Čtvrtek 18. září 1873

Přichází profesor matematiky, krejčí a Garach. Profesor dohodnutý, livrea objednaná, ale růžová róba se nepovedla, čiší z ní Nice. Dala jsem ji předělat. Chci se jít koupat do moře, říkám kněžně, ale Bête nechce bez Walitského svolení, jdu za ním nahoru a chci jít pochopitelně i bez dovolení. Ale u Walitského začínají žerty o vévodovi z Hamiltonu. Walitsky říká, že jsem velmi ráda chodila do Luisen strasse, protože tam bydlel Hamilton. V tu chvíli Paul říká nesmysl:
- Ano, ano, vzpomínám si, když byla Gioia nemocná, dali na ulici slámu. Ach! Můj drahý, slyšel jsi zvonit, ale nevíš v kterém kostele! a on dělá totéž!
Walitsky karikuje Carla, odpověděla jsem na to, že Carlo je velmi milý. Pak dělá karikatury vévody, ale dost dobré. Mluvili jsme o Badenu, o Střelnici, o závodech, o vévodovi hodně. A pokaždé jsem se červenala. Bête mi říká, že z profilu připomínám Gioiu. Když jsem řekla, že vévoda je v Badenu, že střílel, Bête mi říká:
- A proč je ta příšera tady, Gioia?
- Copak já vím?
- To znamená, že žijí odděleně a ty budeš vévodkyně, můj krásný miláčku.
Kdo na světě by jí mohl říct, že si myslím... to znamená, že jsem pila seltzerskou vodu z láhve.
- Je to Hamilton, kdo takto pije? ptá se Walitsky.
- Ne, Hamilton pije pálenku ve sklenicích.
- Ne, říká Bête, na závodech pije víno takto.
Je to nejkrásnější hodina dne, jen jsme o něm mluvili.
[Napříč: Ne nejkrásnější hodina dne, ale nejkrásnější den od té doby, co odešel. Přečítám tyto nesourodé řádky a při čtení žehnám dni, kdy jsem dostala nápad psát svůj deník.]
Už nemám klid, nevím proč, ale mám zoufalství v srdci. Mám ho stále před očima, ještě dnes se mi o něm zdálo! Zima se blíží a on přijde. Při té myšlence, když sedím, vstanu, když hraju na klavír, přestanu a nemohu pokračovat několik minut, když mluvím, mlčím, konečně se děje úplný převrat. Jsem rozrušená, nemohu myslet na nic, v srdci se děje něco, co mi svírá dech a bere mi hlas. Mrazí mě v zádech. A podupávám nohou o koberec jako netrpělivý kůň! Touha vidět ho, naděje, strach, nejistota, touha [Škrtnuto: aby mě] být jím milována, nemožnost takového štěstí, to mě hlodá! Jeví se mi ve své nejkrásnější podobě a zároveň mi něco říká, nemysli si, že tě bude milovat, ožení se snad člověk, jehož život není životem pro manželství? To není jeho povaha. Jsi bláznivá, chceš nemožné, nikdy si tě nevšimne a pokud se ožení, není to s tebou — co jsi vlastně zač? Malá holka, bláznivá!
Můj Bože, můj Bože, je to příliš bolestné, ach! smilujte se nade mnou.
Nemám žádnou naději a miluji ho tolik! Můj Bože, dejte mi slova k vyjádření toho, co cítím!!
Žádám snad po něm, aby změnil život, žil jako hodní manželé! Ne, chci jen zaujmout místo Gioiy s titulem jeho manželky. Ať dělá, co chce, a ať mi dá několik hodin, hodinu denně, a ať vím, že mě miluje! Být tím, čím je pro něj Gioia, to je to, co chci. Ale pro svět jeho manželka.
[Škrtnuto: Líbí se mi takový, jaký je, a kdyby se změnil, byla bych zoufalá]
Nechci, aby se ke mně choval jako k ženě a chodil hledat rozptýlení k nějaké Gioje. (((Ne, i když budu jeho manželkou, chci být jeho milenkou))). Ale on mi nerozumí! Neví, že nejsem jako všichni ostatní. Myslí si (a myslí-li si vůbec?), že jsem malé rozmazlené dítě, svéhlavé a nečinné, které se zabývá jen šaty, v nichž jsem byla velmi směšná.
Ach! Jak jsem byla šťastná, když jsem mohla říct všechno O a X.
Jdu k moři, maminka, táta a má teta, zkrátka se tomu všichni chtějí postavit. Jako vždy a jako vždy nikoho neposlouchám. Ale bez žertů, tihle lidé mi kazí všechny radosti.
Především dělají s tím hrozné okolky a líčí mě jako tu špatnou (režná róba Diny, dobře), botky od Ferry, okouzlující. Maminka nepřichází. Já sama s Bête. Ukazuji všechno, co umím, plavu na zádech, jednoduše, potápím se, dělám všechno jedním slovem. Abych to zakončila s pompou, nechám posunout můstek a vrhnu se do moře.
Nato vycházím, abych neničila dojem. Ale ještě vycházím z kabinky v úboru a házím Pratera z můstku. Na pláži je několik docela slušných osob, jedna hodná dáma. Saëtone a nějaký černý Rodionoff povídají o tom celém shonu. To všechno se začíná pohybovat a žít. Sezóna se blíží!
Maminka přichází pro mě a odcházíme, ale pěšky.
Ach! K čertu, začínají se na mě dívat. Vidím teď, že to není proto, že mám na sobě něco špatného, ale prostě si všímají . Proč by se nedalo připustit, že mohu přitahovat pozornost lidí. A přece je to pravda, všude si mě všímají, všude a vždy.
Maminka řekla, že když jsem vycházela z kabinky, všichni se dívali na moje nohy.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course" - samozřejmě.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „marrying man" - člověk k ženění, vhodný ke sňatku.