Pondělí 12. května 1873

Včera večer, když jsem si lehla, Markevičová si přišla sednout ke mně na postel a hodně jsme se smály a říkaly hlouposti. Vyprávěla jsem jí své fantazie, salony, které jsem vymyslela, toalety a dům, jaký bych chtěla mít. Ten dům je opravdu krásný a jaké salony! Věřím, že na celém světě
by se nenašlo tolik fantazie. Jsou také bohaté, ale bohatstvím se jim mohou vyrovnat, fantazií, originalitou, grácií ne. Ona má také hodně fantazie a vkusu.
Má ložnice, mušle z bílého saténu, lampy jako perly. Je to pohádkové! A přesto bych to vše nechtěla s někým, koho nemiluji. Chtěla bych to s vévodou z Hamiltonu, neboť ho miluji. Miluji ho k zalknutí, a ostatně slova na to nejsou, nedokázala bych mu to říct, nevěděla bych jak.
Na promenádu (fialové šaty, špatně), zkoušely jsme šedé šaty. Věřím, že brzy pojedu do Vídně. Bůh dej!