Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 6. února 1873

V poledne v Monaku. Velký den pro mě, větší než dostihy, protože vévoda tu bude a zúčastní se střelby, zatímco dostihů se neúčastní, ač je komisařem.
Učiň, Bože můj, ať mě pozná.
Ze všeho, co píšu, se snažím opravovat, co mohu – ne pravopis, to by bylo příliš obtížné; neopravuji, mýlím se, píšu, co cítím, a sotva opravuji chyby v místních jménech a osobách.
Můj dnešní styl není vznešený, ale ten z doby před několika měsíci byl jednoduše odporný. Moje malé lsti a vysvětlivky jsou směšné a červenám se za ně, ale nechávám vše.
Je to důležitý dokument pro literaturu a pro budoucí pokolení!
V době, kdy jsem psala své první sešity, zdálo se mi, že je budou v knihách o literatuře citovat jako vzorné ukázky. (Jaká troufalost!)
Když jsem dorazila ke střelnici, dozvěděla jsem se, že vévoda byl vyřazen ze soutěže. Nu dobrá – zase ho neuvidím, nemám štěstí.
Spousta Angličanů nádherně oblečených – ty nejšpinavější kostkované obleky. Baron Merck měl božskou košili a kravatu, košili růžovou. Jak je to smutné, že jsem neviděla vévodu! Tolik jsem si ho přála, den začal tak úchvatně, ale jaký smutek večer!
Celou dobu se jeho jachta procházela před terasou střelnice.
Tribuna mi připomněla tu v Badenu a tu v Nice.
Bože můj, dej mi spatřit vévodu, snažně Tě prosím, zítra na dostizích.

Poznámky

Mariiny deníky se skutečně staly významnými literárními dokumenty, byť ceněnými spíše pro svůj psychologický vhled a hodnotu pro dějiny společnosti než jako stylistické vzory. Její vědomí vlastních raných literárních ambicí svědčí o pozoruhodné zralosti. ↩
Střelecké soutěže na holuby v Monaku byly prestižní události, které přitahovaly mezinárodní aristokracii. Být „mis hors concours" (vyřazen ze soutěže) znamenalo, že vévoda byl ze soutěže vyloučen, možná kvůli svým předchozím vítězstvím nebo svému postavení mecenáše. ↩