Sobota 26. dubna 1873

V deset přišli Howardovi, ale prší, přesto jsme se rozhodli počkat, až déšť přestane; déšť skutečně přestal, ale je šedo a zima (vikuní šaty), konečně vyrážíme.
Dospělí, moje teta, pan a paní Howardovi a pan Copeland v jednom kočáře, dívky, Hélène, Lise, Aggie a já v druhém, a slečna Collignon a slečna Gaspardová se dvěma chlapci ve třetím.
Dina má pořád bolavou nohu a máma je nemocná kvůli té ničemnici Tolsté!
Počasí je pochybné, dorazíme na místo, začíná trochu pršet, pak dost silně, ale po bloudění okolím najdeme prázdnou vilu a rozhodneme se tam vejít a poobědvat, služka nám otevřela pokoje dole. Prostřeli jsme stůl v jakési zimní zahradě (jsme na hoře Vinaigre), jí se, pije, směje, je veselo, vše je dobré a je všeho dost.
Je krásně a vracíme se s otevřenými kočáry. Děti jsou okouzlující. Hélène má trochu mou povahu, říká, že nemá ráda květiny, krásné výhledy atd. atd., je jako já, a v mnoha dalších věcech také, má ráda společnost, a právem! Lise je sentimentálnější, Aggie má spoustu vtipu.
Chlapci jsou hodní, nekonečně milí a pozorní. Po obědě jsme se trochu prošli, pak jsme se ve tři vrátili domů spokojeni se svým dnem. V pět jsem vyšla pěšky se slečnou Collignon (nové režné šaty, dobře), je strašná zima, měla jsem svou sametovou pelerínu.
Večer ve Francouzském divadle (bílé šaty, rozpuštěné vlasy, dobře, s vyčesanými vlasy by to bylo přímo skvělé), dost lidí.
Kněžna Suvorovová ve dvou lóžích, v jedné ona, její dcera a jeden pán, v druhé její svita a syn.
Není zas tak krásná, jsou krásnější, které nejsou tolik obdivovány. Je krásná, ano, ale bohatství, její jméno, postavení, výstřednost, její hra, její zvyky jsou přitažlivější než její krása. To vše přitahuje lidi, a přidá-li se k tomu dost hezká tvář, pak je tu dokonalost. A je-li člověk jako ona, vše se jí daří, má vše, co si přeje, tvář nabývá spokojeného výrazu, spokojeného se vším, což nesmírně přidává k přirozeným půvabům.
[Na okraji: Dnes večer jsem viděla výraz všemocnosti, a nedokázala ho pojmenovat.]
Opravdu bych chtěla být jako ona, v postavení a dokonce ve všem.
Ach! kdybych mohla mít vévodu z Hamiltonu! Pak bych mohla být jako ona! (to jméno, které jsem právě napsala, když se na něj dívám, srdce mi buší). Je to dokonalost, bohatý, titulovaný, ušlechtilý, dobrák, a ze všeho největší je, že ho zbožňuji!
To je vše, po čem mohu toužit! Kdybych to mohla mít, byla bych nejšťastnější, protože jsem to od začátku neměla, uměla bych si toho lépe vážit.