Pátek 24. ledna 1873

Dnes jsou moje narozeniny. Právě mi bylo třináct.
Jely jsme s mámou k Howardovým. Zůstala jsem s dětmi v zahradě.
Zítra budu jezdit na koni.
Když jsme se vrátily, vyšla jsem na terasu. Jaký krásný výhled se z té terasy naskýtá!
Najednou, právě ve chvíli, kdy jsem se chystala vejít do vily, volá na mě slečna Collignon:
„Pojďte, Marie!“
V tu chvíli po promenádě procházel vévoda z Hamiltonu.
Měl na sobě tentýž oblek jako onehdy. Byl překrásný, ale neviděl mě. Zabránili mi, abych ho ještě jednou spatřila. Zmizel, aniž mě mohl spatřit – a já přitom byla tak hezká v té zelené sukni a šedém kabátku! Jaká škoda!
Kolikrát jsem už na tu terasu chodila úplně sama.
Jednou bylo šero, nebe bylo smutné, hustá mlha pokrývala moře i část města. Bylo velmi vlhko. Vévoda z Hamiltonu zrovna toho dne projížděl kolem ve chvíli, kdy jsem se opírala o zábradlí terasy.
Skláněl se v kočáře, aby si zapálil doutník, a nejspíš mě neviděl.
Tehdy jsem si řekla:
„Třicetiletý muž, člověk, který nezná nic než dostihy, koně, střelbu, lov a zbožňuje dobré víno a špatné ženské, jede ke své milence, zapaluje si doutník s klidným a spokojeným výrazem, a já bláhová se na něj dívám a představuji si, že mě ani nemůže spatřit!“ To všechno si myslím, a zároveň mě napadlo, že jsem přes to všechno velice šťastná, protože jsem ho toho dne viděla, a že to je vlastně to hlavní, po čem toužím.
Stále jsem měla před očima vévodu z Hamiltonu, když jsem přitiskla hlavu k hrudi slečny Collignon a několikrát ji objala, tak hluboce jsem byla šťastná.

Poznámky

Pozn. překl.: Marie se narodila 12. listopadu 1858 (starého stylu), sedm měsíců po svatbě svých rodičů. Aby to rodina zakryla, slavila její narozeniny 12. ledna a tvrdila, že se narodila předčasně (Kernberger 2013, chronologie); 12. leden starého stylu odpovídá 24. lednu západního kalendáře. Ve skutečnosti bylo Marii čtrnáct. Pravdu se dozvěděla od otce v roce 1878 a na jejím náhrobku byl později vyryt nepravdivý rok 1860 (Kernberger 2013). ↩