❦
Pátek 21. února 1873
Vendredi 21 février 1873
V devět hodin si pro mě Howardovi přijeli na koních, málo lidí, docela příjemná projížďka do Carabacelu. Coco se chtěl vrátit do stáje a zlobil.
A neuf heures les Howard vinrent me chercher à cheval, peu de monde, assez bonne promenade, au Carabacel. Coco voulait rentrer dans l’écurie et faisait des bêtises.
Viděly jsme Abramovitche a Logého. Když jsme se už chystaly domů, chtěla jsem si zacválat, ale Coco se tvrdošíjně zastavil před naším domem, takže jsem musela dovnitř. Paní Howardová mě doprovodila až domů, velice laskavá.
Nous vîmes Abramovitch et Logé. Sur le point de rentrer, je voulais galoper mais Coco s’est arrêté obstinément devant notre maison de manière que je dus rentrer. Mme Howard m’a accompagnée jusqu’à la maison, très aimable.
Odpoledne jsem studovala, nikam jsem nevyšla, jen na půl hodiny na terasu (šedá kazaka, bez klobouku), dost lidí.
L’après-midi j’étudiais, je ne suis pas sortie excepté une demi-heure à la terrasse (casaque grise, sans chapeau), assez de monde.
Ráno, když jsem se chystala domů, zahlédla jsem Boreela, jak projíždí uličkou u naší vily, díval se na mě, spatřila jsem ho teprve ve chvíli, kdy mizel, ale myslím, že mě viděl dříve, když kůň nechtěl jít, protože přijížděl naproti v drožce. Jsem dnes úplně nešťastná, jsem v hrozném stavu, jestli to takhle půjde dál, nevím, co ze mě bude, každou minutu se bojím, že mi někdo najde deník, že se někdo dozví mé tajemství o vévodovi, každou chvíli myslím na to nešťastné město „Hamilton“, které jsem vyškrábala z mapy. Bojím se učit zeměpis ze strachu, že dojdeme ke Skotsku. Jak šťastní jsou lidé, kteří nemají žádné tajemství! Ach! Kdyby věděl, co pro něj snáším! Vyškrábala jsem to jméno z hlouposti, nevím proč, měla jsem ho raději nechat podtržené, to bylo méně nápadné. Ale slečna Collignon to ví. Čekám na ten strašný den, kdy budu muset vyznačit města Skotska! Ach! Bože, zachraň mě! Upokoj mě! Smiluj se.
Le matin lorsque j’étais sur le point de rentrer je vis Boreel passant dans la ruelle près de notre villa, il me regardait, je ne le vis qu’au moment où il disparaissait mais je crois qu’il m’a vue avant quand le cheval ne voulait pas marcher parce qu’il venait vis-à-vis dans un fiacre. Je suis toute malheureuse aujourd’hui, je suis dans un état affreux, si cela continue, je ne sais pas ce que je deviendrai, j’ai peur à chaque minute qu’on ne découvre mon livre, qu’on ne sache mon secret du duc, à chaque instant je pense à cette malheureuse ville de « Hamilton » que j’ai grattée sur la carte. Je crains d’apprendre la géographie de crainte d’arriver en Ecosse, à cause de cela. Comme les personnes qui n’ont aucun secret sont heureuses ! Oh ! s’il savait ce que j’endure pour lui ! J’ai gratté ce nom par bêtise, je ne sais pourquoi, il fallait mieux le laisser souligné, c’était moins voyant. Mais Mlle Collignon le sait. Je m’attends à la journée terrible où je devrais marquer les villes d’Ecosse ! Oh ! mon Dieu sauve-moi ! tranquillise-moi ! Par charité.
na okraji
Jak dojemné!
dans la marge Comme c’est touchant !