Neděle 21. září 1873

Představte si, že jsem spala do půl dvanácté. Viděl to někdo kdy?!
Jedeme na hřbitov, všichni (šedá róba), já s Bête, v drožce a potkáváme Gioiu s jejím synem také v drožce. Jede se na nádraží, k Anitchkoffovým a ještě do města. Teprve v pět hodin mám vůz (režná róba, kterou mám nejraději, jen přední část je příliš velká, hodně mě zveličuje, dobře). Jsem sama s Bête, děláme kolečka na promenádě, na nádraží, na nábřežích; hudba konečně začíná v zahradě. Nebudu už říkat každý den, že se na mě lidé dívají, to se rozumí. Dělám dojem. Dobrý nebo špatný? Setkáváme se znovu s Gioiou, podruhé pěšky. Okouzlující toaleta, bílá, celá vyšívaná ažurou, kožený pásek a na zádech jamka jako u Venuše z Mila, Bête říká, že není hezká a její chůze není půvabná, že je komorná. Její postava je velmi pěkná, je na ní něco, co se líbí, a ona sama je velmi krásná žena.
Objednávám v London House čokoládu a ještě jedeme na kolečko a opět Gioia. Chci se otočit, ale bude to příliš nápadné, mám dost trpělivosti až k hotelu Řím, potom se otočím. Za několik minut prochází pěšky a dívá se na nás, ostatně pokaždé. Když jsem na koni, dokonce se otáčí. Chtěla bych vědět, jaký dojem na ni dělám a co si o mně myslí.
Mluvily jsme o všem s Bête. Vyprávěla jsem jí všechno, co mi vyprávěla Berthe, příběh Rémyho. Říkám jí, že mi je Gioia natolik sympatická, že bych s ní dokonce chtěla mluvit:
- Pokud s vámi někdy promluví, řekne Bête, budou to výčitky, že jste přebrala muže, kterého miluje atd. atd.
Bête mi také říká, že se mi Gioia líbí, protože jí beru jejího manžela. V London House jí vyprávím příběhy z Badenu, o Berthe a vévodovi z Hamiltonu, o Rémym nakonec. Bête se mě ptá, zda jsem nebyla žárlivá, když mi Berthe vyprávěla, jak ji vévoda miluje. Neodpověděla jsem nic a pokračovala jsem. Ale musím si přiznat, že už tehdy mě píchal jakýsi nevím jaký pocit závisti.
Gioia je teď cílem mých procházek. Opravdu, zdálky mě okouzluje, měla klobouk podšitý skotskou látkou a dva malé kusy skotské látky visely vzadu jako kousky šátku. Rozhodně vycházím, abych ji viděla, nemohu definitivně vědět, zda je hezká. Chtěla bych ji vidět dlouho a zblízka, konečně s ní mluvit. Ach! Jak bych s ní chtěla mluvit. Byla bych zdrcená, otupělá, nevěděla bych, co říct.
Doma malá bouře, jako obvykle. Hra v krále. Bête mě ujišťuje, že jsem velmi hezká. Dokonce poukázala na to, co je nejlepší. Jsou dny, kdy mám tu šílenost, že se považuji za okouzlující. Dnes je to takový den, dívala jsem se do zrcadla a připadala jsem si hezká, dokonce jsem našla ten výraz, který miluji.
Byla tam dvě nebo tři landó. Zahrada plná a obklopená třemi řadami různých vozů. Začínám žít, je to zima, na kterou čekám, přijde.
Tolik jsem mluvila s Bête, že jsem unavená, spíše jsem mluvila pro sebe, myslela jsem nahlas.
J'ai prié Bête une fois pour toutes de ne pas parler de Miloradovitch, cela me vexe beaucoup. Je n'en veux pas. Scházím ve svém slavném plášti do jídelny, jsou tam ještě všichni. Recituji Racina, vrhám se na zem, dělám tragické pózy a odcházím. Poprosila jsem Bête jednou provždy, aby nemluvila o Miloradovičovi, to mě velmi rozčiluje. Nechci ho.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „that you have taken my love" - že jsi mi vzala lásku.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „pointed out" - poukázala, ukázala.