Sobota 16. srpna 1884

Hle – první den, kdy jsem skutečně pracovala. Ve fiakru – a jsem tak ztuhlá a rozbolavělá, že si po návratu domů nechám osprchovat záda atd. Ale jak se člověk potom cítí dobře!
Emile dnes ráno upevnil mé plátno. Co se týče toho ubohého Julese – je mu lépe, byl v Bois. Snesli ho dolů a zase nahoru v křesle. Vypravoval to Félix, který přišel pro mléko ve čtyři hodiny. Týden už pije kozí mléko od naší kozy – představte si radost těch dam. A to není vše – ráčí být... tak důvěrný, že pro mléko posílá, kdykoli se mu zachce. To je tedy skvělé.
Takže ho ztratíme, protože je mu lépe.
Ano, zdá se, že dobré časy se chýlí ke konci. Nebude možné navštěvovat muže, který vychází z domu. Mohly jsme si tam sednout – a neměl jak utéct ze své postele – teď je konec.
Ale nemalujme čerta na zeď – byl v Bois, ale nesli ho v křesle, a pak si lehl. To neznamená, že vychází. Je tedy naděje. Možná bude ještě velmi nemocný.
Tento muž by mohl zabránit tomu, abych měla talent. Chce mi dávat rady – jeho rady mě ovlivní a já už nebudu sama sebou.
Od Tonyho rady žádat – to je dobré, jako by zpíval. Ale potichu Když jsem se Tonyho bála, bylo to proto, že mi mohl říkat věci o řemesle, o ateliéru.
Ale Bastien! Ani si nedovedu představit svou nezávislost tváří v tvář tak strašnému soudci. Až bude obraz hotov, ať mi řekne, co si o něm myslí – ano, budu poslouchat s hrůzou a studeným potem; ale zatímco na něm pracuji – to je má smrt.
Budu poslouchat jen sebe – ale hluboce mě to rozruší. Už kvůli němu jsem málem zkazila svůj obraz – a ten se přes všechno mé úsilí dosud nevzpamatoval. Ale odmítnout mu o tom mluvit! Myslí, že mi prokáže službu, a byl by zraněn.
Ocitnout se pod vlivem umělce, jemuž absolutně věřím... nebo téměř absolutně...
Včera byl rád, že jsem mu o tom mluvila... Ale já nechci.
A po všech těch vývarcích a po všech těch lososech v aspiku bude považovat za svou povinnost vést mě. Ach, ten pes!
Ať mi řekne: „Tato část není dost to nebo ono“ – takovou radu přijmu i od Tonyho. Stačí to přemalovat. Ale pokud jde o obraz samotný, o pózu, o výraz nebo o rozvržení – ne, ne. Nikdo.
Zkrátka – chtěla bych, aby byl do mě zamilován – a místo toho mi bude dávat rady, které mě rozruší, rozladí a už předem pokoří!
Jsem velmi malý panovník – ale nezávislý. Ráda ho budu obdivovat na kolenou – ale každý na svém.