Středa 6. srpna 1884

Takže ty dámy byly u Bastiena, který byl neklidný a ptal se, zda se něco přihodilo, že ho zapomínají, zda se na něj snad nezlobí... A paní Bastien-Lepageová se chystala přijít k nám, když ty dámy dorazily. Ráčil prohodit, že je to již dávno, co ho někdo navštívil... „Ach! Mě navštívit – to jistě není žádná zábava.“
A jak ho těšily, říkajíce, že brzy bude uzdraven a že po té nemoci nezůstane ani vzpomínka.
„Ano,“ řekl, „zapomenu na nemoc – ale na co nikdy nezapomenu, to je vaše laskavost, vaše pozornosti. Byli jste ke mně tak milí, tak dobří – to je nezapomenutelné!“
Takže máma, teta a Dina se skoro daly do pláče dojetím.
Byl tak slabý, že ho čas od času kropili kolínskou vodou, protože omdléval.