tomu bych v její kůži musela být já. Ve své nemohu nic dělat, ubohé čtrnáctileté děvče! Nejsem svobodná, nemohu jednat. A vykopnout tu Rosalii chce takt...! protože se drží zuby nehty, ta malá zlomyslná opice!
na okraji
Protože se Wittgenstein jednou na ulici podíval na mámu, už jsem si představovala, že je do ní zamilovaný.
Kdybych měla osmnáct let a hlavně kdybych byla svobodná, s tím zrzavým zvířetem by to takhle nevypadalo. Ve všem je třeba jednat: „Pomoz si sám, Já ti pomohu“.
Pojedu do Badenu, všude bych ho sledovala, a s pomocí především Boží a potom své hubené postavy možná zvítězím.
Ale jak to udělat, když mám ruce a nohy svázané tetami, dědečky, profesory, oj, oj, oj! Jaký bataklán, tisíc trubek! Lekce, vychovatelky, rodina!!!
Co si s tím má člověk počít?!!!!!! Zatímco když je člověk svobodný jako vítr...
Ale proč sním o nemožných věcech teď a možná zbytečných potom. Vždyť s Hamiltonem je konec! To je strašné.
Procházíme se s Bête a jakási žena šla skoro vedle nás a říkala Bête už nevím jaké drzosti. Nastupujeme do kočáru, abychom se vyhnuli té bláznivé hokynářce. Je to přítelkyně bývalého advokáta Bête, a protože ji opustil, je tak pošetilá, že na Bête žárlí.
Dnes večer jsem velmi smutná!
Khalkionoff je u nás. Řečním, zpívám, směji se, ale jsem velmi nešťastná!
Přes den jsem roztržitá, říkám, slyším, vidím a zapomínám, ale k večeru, když se uklidním, mé neštěstí se vrací se ztrojenou silou, protože místo aby se rozložilo do všech hodin, schraňuje se na dvě hodiny po večeři.
Ať je to jak chce!... Miluji vévodu z Hamiltonu; to je čistá pravda. Jaké neštěstí, že mi ho Bůh nechce dát. Byli bychom tak šťastní!
Teď ho¹ miluji něžně, až k oběti, bude-li třeba. Ne, nejsem si tím posledním příliš jistá, ostatně ani nevím, co to je. Má bolest už není ostrá a polekaná a nečekaná, ale je pomalá, klidná a rozumná, a přesto není o nic slabší. Už nemám ty planoucí a bláznivé výbuchy, všechno jsem vyčerpala, zbývá mi to, co je na dně, a to je nejtrpčí.
¹ viz v předchozích třech knihách.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „after my English lesson“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „drive“ (v originále je „Nous drive“, tj. francouzský podmět s anglickým slovesem). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „gloomy“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „dull“. ↩