Sobota 1. března 1873

Krásné počasí. Máma byla včera v Monaku, viděla Boreela a mluvila s ním. Gouškevič říkal, že se při večeři bál, aby se Boreel kvůli Prusku nepodral s Gagarinem, byl tak zlý, špatný; ráno se u nás o něm mluvilo. Na promenádě ve tři, když jsem měla vše hotové (vikuní oblečení), mnoho lidí. Neviděla jsem ani jednoho, ani druhého, už dva dny; to je smutné. Boreel je bezpochyby na matiné v Cercle Masséna, je sobota. Kolem šesté chtěla máma jít na matiné, vstoupily jsme spolu, obešly jsme sál jednou dokola a zasypávali nás pozdravy, náš příchod vzbudil senzaci; zůstaly jsme jen dvě minuty a všichni se na nás dívali, to proto, že jsme jen vstoupily, rozhlédly se a odešly. Bylo tam dost lidí, oslovovali nás ze všech stran, máma se zavěsila do Nagornoffa, já do slečny Antonské. Vyšly jsme, pak — Boreela jsem neviděla, byl bezpochyby v jednom z malých salónků, kam jsme nevešly. Dojem byl celkově velmi dobrý, jsem velmi spokojená. [Škrtnuto: Říkám všem.] Náš přijímací den je v pondělí: to jsem už řekla mnoha lidem. Jak jsem ráda, aspoň takto budeme mít známosti. Opravdu jsem velmi spokojená.
Píši znatelně lépe.
Ach! Jak jsem šťastná, mám skoro vše, oč žádám, ach! Bože můj. Děkuji! Pane, zařiď, aby nám byl vévoda představen, prosím Tě. Boreel také, protože ačkoli zdraví mámu, to nestačí, chtěla bych, aby znal i mě.
Večer v Opeře (černé hedvábné šaty s výstřihem vpředu, s mušelínovým límečkem, velmi pěkné, vysoký účes se zlatou čelenkou, žádné ozdoby, opět velmi zdařilé) „Ruy Blas" a „Nelly". Jenomže je škoda, že z lepší společnosti tam nebyl nikdo, divadlo bylo dost plné, ale prázdné — nikdo, kdo by se na mě díval. Byla jsem velmi dobře oblečena, jednoduše, comme il faut!