Neděle 20. dubna 1873

Krásně, slunce a déšť zároveň, pak zataženo a zas pěkně.
Velikonoce. Svatý Svátek.
Vstala jsem v jedenáct. Lise Howardová mi přišla přát, byla jsem v košili, zůstala se mnou v ložnici. Pak přišly návštěvy.
Přinesli mi klobouk, jako ten slečny de Galve, ale z italské slámy, velmi hezký, jsem s ním velmi spokojená.
Na terase (černé šaty, Dinina režná tunika, nový klobouk velmi pěkný, unavený obličej).
Pak na koncert, samí hezcí Niceané. Jak bych chtěla odjet! Tak strašně se nudím! Nevím, jestli mi ta nuda připadá tak velká kvůli únavě, včera jsem si lehla pozdě, nebo jestli se opravdu nudím. Nikdo tu není.
Nice je nesnesitelný. Ach! jak bych chtěla odjet!
[Vložená stránka: 1874, 29. července, Spa.
Tak velká byla naděje, tolik jsem se modlila, že když to čtu, zdá se mi, že to, oč jsem prosila, se jednoho dne stane. Vzpomínám, kolik žáru a nadšení jsem vkládala do svých modliteb, které jsem říkávala večer a zapisovala. Zdá se mi nemožné, aby to dopadlo jinak. Byla jsem si tak jistá.
Navzdory tomu, co je, jsem strhávána k víře, že to, oč jsem [Škrtnuto: se modlila] prosila, se splní. Je to dnešní bláznovství, zítra se možná budu divit, jak jsem mohla dnes věřit v bláznovství z dřívějška.]
Dnes jsem tak nešťastná. Ostatně o svátcích se vždycky nudím. Pak domů.
Večer se jde do divadla, já jsem chtěla jít do Italské opery, představení paní Gallettiové „La Favorite". Ostatně nevím, jestli tam chci jít, nevím, co dnes chci.
Pustila jsem se do čtení „Mrs Haliburton's Troubles" od Mrs Henry Woodové. A přečetla jsem následující řádky:
Ať je tvým životním cílem cokoli, pracuj na něm. Ať jsi dědicem vévodství, nebo je tvým dědictvím jen každodenní lopota, cíl mít musíš; člověk, který žádný nemá, je nejubožejší bytost na zemi. Statečně vpřed, a získej svou cenu.
Dále:
Jen buď odhodlaný; jen s důvěrou hleď k cíli a pracuj pro něj, a jistě přijde. Z dálky se může zdát tak vzdálený, že sama naděje na jeho dosažení vypadá jako pouhá chiméra. Nevadí — vytrvale doufej a jdi dál a vzdálenost se bude s každým krokem znatelně krátit. Žádného skutečného dobra nebylo na tomto světě dosaženo bez práce.
Žádné skutečné dobro, jak upřímně věřím, nebylo nikdy získáno, pokud úsilí o ně neprovázelo Boží požehnání.
Učiň si z Boha přítele.
To na mě zapůsobilo. Ale co je třeba dělat, abych dosáhla toho, po čem toužím. Zoufám si, protože nemám ani nejmenší naději. Mé špatné nálady odtud pramení. Co bych neudělala, Bože! Můj cíl. Jeden mám. Ach! ano! Ale jak ho dosáhnout? Co dělat?
Zoufám si a to mě činí nešťastnou. Nesmím zoufat, nesmím. Musím důvěřovat Bohu. Bez Něj nemáme na tomto světě nic.
Věřím v Něj, důvěřuji Mu.
Vždy mě chrání. Dosud mi dává vše, oč prosím, i ty drobnosti. Jaké mám právo nedoufat?
Možná mi sesílá tuto dobu, kdy nemám nic, co by mi dávalo naději. Chce vidět, zda se Mu dokážu svěřit bez viditelného znamení, že se blížím k svému cíli. Zda se dokážu zdržet reptání. Nereptám, Pane! Ne, Bože.
Jak se mohu opovážit chtít, aby se mi vše stalo v jediném dni? Jsem příliš domýšlivá. S Boží pomocí budu mít možná vše v pravý čas, ve svém čase. Doufám, a zatím se odevzdávám tomu, co mám. Ale Bože! pomoz mi, neopouštěj mě.
[Vložená stránka: Tato pasáž mě naplňuje úžasem. Při čtení svého deníku se zapomínám a myslím jako tehdy.
Je nemožné, aby člověk takovou věc zastával bezdůvodně. Ta anglická pasáž mě udivuje, mate mi myšlenky a nutí mě myslet jako tehdy. Bylo by příliš troufalé takto zastávat hloupost, to, co říká, musí být na něčem založeno.
A kdo ví, možná mi sesílá tuto dobu naprostého převratu, úplné změny všeho, aby mě ještě jednou vyzkoušel! Kdo ví, možná způsobil to, co se stalo, aby mě vyzkoušel, a já jsem nedokázala tu zkoušku ustát!
Velmi často, skoro vždycky jsem zanedbávala modlitby, říkala jsem je rychle bez přemýšlení. Už jsem se nemodlila.
Byla jsem tak zklamaná, že jsem už o nic neprosila, jak se sluší.
Jenže nemohu, nesmím už rozumně prosit o to, oč jsem tehdy prosila.
Ale v tuto chvíli se modlím, a jako bych neměla víru, přesvědčení a ctnost jen v této naději, bez které by se všechno rozplynulo. Je to pravda, od té doby nejsem taková, jaká jsem bývala.]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky (citát z románu Mrs Henry Woodové „Mrs Haliburton's Troubles", který si Marie opsala): „Whatever may be your object in life, work on for it. Be you the heir of a Dukedom or be your heritage but that of daily toil, an object you must have, a man who has none is the most miserable being on the face of the globe. Bear manfully onward and get the prize."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Only be resolute; only regard trustingly the end, and labour for it and it will surely come. It may look at the distance so far off that the very hope of attaining it seems but a chimera. Never mind bear hopefully on, and the distance will lessen palpably with every step. No real good was ever attained to in this world, without working for it."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „No real good, as I honestly believe, was ever gained, unless God's blessing was with the endeavours for it."
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Make a friend of God."