❦
Pátek 15. srpna 1884
Opět náčrtek ve fiakru – je to nepohodlné a Coco si sedl do mé palety.Vendredi 15 août 1884Encore l’esquisse, en fiacre, c’est incommode et Coco s’est assis dans ma palette.
Jít k Bastienovi mě stojí skutečné úsilí.
Il me faut faire un vrai effort pour aller chez Bastien.
Pokaždé, když tam jdu, oblékám se jako pro sto lidí – a silou vůle dokážu i dobře vypadat.
Chaque fois que j’y vais je m’habille comme pour cent personnes, et je parviens même à avoir bonne mine à force de volonté.
A k čemu? Dnes ráno mě napadlo, že architekt je do mě rozhodně a vážně zamilován. Ano – chvílemi jsem o tom hluboce přesvědčena. Mohu se mýlit. Ale co když je to přece pravda? Jaká šílenost... a neštěstí... Ne, tak se člověk nemýlí – nemýlím se – jen je to věc, která mi působí bolest, a přitom radost, chápete?
Et à quoi bon ? Je me suis imaginée ce matin que l’architecte en tient décidément et sérieusement pour moi. Oui par moment j’en ai la profonde conviction. Je puis me tromper. Mais si c’était vrai pourtant ? Quelle chose insensée... et malheureuse... Non, on ne peut pas se tromper comme cela, je ne me trompe pas, seulement c’est une chose qui me fait de la peine tout en me faisant plaisir, vous comprenez ?
S ním jsem v přátelském, kamarádském poměru – tropím si z něho legraci, dráždím ho, dělám dítě. Ale jsem si jistá, že kdybych deset minut předstírala chování, jaké má žena k muži, jemuž se líbí a kterého chce přimět, aby promluvil...
Je suis avec lui sur le pied d’une camaraderie très amicale, je le blague, je le taquine, je fais l’enfant. Mais je suis sûre que si pendant dix minutes, j’affectais le maintien qu’on a avec un homme auquel on plait et qu’on veut faire parler...
Ale to jsou pravděpodobně hlouposti. Ach! To by bylo absurdní!
Mais ce sont probablement des bêtises. Ah ! ce serait absurde !
Jsem už tedy tak daleko, že se oblékám s nejvyšší rafinovaností, abych šla do ulice Legendre. Ale každá návštěva je doprovázena váháním a pochybami a... jako by to byl začátek. A k čemu? A proč? Je to zbytečné. Zná mě dva roky. A pak – je příliš nadřazený, příliš... jako já – abych se mu líbila. Zná mě dva roky. [Ale] můj obraz!
J’en suis donc à faire des toilettes de haut raffinement pour aller rue Legendre. Mais chaque visite est accompagnée d’hésitations et de doutes et... comme un début. Et à quoi bon ? Et pourquoi faire ? C’est inutile. Il me connaît depuis deux ans. Et puis il est trop supérieur, trop... comme moi pour que je lui plaise. Il me connaît depuis deux ans. [Mais] de mon tableau !
Tato bytost vyšší podstaty, tento vytříbený duch, tento geniální umělec, tento básník... A pak mě zná dva roky.
Cet être d’essence supérieure, ce raffiné, cet artiste de génie, ce poète... Et puis il me connaît depuis deux ans.
Takže by to najednou... ne, nikdy.
Ce serait donc que tout à coup... non, jamais.
Jeho matka se mi vrhá do náruče a nazývá mě svou drahou malou Marií. Dnes večer je tam hodně lidí. Konečně mám příležitost stisknout ruku Baudemu, mému rytci. Hle – opět výborná povaha jako Emile; ten přichází kolem půl sedmé a zastihne tam mou tetu, Dinu a mě.
Sa mère se jette dans mes bras en m’appelant sa chère petite Marie. Il y a du monde ce soir. J’ai enfin l’occasion de serrer la main de Baude mon graveur. Voilà encore une excellente nature comme Emile, celui-là rentre vers six heures et demie et puis trouve là, ma tante, Dina et moi.
Jules má mou tetu velmi rád. Říká, že je to obětavost a laskavost v jedné osobě. A vlastně je to pravda. Teta je mnohem lepší než máma – a vždycky ta obětovaná, vždycky.
Jules aime beaucoup ma tante. Il dit que c’est l’abnégation et la bonté en personne. Mais au fait, c’est la vérité. Ma tante est bien meilleure que maman et toujours sacrifée, toujours.
Je mu lépe a při nějaké příležitosti mi řekne jednu z těch milých poznámek, které se říkají každému.
Il va mieux et il me dit à propos de je ne sais quoi une de ces amabilités qu’on dit à tout le monde.
„To je vám tedy líp, že jste tak laskavý?“
— Vous allez donc mieux que vous êtes aimable ?
To rozesměje všechny.
Ça fait rire tout le monde.
škrtnuto„Nuže.“
— Eh bien.
Emile mu vyprávěl o vtipech, které jsem dělala doma, myslel si, že mě tím uvede do rozpaků – tak se natřásám a dělám tvářičky, a pak náhle:
Emile lui a raconté des plaisanteries que j’ai faites à la maison croyant m’embarrasser, alors je fais des grâces et des mines et puis brusquement:
„Ach! Myslíte, že se vás bojím – počkejte chvíli a uvidíte!...“
— Ah ! vous croyez que j’ai peur de vous, attendez un peu, et vous verrez !..
„Ne! Byla byste nesnesitelná, kdyby vás nikdo trochu nebrzdil...“
— Non ! vous seriez insupportable s’il n’y avait personne qui vous tienne un peu...
„Ach, jak se mýlíte – byla bych mnohem lepší, veselejší, milejší, duchaplnější.“
— Ah ! comme vous vous trompez, je serais bien mieux, plus gaie, plus gentille, plus spirituelle.
„Ale to je naprosto nemožné.“
— Mais cela est tout à fait impossible.
To řekl Jules – je to banalita, ale...
C’est Jules qui l’a dit, c’est une banalité mais...
„Nuže, budete-li hodná, povím vám o svém obraze!“
— Eh bien si vous êtes bien sage, je vous parlerai de mon tableau !
„Ach!!!“
— Ah !!!
A usadí se v posteli, aby pozorně poslouchal – a já sedím velmi blízko, s lokty na přikrývce, skoro se ho dotýkajíc.
Et il s’installe dans son lit pour bien écouter et moi assise tout près, les coudes sur la couverture, le touchant presque.
Ostatně je řeč jen o praktickém způsobu, jak dělat náčrtek na ulici; uklidňuje mě ohledně obtíží. Vypadám, jako bych se zpovídala – oči do očí.
Il n’est du reste question que de la façon pratique de faire une esquisse dans la rue, il me rassure sur les difficultés. J’ai l’air de me confesser, les yeux dans les yeux.
K čemu? Zná mě dva roky. A pak [Škrtnuté slovo] Nikdy.
A quoi bon ? Il me connaît depuis deux ans. Et puis
Jak jsem přecházela pokojem, jeho matka mě chytila a políbila mě téměř násilím – dívala jsem se na něj se smíchem a on se také smál, s velmi laskavým výrazem.
Comme je traversais la chambre, sa mère m’a attrappée et m’a embrassée comme de force, je le regardais en riant et il riait aussi, l’air très bon.
Ale zná mě dva roky.
Mais il me connaît depuis deux ans.
Nikdy. Nikdy. Nikdy. To se nemůže stát.
Jamais. Jamais. Jamais. Ça ne peut pas arriver.
Jak by se mohlo stát, aby věc, na níž myslím dlouho a po níž toužím, přišla náhle takto... Zvlášť když jsem na ní pracovala!... Tak málo věřím logickým výsledkům... Vždy se to pokazí. Kdybych o tom aspoň ani nemyslela, ani nepsala – ale po tolika... Oh! Ne, nikdy. Vždyť mě vídá už dva roky. S tím druhým... Hned jsem viděla, jak to je. Ostatní také. Ale tento. Ale no tak, je to naprosto nemožné. Byť by to bylo jen proto, že dobře neslyším. Znáte něco krutějšího?
Comment voulez-vous qu’une chose à laquelle je pense depuis longtemps et que je désire arrive tout d’un coup comme ça... Surtout que j’y ai travaillé !... Je crois si peu aux résultats logiques... Ça rate toujours. Si encore j’en avais ni pensé, ni écrit mais après tant de... Oh ! non jamais. Enfin il me voit depuis deux ans. Avec l’autre... J’ai tout de suite vu ce qui en était. Et d’autres aussi. Mais celui-là. Voyons, c’est tout à fait impossible. Quand cela ne serait que parce que je n’entends pas bien. Connaissez-vous rien de plus cruel ?
Oh! Absolutně nemožné. A nikdy to nebude. A z jakého důvodu? Jsme lidé se srdcem – já mám trochu talentu, on nás má velmi rád. A to je víc než dost.
Oh ! absolument impossible. Et ce ne sera jamais. Et à quel propos ? Nous sommes des gens de cœur, moi j’ai un peu de talent, il nous aime beaucoup. Et c’est bien assez.
Oh! Ne. Je třeba si to říct... protože je to pravda – to se nemůže stát. Ne. Ne. Ne.
Oh ! non. Il faut bien se le dire... parce que c’est la vérité, que ça ne peut pas arriver. Non. Non. Non.
Já-divačka právě přečetla tlachy já-autorky. Já-divačka je naprosto lhostejná – ale je ochotna, abych se v tomto směru bavila...
Moi spectateur vient de relire le charabia de moi-auteur. Moi-spectateur est parfaitement indifférent mais il veut bien que je m’amuse dans cette voie...