Středa 20. srpna 1873

Budím se v jedenáct a začínám počítat peníze. Vidím, že dva tisíce pět set franků nejsou nic, když se musí utratit. Nevystačím s méně než třemi tisíci franků — a i to je dost skromné. Koupila jsem papír se svými iniciálami, nechala přetáhnout slunečník, objednala pár šedých botiček (mám jich pět párů), rukavice, šaty; teď potřebuji klobouky. [Škrtnuto: stále]
Objednala jsem ještě jedny šaty u Wortha, hrubé modré sukno, bezpochyby velmi hezké: sedm set franků. Nemám čím zaplatit, chybí mi tři sta padesát franků. Pošlou mi je do Nice. Ztratily jsme Pavla; oběd v ruské restauraci naproti Opéra-Comique. Byli tam samí muži. Dělala jsem hlouposti a řekla tisíc hloupostí; všichni, kdo mě slyšeli, se drželi, aby se nesmáli. Někdy mě přepadnou
|
|
záchvaty žvanění — pak mě nic nezastaví. Jsem jako stroj.
Prší, přistavují kupé, vracíme se. Ve výtahu vidím Pavla — potkal přítele. Má hlad a šel jíst dolů.
Dnešní zápis je krátký, protože jsem dnes psala včerejší den.
Potkaly jsme Logého na bulváru. V neděli dostihy v Porchefontaine — byla by to svatokrádež tam nejít. Budu tedy dnes večer prosit Boha, aby mi odpustil mé bláznivosti a netrestal mě!