Středa 20. srpna 1884

Dnes jsem nechala mámu a tetu jít tam samotné – myslely si, že jsem zůstala doma pro efekt... Dina přijde a najde mě ležící.
„Tak ty nejdeš navštívit Julese? Řekly bychom mu, že nás ty dámy ze žárlivosti zamkly a že jsme utekly přes kuchyni...“
Tato hloupost mě oživí – obléknu se v mžiku a jdeme tam s naším příběhem, který rozesměje Julese. Není mu dobře – ale bavíme se spolu stranou. Trvá velmi na tom, abych měla při práci dobré místo a pohodlí. Pak... řeč přijde na přeměny, na budoucí život, na nicotu...
Zatímco paní Bastien-Lepageová, máma, teta, Dina a Emile mluví o jablkách z Damvillers, o ledové skříňce...
K té ledové skříňce musím říct: protože jeho služka našla pohodlnější než naše, poslal ji nám zpátky. Dobírala jsem si pak ty dámy čtyřicet osm hodin – a to i před architektem, který to vyprávěl Julesovi; teď slovo „ledová skříňka“ pokaždé vyvolá vtipy.
Já jsem ochotna filozofovat s tímto nemocným... Jsem z toho dokonce nadšena – ale paní Mackayová?
Nejen že jsem našla síly tam jít – ale prý jsem vypadala dokonce hezky! Volná kazaka z žebrovaného šedého sametu, bílé krajky a kulatý klobouk s šedými ptáky a závojem.
Řekl: „To dítě je velmi koketní.“
Právě jsem vstala po dni s horečkou – a všechno jsem na sebe naházela jen tak nazdařbůh – ale jedině tak se to povede.
Velmi jemná pleť, bledá a trochu růžová – to je velmi hezké se šedou. Dobře – pravděpodobně nic neviděl.
Jakou výbornou povahu má Emile. Řekla jsem, že je omezený... Vyjádřila jsem se špatně.
Je velmi inteligentní – ale tak přímý, tak poctivý, tak láskyplný a tak dobrý, že někdy vypadá hloupě.
A jak miluje svého bratra.
Teď, když vidí, že nás Jules rád vídá – a protože ví, že jsem velmi choulostivá – snaží se celou dobu být příjemný a vyhnout se stínu jediného slova, které bych mohla špatně vyložit... abych ho dráždila.
A Jules?... Julesovi není dobře. Ale co ho vlastně trápí?
Je-li prostě... vyčerpán, uzdraví se. Paní Mackayová koná zbožný skutek tím, že ho nepřichází navštívit – a až se zotaví, půjde za ní. Prozatím potřebuje vývary a přátelství.
Tak. Je to tvrdé – ale tak to je.
Nuže – a moje šaty a můj vzhled a?? Ale koneckonců...
Tolik věcí...