Neděle 2. března 1873

Občas prší, jinak šedo. V kostele (černé šaty, šedý kabátek) málo lidí, pak na koncert — já, Dina a Emile, ostatní v Monaku (černé sametové šaty, Dinin klobouk), mnoho lidí, ale po pár minutách hudby začalo pršet, hudba ustala a kočáry se rozjely. Udělaly jsme pár okruhů po městě. Bože, jak je to smutné počasí — nejenže mě to připravuje o pohled na Boreela, kterého jsem neviděla už tři dny, ale navíc mi to brání vidět a být viděna ostatními.
Neodvažuji se už ani doufat, ani žádat, abych viděla Hamiltona, a kdybych ho viděla, připadalo by mi to jako sen — zdá se mi to nemožné, to je příliš velké štěstí.
Popletla jsem data, popletla jsem si dny o jeden den.