❦
Neděle 20. července 1873
Dimanche 20 juillet 1873
„Luxus je skleník té vzácné rostliny, jíž se říká štěstí.“
« Le luxe est la serre chaude de cette plante rare que l’on nomme le bonheur ».
Vstala jsem brzy na neděli, v osm, a z koupele nahá jsem zamířila do tetina pokoje1, kde jsem si lehla na její postel. Začala jsem tím, že je hřích ztrácet čas, jak ho ztrácíme v létě v Nice, nikoho nevídat, vstát, poobědvat, mluvit, hádat se, povečeřet v Monaku a zas uléhat.
Je me suis levée de bonne heure pour un dimanche, à huit heures et de mon bain toute nue proceeded to my aunt’s room où je me couchai sur son lit. J’ai commencé d’abord par dire que c’est un péché de perdre le temps, comme nous le perdons en été à Nice, ne voir personne, se lever, déjeuner, parler, se disputer, dîner à Monaco et encore se coucher.
Je to existence hanebné, bouří mě to. Když si člověk pomyslí, že se žije jen jednou! A ztrácet veškerý čas, neužívat života! V tomto tónu!
C’est une existence ignoble, cela me révolte. Quand on pense qu’on ne vit qu’une seule fois ! Et perdre tout son temps, ne pas jouir de la vie ! Sur ce ton-là !
„Ach a proč nemáme známosti?“
-- Oh puis, pourquoi nous n’avons pas de connaissances ?
„Ale v Nice v létě nikdo není!!!“
-- Mais il n’y a personne à Nice l’été !!!
„Ale kdo nás tu drží?“
-- Mais qui nous y retient ?
„To není pro mě a je to pro mě, protože nejsem v tom věku, abych chodila do společnosti, ale vy, když tam půjdete, připravíte mi místo. A ostatně je třeba se trochu obětovat, vy netoužíte chodit do společnosti, udělejte to pro mě! Copak pro mě nikdo nemůže nic udělat!“
-- Ça n’est pas pour moi et c’est pour moi, car je ne suis pas d’âge à aller dans le monde, mais vous, en y allant, me préparerez une place. Et puis il faut un peu de sacrifice, vous ne tenez pas d’aller dans le monde, faites-le pour moi ! Ne peut-on rien faire pour moi !
Nakonec jsem plakala. Jsem opravdu pobouřená tím, jak žijeme, je to neomluvitelné! Zestárnu a zošklivím kvůli tomu, neboť nejsem jen ze sádla, mám kosti, maso a krev. Nemohu zůstat lhostejná. Společnost je můj život, volá mě, přitahuje mě, chtěla bych k ní běžet! Přemýšlím, jak tam být co nejdřív, ne sňatkem, ale chtěla bych, aby máma a teta setřásly svou lenost! Ne niceská společnost, jaká bída! Ale petrohradská, londýnská nebo pařížská. To je má sféra, jedině tam budu moci volně dýchat, neboť společenské okolky jsou mým pohodlím.
J’ai fini par pleurer. Je suis vraiment révoltée de vivre comme nous vivons, c’est impardonnable ! Je deviendrai laide et vieille à cause de cela, car je ne suis pas de la graisse seulement, j’ai des os, de la chair et du sang. Je ne puis pas rester indifférente. Le monde c’est ma vie, il m’appelle, il m’attire, je voudrais courir vers lui ! Je songe d’y être au plus vite, pas par le mariage, mais je voudrais que maman et ma tante secouent leur paresse ! Pas le monde de Nice, quelle misère ! Mais celui de Pétersbourg, de Londres ou de Paris. C’est ma sphère, ça n’est que là que je pourrai librement respirer, car les gênes du monde sont mes aises.
Na koncertě, já a Paul ve fiakru (bílé piké šaty, mušketýrský klobouk, sluší), ostatní s kněžnou, která je skoro pořád u nás, s Dominikem.
A la musique, moi et Paul en fiacre, (robe blanche piqué, chapeau mousquetaire, bien), les autres avec la princesse qui est presque toujours chez nous, avec Dominique.
Paul ještě nemá vkus. Nechápe krásu žen. Slyšela jsem, jak takové šeredky nazývá krasavicemi!
Paul n’a pas encore de goût. Il ne comprend pas la beauté des femmes. Je l’ai entendu dire belles de telles laideronnes !
A nemá způsoby, stále si myslí, že kdo chce být dobře oblečený, musí být elegantní, a kdo se chce líbit, musí být horlivý a pozorný. Musím mu dát myšlenky a způsoby a vkus. Nemám na něj ještě velký vliv, ale časem doufám. Teď mu nenápadně předávám svůj pohled na věci a začíná to zabírat. Vštěpuji mu city nejpřísnější morálky pod frivolním zdáním, to neděsí, to baví a je to dobře. Když se ožení, musí milovat svou ženu, jen svou ženu. Zkrátka se vynasnažím, dá-li Bůh, dát mu dobré myšlenky.
Et il n’a pas de manières, il croit encore que pour être bien mis, il faut être élégant, que pour plaire il faut être assidu et attentif. Il faut que je lui donne des idées et des manières et des goûts. Je n’ai pas encore beaucoup d’influence sur lui, mais avec le temps j’espère. Maintenant, d’une façon imperceptible, je lui communique ma manière de voir et cela commence à prendre. Je lui inspire des sentiments de la plus sévère moralité sous un aspect frivole, cela n’effraye pas, cela amuse et c’est bien. S’il se marie, il doit aimer sa femme, rien que sa femme. Enfin je tâcherai, si Dieu le permet, de lui donner de bonnes idées.
Mnoho niceského světa. Pattonovy měly přijít včera, ale ještě ve čtvrtek zapomněly na pozvání a odjely do Bollène. Zlobila jsem se. Místo nich přišel pan Patton se syny, ale nebyla jsem doma. Před nějakým časem se odvážil říci, a jeho žena také, že jsem špatný příklad pro jeho dcery, protože až mě uvidí obklopenou přepychem, budou chtít totéž. A že se parádím, a mé podpatky atd. atd. To všechno mě rozhněvalo a ještě, když jednou Abramovitch vešel k Pattonovým, slyšel mě deklamovat a tehdy se mě zastal. Bože, jak je člověk ubohý, stačí nosit hezké botičky, spoustu hezkých šatů, být půvabnější než ostatní a nepodobat se hadrnici jako všechny ostatní holčičky, a hned ho pomlouvají. Tomu říkám závist, pod rouškou jakéhosi slušného2 nec plus ultra, nebo nevím čeho. Tak dnes máma a teta jdou k Pattonovým a vracejí se a říkají, že pan Patton celou dobu pěl mou chválu. To mě nesmírně překvapilo a přiznávám, měla jsem radost3. Má chvála ve vznešených výrazech, z úst Pattona, toho, kdo chodil za mámou ptát se, proč nosím podpatky, formou vysvětlení, toho, kdo mě káral! Hned jak jsem sem přijela, začali mě kritizovat, teď mě znají a názor se mění.
Beaucoup de monde niçois. Les Patton devaient venir hier, mais encore jeudi, ayant oublié l’invitation, elles partirent pour Bollène. J’étais fâchée. Pour remplacer, M. Patton est venu avec ses fils, mais j’étais sortie. Il a osé dire, et sa femme aussi, il y a quelque temps, que je suis un mauvais exemple pour ses filles car elles, en me voyant entourée de luxe, demanderont la même chose. Et que je fais des toilettes, et mes talons, etc. etc. Tout cela m’a fâchée et encore, quand un jour Abramovitch est entré chez Patton, il m’a entendu déclamer et c’est alors même qu’il a pris ma défense. Dieu que l’on est misérable, on a qu’à mettre des jolies bottines, force jolies robes, être plus gracieuse que les autres, et ne pas ressembler à une chiffonnière comme toutes les autres petites filles, et voilà qu’on dit du mal. C’est ce que j’appelle de l’envie, sous la forme d’une espèce de comme il faut nec plus ultra, ou je ne sais quoi. Alors aujourd’hui maman et la tante vont chez Patton et reviennent et disent que Monsieur a fait tout le temps mon éloge. Cela m’a grandement étonnée et j’avoue, I was pleased. Mon éloge en de hauts termes, de la bouche de Patton, lui qui venait demander à maman pourquoi je porte des talons, en forme d’une explication, lui qui me blâmait ! Dès mon arrivée ici on s’est mis à me critiquer, maintenant on me connaît et l’opinion change.
Říká se, že když se dívka příliš strojí, plaší to muže. Jak jsou muži hloupí! Právě ty prosté, klidné, jsou po svatbě nejdivočejší, „Tichá voda břehy mele.“ V tichých vírech plavou čerti.
On dit que quand la jeune fille s’habille trop, cela effraye les hommes. Comme ils sont bêtes les hommes ! Ce sont celles qui sont simples, calmes, qui sont les plus folles après le mariage, « Il n’y a pire eau, que l’eau qui dort ». Dans les calmes tourbillons nagent les diables.
Ale běda. „Ach, můj Bože, můj Bože, jak jsou muži hloupí, jak jsou muži hloupí atd.4,“ z La Périchole.
Mais hélas. « Mon Dieu, mon Dieu, que les hommes sont bêtes, que les hommes sont bêtes, etc. “, de La Périchole.
(V La Victoire na zmrzlinu jako každý večer.)
(A La Victoire manger des glaces comme chaque soir).
Chudý muž si ovšem nemá brát dívku zvyklou na přepych, to je neštěstí pro oba.
Naturellement un homme pauvre ne doit pas épouser une jeune fille qui est habituée au luxe, c’est le malheur de tous les deux.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „proceeded to my aunt’s room“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I was pleased“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Mon Dieu, mon Dieu, que les hommes sont bêtes, que les hommes sont bêtes, etc.“ (Offenbachova opereta La Périchole) ↩