Sobota 19. dubna 1873

Ráno v kostele (černé šaty), zpovídala jsem se. Kněz mi řekl, že ráda na sebe upozorňuji, že jsem marnivá atd. atd. atd. Pak domů, pak nejrůznější pochůzky po městě.
Večer v jedenáct na půlnoční mši (nové bílé šaty, nesmírně hezké; účes od Allarda na způsob hraběnky de Galve, velmi pěkný; ale můj obličej ne moc).
Skarjatinovi se na mě hodně dívali.
Ach! ve městě jsem viděla Carlose Hamiltona, ale když nás už minul, Walitský mi říká:
— Tak co! proč nevyskočíte z kočáru?
Tak jsem zakoktala cosi ve smyslu:
— Ach! teď ne.... a zrudla jsem se slovy:
— Vidíte, chtěla jsem se slušně chovat a vy děláte hlouposti.
Dina řekla:
— Ona z toho dokonce rudne.
[Na okraji: Měla jsem očerněné obočí a bylo to vidět. Bylo to strašné.]
Naštěstí mé zardění nebylo jimi špatně vyloženo a vzali to prostě tak, jako když jsem ráda, že vidím pana Mawleyho, paní Paškevičovou atd., jednoduše proto, že jsem je viděla jinde.
Vraťme se ke mši, obrovské množství lidí, mnoho cizinců, slečna Collignon byla s námi, chová se dobře.
Slečna de Galve vstoupila s nějakou Angličankou a velmi vysokým Angličanem hloupého vzezření, byla příšerně špatně učesaná, v modrých hedvábných šatech; dnes nebyla ani půvabná, ani elegantní, ani hezká, ani vůbec nic, nevěděla kam se dít a nebyla si jistá; je to přirozené, vejít do cizího kostela bez nikoho ruského je velmi trapné.
Jen v kostele si dokážu představit jeho tvář, je to zvláštní, v kostele si ho představuji celkem dobře a pokaždé, když se mi jeho tvář zjeví, srdce se mi svírá, jak se říká rusky, nenacházím ve francouzštině slovo, které by tu věc vyjádřilo tak přesně.
Myslím, že nepojedeme do Ruska, a na jedné straně jsem ráda, protože bude větší šance ho potkat.
Jaké je mé postavení!
Miluji stín, jejž nemohu dostihnout. Nezná mě, nikdy si nepředstaví, že ho mohu milovat, a přece bych věnovala veškerý svůj čas tomu, abych předvídala jeho přání a učinila ho šťastným! Ale Pán Bůh vidí, že ho miluji upřímně. Ví, jak moc po něm toužím.
Ach! Bože, neopouštěj mě! Úpěnlivě Tě prosím, pomoz mi stát se jeho ženou. Zbožňuji ho. Miluji tolik poprvé! Učiň mě šťastnou! Ach! Bože, bdi nad ním, chraň ho přede všemi možnými neštěstími, uchovej ho!
Jsou čtyři hodiny, když si lehám.