❦
Sobota 22. února 1873
Samedi 22 février 1873
Na promenádě (černé šaty, šedý kabátek), dost lidí. Viděla jsem Boreela jen jednou, jak jde pěšky a hovoří s Nastjou.
A la promenade (robe noire, casaque grise), assez de monde. Je vis Boreel une seule fois causant à pied avec Nastia.
Slečna Collignon nemocná. V šest hodin jsem jela pro mámu na nádraží. Večer ve Francouzském divadle (modré šaty) na „Isméně“, „Hráč na flétnu“, opéra bouffe o jednom dějství. „Sluhové“ ve třech dějstvích, poslední kus byl velmi dobrý. V divadle moc lidí nebylo. V lóži v přízemí paní a slečna Bravurová, za slečnou byl kníže, který se jí dvořil. Vypadali tak šťastně. Závidím jim, přála bych si vévodu z Hamiltonu. Chtěla bych, aby mě miloval. Ach! Proč ho nevidím? Jak bych si to přála, ale úplně sama.
Mlle Collignon malade. A six heures je suis allée chercher maman à la gare. Le soir au Français (robe bleue) voir « Ismène » « Le joueur de flûte » opéra bouffe en un acte. « Les domestiques » en trois actes, la dernière pièce était très bien. Au théâtre pas beaucoup de monde. Dans une loge des baignoires Mme et Mlle Bravura, derrière Mademoiselle il y avait le prince qui lui faisait la cour. Ils paraissaient si heureux. Je les envie, je voudrais avoir le duc de Hamilton. Je voudrais qu’il m’aime. Oh ! pourquoi ne le vois-je pas ? Comme je le voudrais, mais toute seule.