❦
Pondělí 25. srpna 1873
Lundi 25 août 1873
Přichází jáhen. Bojím se, že mi zkazí mé pokazí den, ale naštěstí po obědě jsme s ním vyšly ven; opustil nás u nové Opery. Jdu rovnou k Laferrièrové, zkouším šaty — vůbec nesedí.
Le diacre vient. Je crains qu’il m’abîme ma ne me gâte la journée, mais heureusement après déjeuner nous sortîmes avec lui, il nous quitte près du nouvel Opéra. Je vais droit chez Laferrière, j’essaye ma robe, elle ne va aucunement.
Přední díl tedy předělají. Včera jsem do půlnoci nemohla usnout: mé šaty z černého sametu — hladká sukně, hladká tunika a hladký živůtek. To vše velmi půvabné a koketní od Wortha. Klobouk z černého sametu, zlaté vlasy splývající dolů. [Kresba: napříč stránkou]
Aussi, on change le devant. Hier, jusqu’à minuit je ne pus dormir: ma robe de velours noir, jupe unie, tunique unie, et corsage uni. Tout cela bien gracieux et coquet pour Worth. Un chapeau velours noir, cheveux pendants dorés. [Croquis: en travers ]
Klobouk starobylého tvaru, jakýsi prostý čepeček, rozkošný, roztomilý, jehož tvar nelze popsat. Právě to mi nedá spát (bílý krepový šátek kolem krku), to mě pronásleduje. Mám strašnou chuť na tento úbor. A je v mém plánu!! „Jediná výjimka,“ řekla jsem, „černý samet.“ Bylo by to tak hezké, tak prosté!!! Umírám touhou mít tento úbor.
Le chapeau d’une forme ancienne, une espèce de petit bonnet simple, délicieux, adorable, dont la forme ne peut se décrire. Voilà ce qui m’empêche de dormir (crêpe blanc autour du cou) et ce qui me poursuit. J’ai terriblement envie de cette toilette. Et elle est dans mon programme !! « Un seul écart », ai-je dit, « du velours noir ». Ce serait si gentil, si simple !!! Je meurs d’envie d’avoir cette toilette.
Ty od Laferrièrové jsou ošklivé. Slíbili, že je přinesou zítra ve dvě. Ach! Jak bych si přála, aby slovo nedodrželi! Nikdy jsem netoužila po šatech jako po těch — tak by mi slušely! Pokusím se tu věc zařídit. Budu prosit Boha. Odtud k Mantelové, zůstala jsem tam nejméně hodinu (šedé plátěné šaty, pěkné!). Objednala jsem klobouk Rubens, hnědý, hezký — ale nebude mi k ničemu, budu-li mít to štěstí získat černý úbor. To je šílenství, že jsem ten Rubens koupila (sto franků). Ale koneckonců! Bude to snad nejmenší, kterého se dopustím. Máme fiakr. Cítím se jako ve Vídni — celá mrtvá, smutná, ospalá. Dina, jejíž vkus je vždy přízemní, navrhuje jít do Bon Marché. Jdeme tam, pak do staré Paříže. Jdu se do hotelu převléknout do zelených šatů.
Celle de Laferrière est laide. Demain à deux heures on a promis de l’apporter. Oh ! que je voudrais qu’on manque de parole ! Jamais je ne désirais une robe comme celle-là, cela m’irait si bien ! Je tâcherai d’arranger l’affaire. Je prierai Dieu. De là chez Mantel, j’y suis restée au moins une heure (robe grise toile, bien). J’ai commandé un chapeau Rubens, marron, joli, mais il ne me servira à rien du tout si j’ai le bonheur d’avoir la toilette noire. C’est une folie que d’avoir acheté ce Rubens (cent francs). Mais enfin ! ce sera peut-être la plus petite que je ferai. Nous avons un fiacre. Je me sens comme à Vienne, toute morte, triste, endormie. Dina dont les goûts sont toujours vulgaires, dit d’aller au Bon Marché. On y va, puis dans le vieux Paris. Je vais à l’hôtel mettre ma robe verte.
Doufám, že se mi změní nálada. A vskutku, já se
J’espère que mes esprits vont changer. En effet, je me
probouzím a procházíme se po bulvárech jako každý den. U Kleina mi Dina říká:
réveille et nous flânons sur les boulevards comme tous les jours. Près de Klein Dina me dit:
„Podívej se doprava, na druhý obrázek...“
— Regarde à droite, au deuxième cadre...
Myslela jsem, že to bude Boreel nebo nevím kdo. Podívám se a vidím krasavici — je to Gioia. Ukazuji ji tetě. Dokonce i Paul říká:
Je crus que c’était Boreel ou je ne sais pas qui. Je regarde et je vois une beauté, c’est Gioia. Je la montre à ma tante. Paul même dit:
„Ach! To je Gioia.“
— Ah ! c’est Gioia.
Za to ho okřiknu — nesluší se říkat její jméno nahlas.
Pour cela je le reprends, ce n’est pas bien de dire son nom tout haut.
Ale jak je krásná! Nemohla jsem odtrhnout oči od toho portrétu. Když jsem ji onehdy viděla na střelnici, zdála se mi nepříjemná — ale jsem bláznice, je krásná, krásná, krásná! Rysy, výraz, oči, ovál, poprsí — vše nádherné. Je to krasavice. Nikdy jsem neviděla tak dokonalou a krásnou ženu.
Mais comme elle est belle ! Je ne pouvais arracher mes yeux de ce portrait. La voyant l’autre jour au tir, je l’ai cru désagréable, mais je suis une folle, elle est belle, belle, belle ! Les traits, l’expression, les yeux, l’ovale, le buste, tout superbe. C’est une beauté. Jamais je n’ai vu une femme aussi complète et belle.
Je to dokonalost krásné ženy. Jsou hezké tváře, ale tělo je ošklivé, nebo krásná těla a tvář ošklivá. Ale tady je dokonalost. Zároveň výraz živý, duchaplný a ženský. Není tu ani zlomyslnost, ani rozpustilost, ani chlad mramoru, ani prostota. Je to žena, o které jsem snila. Je to dokonalost, kterou jsem hledala. Věřím, že ji musí milovat! Musí ji zbožňovat — je ho hodna; je to první osoba, která mě zasáhla, když jsem uviděla ten portrét. Nikdy v životě ji nemůže opustit. I kdyby mu stokrát denně byla nevěrná — ostatně, myslím, že ani ona, ani on si nečiní nárok na věrnost — bude ji milovat! Kdybych já byla mužem, šílela bych po ní!
C’est la perfection de la femme belle. Il y a de jolies figures, mais le corps est laid, ou des beaux corps et la figure laide. Mais ici c’est la perfection. En même temps une expression vive, spirituelle et féminine. Il n’y a ni de la malice, ni de la mutinerie, ni du marbre, ni de la simplicité. C’est la femme que j’ai rêvé. C’est la perfection que je cherchais. Je crois bien qu’il doit l’aimer ! Il doit l’adorer, elle est digne de lui, c’est la première personne qui m’a frappée en voyant ce portrait. Jamais de la vie il ne peut l’abandonner. Si cent fois par jour elle est infidèle, d’ailleurs je crois que ni elle ni lui ne prétendent pas à la fidélité, il l’aimera ! Moi si j’étais homme j’en serais folle !
Jak si lze připustit, že by ji někdo mohl opustit pro kohokoliv na světě! Člověk by jí mohl ležet u nohou celý život!
Comment peut-on admettre que l’on peut l’abandonner pour quelqu’un au monde ! On peut rester à ses pieds toute la vie !
Nikdy nebudu tak krásná jako ona! Nikdy nebudu krásná! Cítím se zdrcená. Místo abych ho chtěla vidět, prchala bych před ním. K čemu to je? Smím snad doufat, že... Jaké šílenství — nikdy v životě. Jsem bláznice. Je tak krásná! V očích má triumf. Vypadá, jako by říkala: svět mi patří.
Je ne serai jamais aussi belle qu’elle ! Je ne serai jamais belle ! Je me sens écrasée. Loin de vouloir le voir je le fuirais. A quoi sert ? Puis-je prétendre que... Quelle folie, jamais de la vie. Je suis une folle. Elle est si belle ! Elle porte le triomphe dans les yeux. Elle a l’air de dire: le monde m’appartient.
Tak, tak — to je chvíle, kdy jsem nešťastná. Vím, co je to bezmocnost a závist! Cítím se jako vrabec vedle orla. Veškerá naděje zahynula navždy.
Voilà, voilà quand je suis malheureuse. Je sais ce que c’est que l’impuissance et l’envie ! Je me sens comme un passereau à côté d’un aigle. Tout espoir a péri pour jamais.
Je ho hodna. A tím lépe... Kéž Bůh — ne, ne, nevím, co říkám.
Elle est digne de lui. Et tant mieux... Que Dieu, non, non, je ne sais pas ce que je dis.
Jsem žárlivá! A bezmocná! Cítím to, co nelze vysvětlit!
Je suis jalouse ! Et impuissante ! Je sens ce qui ne peut s’expliquer !
Večeříme v ruské restauraci, kde se k nám připojí jáhen.
Nous dînons au restaurant russe où le diacre nous rejoint.
Procházíme se dál; chtěla jsem zase projít kolem Kleina. Chtěla jsem se ujistit, zda je opravdu tak krásná. Ale nešly jsme tím směrem, kde je Klein. Koupila jsem velký slaměný klobouk za dva franky a dvacet pět centimů.
Nous flânons encore, je voulais passer encore Klein. Je voulais m’assurer si elle est vraiment si belle. Mais on n’alla pas du côté où est Klein. J’ai acheté un grand chapeau de paille pour deux francs vingt-cinq centimes.
Chtěla jsem se za každou cenu dostat na druhou stranu, ale nepodařilo se mi to — naléhat? Neměla jsem žádný důvod, který bych mohla uvést. Vracíme se tedy.
Je voulais par tous les moyens passer de l’autre côté, mais je ne pus réussir, insister ? Je n’avais aucune raison à donner. Nous rentrons donc.
Paul, když mluvil o lásce, řekl, že nikdy nezapomenu na Rémyho — jak je hloupý. Vysvětlila jsem mu tu věc, Dině a tetě také.
Paul en parlant de l’amour a dit que je n’oublierai jamais Rémy, comme il est bête. Je lui ai expliqué l’affaire, à Dina et ma tante aussi.
Dříve jsem si nepředstavovala, že existuje Gioia. Prostě jsem si myslela, že je to otázka času, že mě časem bude milovat. Teď vidím celé své šílenství.
Avant je ne me figurais pas qu’il y a Gioia. Je pensais simplement que c’est une question de temps, qu’avec le temps il m’aimera. Maintenant je vois toute ma folie.
Mohu snad předem umlčet takové myšlenky?
D’avance je peux taire des idées comme cela ?
Muž miluje ženu, ta žena je krasavice, miluje ji. A tu si malé štěně1 namlouvá, že ten muž zapomene na tu ženu a půjde milovat tu malou bláznivku. To by bylo opravdu podivuhodnější než cokoliv na světě.
Un homme aime une femme, cette femme est une beauté, il l’aime. Et voilà une petite puppy s’imagine que cet homme oubliera cette femme et ira aimer cette petite folle. Ce serait vraiment plus extraordinaire que tout au monde.
Byla jsem bláznivá!
J’étais folle !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „puppy“ – Marie o sobě sebekriticky. ↩