Úterý 8. dubna 1873

Hezké počasí.
Na promenádě (modré šaty, dobře), dost lidí ve srovnání s tím, co je v Nice.
Dina mě obtěžuje řečmi o tom mladíkovi, který mi dal na karnevalu bonbóny; dozvěděla jsem se jeho jméno u střelby — de Casa Play. Zajímá mě jako loňský sníh, to je čistá pravda, a vadí mi, že mě tím obtěžují.
Je hubený, tmavý, malý — to stačí, aby se mi nelíbil.
[Napříč stránkou: Přiváděl Dinu do rozpaků a ona to sváděla na mě.]
Ostatně nepatřím snad vévodovi? Miluji ho, jeho jediného. Musím věřit tomu, co píšu, neboť říkám čistou pravdu a nepotřebuji se přetvařovat.
Dnes celkem dobrá procházka... Slečny Šipinské a Galvová se synem kněžny Suvorovové na koních — jak bych chtěla být s nimi. Galvová se mi velmi líbí, na koni je skvělá.
[Tři řádky přeškrtnuty]