❦
Úterý 19. srpna 1884
Mardi 19 août 1884
Jsem tak rozbitá, že sotva mám sílu obléci plátěné šaty bez korzetu, abych šla k Bastienovi.
Je suis tellement patraque que j’ai à peine la force de mettre une robe de toile sans corset, pour allez chez Bastien.
Matka nás přijímá výčitkami. Tři dny! Tři dny bez návštěvy! To je přece hrůzné. A jakmile jsme v pokoji, Emile volá: „Jakže, to už je konec? Copak už žádné přátelství?“
La mère nous reçoit par des reproches. Trois jours ! Trois jours sans venir ! Mais c’est horrible. Et sitôt dans sa chambre c’est Emile qui s’écrie: comment c’est donc fini ! Eh quoi plus d’amitié.
„Tak vy mě tedy opouštíte,“ řekl pak on sám. „Ach, to není hezké!“
- Eh bien vous me lâchez-donc dit alors lui-même. Ah ! ce n’est pas bien !
Moje koketnost by chtěla, abych zde opakovala vše, co nám řekl v milých výčitkách a ujištěních, že nikdy, nikdy nemůžeme přicházet příliš často.
Ma coquetterie voudrait que je répète ici tout ce qu’il nous dit d’aimables reproches et d’assurances que jamais, jamais nous ne pouvons venir trop souvent.
Ale měla bych tančit radostí! Emile řekl, že se oživil teprve naším příchodem.
Mais je devrais danser de joie ! Emile a dit qu’il ne s’est animé qu’à notre arrivée.
Zkrátka je to až dojemné... Nelze již váhat – přátelé, chtěl mě přece bít!
Enfin c’est à un point touchant... Il n’y a plus moyen d’hésiter car mes amis il a voulu me battre !
Chápete, že po takovém fyzickém napadení nemohu pochybovat o jeho lásce.
Vous comprenez qu’après des voies de faits je ne puis plus douter de son amour.
Když mu teta řekla, že jim bráním chodit ho navštěvovat každý den, přiblížila jsem se, poklekla před postelí:
Ma tante lui ayant dit que je leur empêchais d’aller le voir tous les jours je me suis approchée, à genoux devant le lit:
„Ano – protože lidé, které máme nejraději, nakonec začnou nudit... každý den.“
— Oui, parce que les gens qu’on aime le plus finissent par ennuyer... Tous les jours.
Pak mě uchopil za bradu – poslyšte, národové Francie – a zvedl ruku udělal pohyb, jako by mě chtěl uhodit, zatímco jsem mu nabízela záda. Neráčil udeřit. Ale hle – malířský student, který mě vzal za bradu. U všech rohatých.
Alors il m’a saisi le menton, écoutez ça, peuples de France, et a levé la main fait le geste de me battre pendant que je lui présentais l’échine. Il n’a pas daigné frapper. Mais voilà un rapin qui m’a pris le menton. Sapristi.
Po tom konec nadějí, přátelé – jsem jen [holka].
Après ça plus d’espoir mes amis, je ne suis qu’une [gamine].
A jak naléhal, abychom přicházely:
Et comme il insistait pour qu’on vienne:
„Kdo chce být zbožňován, musí se dělat vzácným,“ říkám.
— Pour se faire adorer il faut se faire désirer dis-je.
„Och! Ale den má čtyřiadvacet hodin – když mi věnujete jednu, zbývá třiadvacet, během nichž po vás toužím...“
— Oh ! mais la journée a vingt-quatre heures en me donnant une heure il en reste vingt-trois pendant lesquelles on vous désire...
„Je-li to takhle,“ říkám [s] komickým pohnutím, „jsem poražena... Ano, jakmile je to tak... Žádný odpor není možný!“
— Si c’est à ce point, dis-je [avec] une émotion comique, je suis vaincue... Oui, du moment qu’il en est ainsi... Plus de résistance possible !
S námi večeří Emile, pop a jeho dcera.
Emile dîne avec nous, le pope et sa fille.
Ale co říkáte na Julese? Předně je dokonalý – ve svých nejsmělejších snech... Nemohla jsem si ho přát laskavějšího k nám. Já jsem s ostatními, v jednom celku.
Mais que dites-vous de Jules ? D’abord il est parfait, dans mes rêves les plus... Je ne pouvais le voir plus affectueux pour nous. Moi je suis avec les autres, en un bloc.
A paní Mackayová?
Et Mme Mackay ?