Neděle 11. května 1873

Do kostela (nové šaty, ujde to), je velmi horko, z kostela jsme domů přivezly Natálii Pattonovou. Pak doma, v jednu k Saveljevovým, paní je na umření, už dva dny je v bezvědomí a nemluví, a čtyři dny je krajně nemocná. Vešly jsme do pokoje; u ní byla stará paní Pattonová. Dívala jsem se na postel a nejprve jsem nic neviděla a hledala očima nemocnou, pak když jsem se přiblížila, uviděla jsem její hlavu, neboť tak zhubla, že ze silné, velké, obrovské ženy je téměř vychrtlá. Ústa otevřená, oči zavřené, nebo chvílemi pootevřené, ale zakalené a mrtvé, dýchání silné a těžké. Mluvilo se potichu, nedávala žádné znamení, lékaři říkají, že nic necítí, ale já věřím, že slyší a chápe vše kolem sebe, ale nemůže ani křičet, ani nic říct.
Když se jí máma dotkla, tichounce sténala. Starý Saveljev nás potkal na schodech, vzal mámu za ruku a, propuknuv v pláč a vzlyky, řekl mámě: Nevšímejte si, ti nejtěžší nemocní... k čemu to, vidíte, dejte pozor. Chudák, srdce se mi z toho svíralo aching. Pak jsem ho mlčky objala. Pak přišla jeho dcera, mlčky se přiblížila k posteli a pak, volajíc matku něžnými jmény, dala se do pláče. Ubohá! Už pět dní je v tomto stavu. Vidět svou matku umírat den po dni! Šla jsem se starým do jiného
pokoje. Poprosil mě, abych s ním zůstala. Jak zestárl za poslední dny! Každý má nějakou útěchu, jeho dcera má své děti, svého muže; a on sám, proživ se ženou třicet let, to je něco. Žil s ní dobře, nebo špatně? Ale samotný zvyk znamená mnoho. Vracela jsem se několikrát k nemocné. Hospodyně je celá uplakaná, je hezké vidět ve služebné tak velkou oddanost k paní. Starý se stal téměř dítětem. Ale to nejstrašnější neštěstí je pro jeho dceru. Neboť člověk může mít několik bratrů, sester, může mít jiného manžela, může mít jiného přítele, ale matka! Ta je jedinečná a žádná láska na světě se jí nemůže rovnat. Konečně jsme odjely, neboť bylo třeba poslat kočár pro děti Howardovy, které přijdou strávit odpoledne u nás. Při příjezdu jsme zastihly hraběnku de Mouzay a její dceru, zůstaly jsme si povídat, když přišli Howardovi, a ty dámy odešly.
Zůstaly jsme chvíli v salonu, pak jsem vzala chlapce do jídelny a odehrály jsme asi deset partií stolního kroketu. Umějí dobře hrát, a s mou láskou k této hře je opravdu velké potěšení mít dobré hráče.
Zatímco Dina a děvčata běhaly, křičely, lechtaly se, jak je to hloupé! Ti dva malí chlapci, téměř miminka, jsou dobře vychovaní, umějí konverzovat, mají dobré způsoby a chovají se jako dospělí. Děvčata člověka chytají za ruce, pas, krk, takovým způsobem, že člověk má vše pomačkané. Ale přesto je mám celkem ráda, ne jako nejstarší, tu druhou mám velmi ráda. Poté, co jsme snědly ovoce a bonbony, sešly jsme do zahrady. Pak kolem čtvrt na sedm odešly. Nemám moc ráda tyto zábavy. Děvčata mě jen objímala, bezpochyby je to od nich velmi hezké a byla bych nevděčná, kdybych si nevážila jejich lásky ke mně, ale není to příliš zábavné.