Úterý 13. května 1873

Dusno, šedo a lehký vítr, ale krásně. Na promenádu (černé šaty, růže), pár pochůzek ve městě, které jsem chtěla protáhnout, neboť pak jsme měly jít k Aničkovovým. Jsou to dobří obři, ale ne podle mého vkusu. Madame je natolik bezohledná, že vás tahá, štípe, třese vámi. A pak mají tak nepříjemný zvyk: zadržují vás, když už je konec, nebo se hádají, nebo to nemá konce. Drží vás, prosí, abyste zůstaly, nutí vás jíst. Je to bezpochyby velmi laskavé, ale já mám radši obry, kteří vám nabídnou jednou a pak přijmete nebo ne, aniž by vás hodinu mučili. Odejít je celý příběh a nakonec utíkám poté, co jsem byla stisknuta v železných náručích Madame do modrých skvrn.
Než jsem k nim šla, zašla jsem do New Scotland podívat se na látky na cestovní kostýmy, neboť do té Vídně určitě pojedu! Bůh-li dovolí. Chtěla bych šedý kostým, mušketýrský klobouk rovněž šedý s kohoutími péry. Bylo by to nesrovnatelné, okouzlující, jednoduché, distinguované, dokonalé. Chci do Vídně dvojnásob, neboť tam potkám vévodu z Hamiltonu, bezpochyby tam je. Je všude, kde je to dobré, a všude, kam se jezdí. Musím přiznat, že vypadá tak trochu jako řezník, zušlechtěného a hezkého bezpochyby. Ale mnoho řezníků je rudých jako on, tvář dost rudou a tlustou. Je to podobnost jako třeba ta mezi slečnou Gunnisovou a pokojskou z hotelu Chauvain, obě jsou blondýnky, tmavé oči, hezký obličej, ale obě jsou tak rozdílné, ach! ale tak rozdílné!
Ostatně vévoda je můj ideál, ve všem; obličej, vlasy, pleť, postava, mohutnost, způsoby, hlas, výraz očí, způsob oblékání; jeho fiakr, vše, vše je zvláštní, nic obyčejného, nic jako všichni ostatní. Jedním slovem, je můj ideál, lepšího než on není.
Ne že bych neviděla hezčí, dobře vím, že jsou hezčí, jsou dokonce lidé (hlupáci!), kteří ho shledávají ošklivým. Ale je ideálem mého vkusu, nic se mi nelíbí jako on. Miluji ho, nikoho jiného. Ach! Kdyby mě miloval jako já jeho! Neříkám, aby mě miloval aspoň z poloviny tak jako já jeho (jako v básních), neboť být milována méně, než člověk miluje, je smutné; chtěla bych naopak více, ale byla bych spokojená, kdyby mě miloval jako já jeho.
[Na okraji: Nebylo to špatné a je to, jak si myslím teď.]